Predčítač

Dobré. Veľmi dobré. Vlastne výborné. U mňa zatiaľ asi najlepšia z tohtoročných oscaroviek (ešte ma čakajú Milk, Doubt a Frost/Nixon). Ja som to vnímal predovšetkým ako veľmi zvláštnu romancu a až v druhom pláne ako nezvyčajný, akéhokoľvek moralizovania a jednostrannosti zbavený pohľad na holocaust a jeho vinníkov. To, ako funkčne sa tieto dve roviny navzájom dopĺňajú, je jednoducho fascinujúce. The Reader je však hlavne film, ktorý je silnejší a silnejší s každou ďalšou minútou. Čakal som, že po procese a vynesení rozsudku už to pôjde dole, ale až potom prišla skutočná emocionálna nakladačka. Jedna scéna (Ralph v cele) hraničila s prvoplánovým žmýkaním sĺz, ale následná návšteva jednej z obetí to napravila. Vrstevnaté, premyslené a Daldry presne vie, čo chce každou scénou povedať. O hercoch ani nemá cenu hovoriť. Kate je úchvatná, ale toho Oscara prevzala aj za Ralpha, Bruna Ganza či vynikajúceho Davida Krossa. (21.03.2009)

Výtečné a bolestivé drama o vině a odpovědnosti klade velmi nepříjemné otázky a zdráhá se moralizovat. Famózní Winslet stejně jako Daldry, který opět dokazuje, že není potřeba zachovávat jednotu místa, času a děje, aby vznikl silný a soudržný film. Kéž by natočil tu slibovanou adaptaci Úžasných dobrodružství Kavaliera a Claye. (24.01.2009)

Film, ktorý si od začiatku buduje u diváka dôveru. Citlivá a senzitívne natočená dráma so silnou psychologickou stránkou postáv, a je nutné povedať, že v postave Hanny Schmitz je toľko materiálu pre sólistický herecký koncert, že Kate so svojimi schopnosťami to inak a lepšie ani urobiť nemohla. Originálny námet, originálne spracovaný, každá scéna je iná, neočakávaná a pútavo natočená. Skvelé načasovanie prelievania času minulosti a fiktívnej (minulej) prítomnosti. Možno sa vám bude zdať film zo začiatku pomalší a sčasti prvoplánový, ale v ďalšom plynutí deja nájdu tie scény stopercentné uplatnenie v jeho následnom zmysle a záverečnej pointe. Tichý, rozvážny dej občas vyburcuje k napätiu decentná a pochmúrna hudba. Všetky zásadné otázky, ktoré si film berie na mušku sa divákovi rozložia počas deja ako šlabikár, ich očakávané uvedomenie si príde však až v závere. A záver prišiel skôr, ako som očakával. Čo som však očakával viac, bolo väčšie záverečné brnkanie na city. Oko však ostalo suché, čo je možno také mierne podvedomé sklamanie, pretože tentokrát sa mi žiadalo trochu ho zvlhčiť. 85%. (15.04.2009)

Sophiina volba naruby aneb velmi bolestivý film o krádeži a navrácení čajové krabičky... Předčítač je hodně komorní, niterní film, což ještě podtrhuje zdánlivé televizní vyznění celého snímku, proměny Německa v běhu času mají tak dokonalý (pseudo)autentický rozměr, Daldry natočil zdánlivě (vizuálně) německý film (byť je německá strana účastna koprodukce, americká podstata snímku se ale nedá zastřít - nejkontroverzněji z filmu ční k snímku nepasující angličtina postav). Proces denacifikace poválečného Německa je jednou z nejúžasnějších záležitostí moderní historie (třeba v relaci s dekomunizací našeho státu po roce 1989), což jistě nezastírá její zásadní rozměr - jak byla nutně v konkrétních případech bolestná. Otázky viny mají univerzální platnost a Předčítač Stephena Daldryho (román Bernharda Schlinka jsem bohužel nečetl) chytře staví do korelace osobní zkušenost, lásku k literatuře a reflexe možných válečných zvěrstev. Jsou za válečné zločiny skutečně potrestáni ti praví? Může stačit divákovi těch několik zjevných rovin osobnosti k pochopení složité komplexnosti hlavní hrdinky? A není světská spravedlnost také jen divákem skutečné historické autenticity? Jak se vlastně lze vyrovnat se svou (národní) temnou minulostí? Film, který je v zemích bývalého sovětského bloku s do jisté míry analogickými ,,zločiny komunismu" více než aktuální... ,,Když se lidé jako ty nepoučí z toho, co se stalo lidem jako jsem já...jaký má potom vůbec tohle všechno smysl?" Podobné filmy: Sophiina volba (17.02.2009)

Líbila se mi první část, ale čím víc se film posouval ke konci, tím víc jsem nechápala, na co se to dívám a proč se na to dívám. Respektive, to jsem asi věděla, jenom jsem se ukrutně divila, co tím autoři sledovali. Jestli měl být film kontroverzní psychologickou sondou a jeho cílem bylo vykreslit divákovi pudy zmítanou, citově chladnou, nepříliš inteligentní ženu se smyslem pro povinnost a poslušnost, aby tak poskytl klíč k nahlížení na pěšáky, kteří sloužili nacistickému monstru, tak potom nechápu moralistické pindy v závěru. Kdyby to bylo tak, jak jsem v předchozím dlouhém překombinovaném souvětí naznačila, tak bych byla z filmu nadšená. Jenže ono to tak nebylo. Sentimentální závěr i znovuobnovování vztahu mezi Hanou a Michalem mi přišlo špatně prokreslené a zejména nevhodné, závěrečné setkání s Židovkou v podání Leny Olin mi potom přijde jako zbabělý pokus uklidnit všechny ty, které rozčílilo předchozí dění, pro příběh samotný nemělo podle mě vůbec žádný význam. (15.10.2009)