Cloverfield: Monštrum

Když se rozdávaly originální nápady, Abrams se svou partou předbíhali. Jak jinak vysvětlit to, že příběh provařeného žánru, natočený technikou osvědčenou již od marylandských lesů, dokáže jen pomocí roušky tajemství překovat v dokonalý hit, na který se hrnou davy a který mu s velkou radostí zbaštím? Parádní zážitek, který mi svou sugestivností nedal v den projekce pořádně spát. (22.02.2008)

Cloverfield je atrakce. Filmová horská dráha, či dům hrůzy, chcete-li. Hlavní postavou je zde kamera (tedy divák), jíž je přizpůsobován děj celého filmu. Ve chvíli, kdy Hud stojí přímo mezi nohama příšery, není podstatný jeho osud, ale je v rámci gradace snímku uspokojována divákova touha dívat se zblízka do chřtánu monstra. Přes zvolenou dokumentární formu není, jak bývá většinou zvykem, krácen rozpočet na pozlátkách a efektech a jde vpravdě o klasickou katastrofickou show ala "Godzilla v New Yorku". Jen s tím rozdílem, že monstrum zde zůstává anonymní a mění se úhel pohledu, jakým událost pozorujeme. Milostná/záchranná zápletka se drží osvědčených amerických pravidel a především slouží jako záminka k tomu, abychom se v roli kamery dostali do centra dění. Pro někoho možná nepřehledné, ploché a patetické, pro mě úchvatné a inovativní. (23.09.2009)

Reklamní kampaň jsem pro jistotu přehlížel a k atmosféře obrovského hype jsem jen lehounce přičichával, už nejednou jsem se nechal producenty napálit. Úvodní spot že jde o tajnou nalezenou nahrávku s logem Dharma Iniciative beru jako skvělý žertík. Pak se konečně něco začíná dít, seznámení s postavami, pár dobrých hlášek a zvyknutí si na netradiční práci s kamerou. Po dvaceti minutách jsem vržen spolu s protagonisty do pekla, kde absolutně nemám šajnu o tom co se děje a během toho všeho mi několikrát praští čelist o stůl (mrakodrap, televizní záběry). Následuje opatrné seznámení s romantickým subplotem a ne moc líbivá scéna na mostě (v obráceném pořadí). Vše vypadá realisticky, lidé rabují, houkačky houkají a v dáli stále něco bouchá, řve či padá. Následná první konfrontace s armádou je něco, na co budu vzpomínat ještě hodně dlouho - lépe zpracováno než ve Spielbergově Válce světů, scénu v metru už jsem však viděl nesrovnatelně lépe v Pádu do tmy. Hvězdo pěchotní broučci (mimochodem pro většinu zde komentujících - to nejsou potomci monstra) jsou pěkně hnusní, asi stejně jako samotné monstrum, ale působí spíš groteskně než strašidelně. To už se však nedá tvrdit o atmosféře, což jen dokumentuje scéna s infekcí (mrazilo mě v zádech jako už dlouho ne). Po tomto už film jen dojíždí do svého otevřeného konce a já spokojeně uděluji maximální hodnocení za nevšední a originální filmový zážitek. PS: monologu, nikde ve filmu není řečeno, že konečné řešení je použítí jaderných zbraní, slovo jaderný nebo nukleární nezaznělo ani jednou. (14.03.2009)

"I'm documenting." Neskonale mě mrzí, že je Cloverfield pouze průměrným snímkem. Nápad je ohromně sympatický (jakkoli ho předběhl španělský zombie film [Rec], na který jsem moc zvědav). S ním jde ruku v ruce i zdařilá stylizace. Práce se zvukem je bez přehánění dokonalá. Závěrečná titulková hudební kompozice přímo lahůdková. A v neposlední řadě je samotný film až do zteče armády naprosto pohlcující. Bohužel pak tvůrcům dojdou nápady a pouze recyklují ty již použité, zvolený styl najednou nemá co nabídnout a především chování postav dosáhne vrcholu nelogičnosti a začne aktivně štvát. Být to jen další klasická "godzillovka", tak by to nijak nevadilo, ale u pseudodokumentu, který si hraje na reálnost "co by, kdyby" je to opravdu s podivem a celou koncepci to shazuje. Všemu pak nasadí korunu závěrečná pětiminutovka. Proč to nemohlo skončit tím pádem? Takto to má sice pouze cca sedmdesátpět minut čistého času, ale i to je v konečném důsledku příliš. A je to ohromná škoda. (27.01.2008)

I když se to tváří „blairwitchovsky“ s maximální mírou realističnosti, pořád to na mě v mnoha scénách (napadení malými alieny, nákaza milované, vrtulník atd) působilo hodně nepřirozeně. Prostě nejsem schopen věřit tomu, že v takových zlomových chvílích, kdy mi jde o holý kejhák (nebo mých nejbližších), bych byl ještě ochoten nahlížet okolí skrze displej kamery, to ani náhodou. Jinak ale perfektně odvedená práce (triky, výprava, vzhled monstra) a lahůdkově apokalyptická atmosféra s některými záběry, které nabývají až sladce surrealistického nádechu (jeden za všechny – bílý kůň táhnoucí kočár v epicentru řádění monstra). Zážitek mnohokrát znásoben, pokud je film viděn v přítmí kina na velkém plátně a se špičkovým ozvučením. (16.05.2008)