Nepozvaný hosť

Thomas McCarthy si získal mou pozornost filmem Přednosta. Nejednalo se o bůhvíjaké dílo, ale minimálně začátek filmu se mi opravdu líbil. Nezvaný host má s Přednostou až příliš mnoho společného. Je to takzvaně "malý", festivalový film s nepříliš známými herci, nejsou zde žádné hollywoodské hvězdy, místo toho realistická zápletka - alespoň dle mého soudu, ale také fakt, že film mě pouze zaujal, ne uchvátil či ohromil. Hlavní hrdina Walter zapadne ani neví jak do koloběhu událostí a skončí to tím, že si uvědomí, že Amerika je policejní stát, čímž se nijak neliší od například Sýrie či Senegalu. Vylíčení trablů, kterými si musí ilegální imigranti projít, mě docela uzemnila, ale to na celovečerní film nestačí. Přesvědčivé všední situace bohužel zastiňuje fakt, že je z filmu cítit až přílišná snaha o jakousi politickou korektnost, navíc zatímco zápletka je realistická a uvěřitelná, tak chování jednotlivých postav už ne, například Tarek je větší klaďák než Mirek Dušín, snad jen, kdyby se neřídil Arabským časem... PS: O plakátu se nemá cenu zmiňovat, fakt smutné. PSS: Také jsem si všimnul "reklamy" na Grand Theft Auto:) (02.12.2010)

,,UŽ 20 LET UČÍM DOKOLA TO SAMÉ A ABSOLUTNĚ NIC TO PRO MĚ NEZNAMENÁ. NIC Z TOHO. JEN PŘEDSTÍRÁM. PŘEDSTÍRÁM, ŽE JSEM ZANEPRÁZDNĚNÝ, ŽE PRACUJI, ŽE PÍŠU. ALE NIC NEDĚLÁM.“....... /// Pan Vail už není nejmladší, talentu ke hře na piano taky moc nepobral a jeden by (po chvíli) řekl, že je to nerudnej a zatrpklej dědek. Na druhou stranu, když ve svým bytě v New Yorku najde bydlet cizince z ciziny, nepráskne je. Snad kvůli bubnu, snad proto, že má dobrý srdce nebo možná proto, že je sám. Zase jinej pohled na imigranty. Ne, nerozpláčou mě, ale ten film je o něčem, co má smysl. Má v sobě ohromnou sílu vyzařovat pozitivní energii. Malej film, pomalej film, přemýšlivej film .... ale MÁ TO V SOBĚ! Co? Přece ATMOSFÉRU! Atmosféru lidskosti, doteku, citů, domova..... Ano, žít má (ještě) smysl! Třebas ilegálně! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdo je průkopníkem africkýho beatu. 2.) Nechápu, proč si dědek nad náma koupil bubny. 3.) Stiflerovu mámu už znám. Teď chci poznat tu Tarekovu. 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,ramon“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (24.08.2011)

Walter (Richard Jenkins) ako starnúci univerzitný profesor ("ožiarený" klavírom) v zovretí nekompromisného stereotypu exceluje. A čo viac, pri náhodnom multikultúrnom zoznámení (Zainab, Tarek) preukazuje svoju distingvovanosť, dobrosrdečnosť, veľkorysosť - dnes tak málo prejavovanú empatiu. Môže sa aj rozkrájať, ale zabednenosti celosvetového (stavu) zmýšľania niet pomoci a preto cestou do metra pod pazuchou zviera djembe, sadá si na lavičku a razantne bubnuje na protest. Paradoxy, ohrozenia a nepokoj prisťahovaleckých presunov. Muzikálne očarenie ako aj novo nájdená chuť byť na povrchu zemskom. Materský inštinkt v službách lásky. Hurá, Amerika má McCarthy-ho ! Niekto z tejto samovražednej PREkomercializovanej ríše konečne pred oponu podsúva významovo nedoceniteľný a už desiatky rokov spoločensky trpký vzlyk. NEnarcistický, ľudský, kde tu milý a na kopu nespravodlivých skutočností vyhranený poklad, ktorý je možno zakopaný aj v samom vnútri tvojho ja. Ja už som "bohatší", teraz si na rade ty. (10.03.2010)

Pokud bych měl tento krásný a dojemný film shrnout v jednom slově, bylo by to lidské. Thomase McCarthyho jsem znal spíše z rolí neškodných troubů (2012) a podlých zmetků (The Wire), ale v této roli (režiséra) se mi zatím zamlouvá nejvíce. Poměrně jednoduchý, ale silný a krásný příběh nám zde podává s lehkostí a nenuceností, kterou dokresluje dokonalá hudba Jana A.P. Kaczmareka (který složil geniální hudbu k českému filmu Karamazovi). Navíc výkon Richarda Jenkinse je opravdu působivý a po zásluze odměněný nominací na Oscara. Tady jsou veškerá slova zbytečná, to musíte vidět, prožít a (v tomto případě) slyšet. 100 %. (12.07.2011)

Ako sa dá nečakane vstúpiť do života ľuďom o ktorých ste ešte včera nemali ani poňatie. Alebo vstúpili oni do vášho? To je len uhol pohľadu. A čo to urobí s vaším životom. Stanú sa cudzie radosti a strasti len vlastným rozptýlením? Možno, ale iba do toho momentu, kým ich nezačnete zdieľať. Kým sa novonadobudnutá známosť nestane putom. Kým sa vnemy nestanú citmi. (12.10.2013)