Kam čert nemůže

Mám rád inteligentní herecký projev pana Horníčka, a když se k němu přidá sympatická a půvabná Jana Hlaváčová nemohou mě z toho vyjít méně než 4 *. Děj sice trochu pokulhává a je postaven na spoustě náhod = Jana Hlaváčová se objevuje vždy v okamžicích, kdy si pan Horníček říká, že čert přece nemůže existovat, ale jako komedie film funguje téměř na 100 % . (10.11.2013)

Zajímavá československá komedie, která vlivem svého stáří už není moc známá a je to rozhodně škoda. Vynikající Miroslav Horníček v hlavní roli a debutující Jana Hlaváčová jsou prvním důvodem, proč se tento film vyplatí vidět. I když Jana Hlaváčová je zde na můj vkus ještě strašně mladá a jakožto žena se mi líbí až ve svých pozdějších filmech. Vedle nich si menší role zahráli neméně dobří Jiří Sovák s Vlastimilem Brodským. Ale to hlavní je přeci jen faustovské téma, které tak často nevidíme. Obzvláště v komedii! Humor do faustovského tématu zde krásně zapadl. Atmosféru duchařského příběhu navozuje hrad Pernštejn a civilní pojetí stará česká dědina, kde se na návsi ještě tou dobou povalovali staré žebřiňáky. Už jen to vyobrazení staré dědiny, starých aut a traktorů má v sobě jistý punc nostalgity a v pastelovém vyobrazení působí doslova pohádkově. [3176. hodnocení, 103. komentář, 74%] (12.12.2020)

Přiznám se, že jsem si to pustil až díky medailonku na pohřbu paní Hlaváčové. A nelitoval jsem. Nadčasová svěží romantická komedie s - na tu dobu - úžasně provokativním námětem. A i název tomu sedl jak prdel na hrnec. Hlaváčová naprosto okouzlující čertice a Horníček jako dokonale chlapský protipól. 85%. (27.01.2024)

Nejvíce se mi líbí sekvence v nemocnici, která je podbarvená vynikající Liškovou hudbou, při které je použit jeho oblíbený nástroj - elektronické varhany hammondky, které umí vykouzlit naprosto parádní tajemnou atmosféru socialistického špitálu padesátých let, výstavní to skříně tehdejší vědy. Taky se zde dočkáme výborných vtipů dua Horníček - Hrušínský: "Víš, že ve vesmíru každé tři minuty zanikne jedno slunce?" - "Moc kouříš!" První záběr celého filmu je na glóbus, druhý záběr na "atomový výbuch". Tyto obecně známé skutečnosti, je přece třeba opakovat do zblbnutí. Přes to vlak nejede. A vlakem, kterým odjíždí ústřední dvojice na Kárlštejn, se také loučíme s touto geniální noční první polovinou filmu. Druhá část odehrávající se na vesnici je již ryze komediální, s několika skvělými vtipy, tentokrát již bez politicky - pokrokově - vědeckého podtextu. Horníček ve své nejlepší formě a uvolněná průvodkyně Hlaváčová "nahoře je mnich Přibík, kdo tam bude dřív!" (25.01.2020)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)