Na druhej strane

Přestože metráž snímku se tentokrát zastaví skoro na dvou hodinách, tato doba byla alespoň pro mě dobře strávená. Film je natočen klasičtějším stylem než většina ostatních současných německých snímků, které tendencí spadají do tzv. Berlínské školy. Kamera často zachází do detailů, tentokrát už většinou vidíme na osobu, která zrovna mluví… Střihů je mnohem více než například ve filmech Schanelecové, filmové ruchy nejsou povyšovány nad hlasy herců. Zkrátka jde o film, kde se klade větší důraz na samotný příběh než na osobitost, s jakou je natočen. Fabuli si můžeme vytvořit podle tří oddělených kapitol, z nichž dvě už samotným názvem prozrazují smrt jedné z postav. Obě části pak spojuje záběr na rakev s jejich tělem (buď na německém nebo tureckém letišti). Třetí část je částečně vyústěním obou příběhů, částečně ne, jelikož to hlavní, co by oba příběhy mohlo spojovat (tedy mladá Turkyně bojující za svobodu ve své zemi), zůstane známo pouze samotnému divákovi. Znázornění času je ve filmu převážně implicitní. Přesto jsou obě dějové linie srozumitelné. Zápletka je sice v jistém smyslu propojena mnoha souvislostmi, ale samotné události ve filmu jsou spíše dílem náhody (smrt Lotty). Kromě otevřeného konce nemáme zrovna moc možností o fabuli uvažovat ve více směrech, než nám dovoluje film. Zkrátka musíme sledovat osudy postav, na které se zrovna neusmálo štěstí, a které často ztroskotají na úplně jiném problému, než by se mohlo zpočátku zdát. Akin se mi rozhodně zalíbil. 80% (04.06.2010)

Ikdyž bych mohl film nařknout z čirého konstruktu, náhoda je blbec a nikdy nevíte, co všechno se může stát. Na druhé straně je jedním takovým osudovým příběhem, jehož aktéři se navzájem hledají a míjejí ve dvou státech. Film není filmařsky tak zajímavý jako Babel, i přesto je příběh velice pěkně odvyprávěn. (11.01.2008)

Na konci jsem zase zůstal jak opařenej, takže...já vím, mohlo to být proto, že ten konec přišel vlastně dost nečekaně, ale i to se počítá, jak to teď můžu vidět sám na sobě. Prostě jsem na to zůstal hledět s otevřenou pusou a po celé titulky jsem, možná stejně jako většina z Vás, vyhlížel jeho tátu na člunu. Neukázal se. Akin bere další a další body za překvapení. Je to BOREC. Jinak jestli Němci vrací i takovýhle případy, tak to jsme teď v EU s ochranou lidských práv hodně na štíru. Za komárů si tam byli ochotní nechat kdejakýho konfidenta, a teď vrátí holku, která může prokázat, že je v totálním průseru. (Tady jsem teď trochu hodil zpátečku - ona asi v Německu nic moc prokazovat nemohla, protože by to znamenalo naprášit kolegy i sebe sama a riskovat, že to na mě Němci ještě píchnou domů do Turecka. Ale takhle hovadsky se snad ještě pořád nechovají/nechováme??! Nebo snad jo?? (26.12.2013)

Čekala jsem , že tou konfrontací mezi otcem, synem a prostitutkou, kterou si tatínek zakoupil natrvalo a přivedl do společného bytu se budu bavit trochu déle, to bohužel ne a film se začal ubírat trochu jiným směrem a s jinými postavami. I když se mi pak pokračování líbilo už trochu méně a tak úplně jsem nevěřila motivaci a činům všech zúčastněných, přesto jsem byla i nadále napjatá a zaujatá, kam to nakonec všechno dospěje. Samotný závěr sice vyzněl jaksi do ztracena, o to víc mě však nutí nad vším přemýšlet. (09.04.2014)

Zatím podle mě nejslabší film Fatiha Akina. Přitom tak skvělé téma. Uvodní trojice otec, syn a prostitutka - příběh i provedení nemá chybu. Následné rozvíjení soběžného příběhu dcery prostitutky (turecké teroristky), její německé přítelkyně a její matky už mi přišlo hodně přitažené za vlasy. Když se Turkyně, která den předtím byla ještě bezdomovkyní začně sebevědomě rozcapovat v domě matky kamarádky a drze si v kuchyni před ní zapálí cigáro, tak jsem měla chuť ji dát do huby. Matka na taky působila hodně rozporuplně a vůbec jsem jí její údajnou "hipísáckou" minulost nevěřila. Sice je asi záměrem ono neuchopitelné životní míjení, ale přeci jen mi tu něco chybělo. I "svatý" a dokonalý syn, bez vlastního soukromého života, který jediný oba příběhy sjednocuje by mohl být trošku reálnější.... (13.11.2008)