Ex Drummer

Na co já to poslední dobou koukám? Další explicitní náser. __ Až půjdete zase jednou na koncert a budete se .. potit rozkoší z idola, co tam poskakuje, vydloubněte si ty růžový oči. __ Inteligence je mocná. Mocná a přichází s ní povýšenost. Pocit nadhledu který izoluje. Soukromá laboratoř, pokusný krysy. Člověk se nesmí nechat stáhnout svou individualitou do separé místečka bytí. Je pak prázdný a krutý. __ Kde že je ten ideál lidskosti? Proboha mnězemě bylo při tom filmu hrozně ouzko. Protože jestli něco šlo na dřeň lidský přirozenosti, tak tento hnusfest. A jak jinak jí zobrazit, než přes primitivní a svou nebetyčnou idiocií přirozené zvířectvo či výkvět inteligence s lupou v ruce nad mraveništěm. Nevim, kdo by vyhrál bludišťáka za nejvíce hodného pohrdání. Dost mě děsí představa sebe sama, když vím jak málo stačí abych se rochnil v tom bahně animální show nebo se stal minimengelem .. A já na i vně myslel že si užiju ten učesanej sex, drogy a Rock'N'Roll. Pche. Třikrát ti děkuju, 666teen, za nevymazatelnej hnus z hlavy. Asi se před příštim koncertem, než vylezu na podium, pomažu výkaly. Jo, to bych měl. (16.02.2011)

Drsný, zvrácený, depresivní, a přesto skvělý film, na jehož konci jsem jen obdivně vydechl. Film o partičce totálních magorů a jejich strastiplné cestě za slávou, jež je podepřena vynikajícím režisérským umem, který překypuje skvělými nápady, které se tak moc nevidí. Celý děj postupně graduje až do nezapomenutelného finále, který je po všech stránkách geniální a měl by dostat na kolena nejednoho filmového fandu. Nedivím se, že si filmu Belgičané cení. Nedivím se! (08.09.2010)

Naprostý skvost, který se mi přesně trefil do vkusu jedné z mých osobností a i do mého zvráceného smyslu pro humor, který se často snažím skrýt (urážky menšin a citlivých skupin, pubertální fóry podané extrémním a monstrózně vtipným způsobem, absolutní absurdita, černý humor, umělecká trapnost). K tomu je film podpořen vynikající muzikou a velmi zábavným koncertem (slovy režiséra: "Ty nejlepší songy z těch hrozných") dokonale zesměšňující ony archetypy hardrockových koncertních rubaček. Navíc se film nevyhýbá vizuálním a dějovým experimentům a dokonce se snaží i řešit důležité otázky (zejména pak ovlivňovaní slaboduchých osob). Tenhle film nemůžu doporučit citlivým dívkám a ženám a rozhodně ne gayům. Spousta lidí ho odsoudí, spousta lidí ho bude milovat a já jen doufám, že se mi ho ještě někdy podaří spatřit (podařilo). (06.07.2007)

No teda, to bylo něco!!! Už jsem za svůj život pár podobných kousků viděl, ale tomuto se asi nic nevyrovná. Naprosto šílená, ujetá, morbidní a nevím, jaká ještě podívaná, v tom nejlepším slova smyslu. Tři postižení muzikanti, na jejich vytoužené cestě k (nejen) hudební nesmrtelnosti. Pokud si myslíte, že už vás v životě nic nepřekvapí, tenhle film vás vyvede z omylu a to hned několikrát! Sám jsem to, hlavně na konci nedokázal pořádně spočítat, ale stálo to rozhodně za to. (10.01.2015)

Vzhůru nohama, pozpátku a naruby. Prostě bizarní příběh o skupině retardovaných lidí z retardovaného prostředí, kteří si při cestě za prvním a druhým koncertem prožijí víc než jen sexu, drog a rokenrolu než Aerosmith na evropském turné. Některé obrazy jsou fakt úžasné. Anální teror padesáticentimetrovým pérem nebo rozhovor v obří vagíně, kterou tu péro vytahalo, na to se prostě nedá zapomenout. Podobně jako na šišlavého zpěváka, který žije hlavou dolů, zatímco jeho návštěvy zůstávají nohama na zemi. Mongoloidi, mongoloidi, šťastnější než ty a já... Až do své špinavé smrti bez příčiny. (23.09.2013)