Cargo 200

Jelikož jsem už od Balabanova viděl kdysi Zámek a Bratra, bylo mi jasné že namísto syrového, dušezpytného a zádumčivého realismu, který mám na ruských filmech tolik rád, půjde spíš o jakýsi groteskní realismus. Ale ona není grotesknost jako grotesknost. Z téhle ruské (Balabanovovy) grotesknosti se vám ústa do úsměvu příliš neroztáhnou, zato se nejspíš zkroutí do znechuceného šklebu. A slabším náturám se možná i malinko zvedne kufr. Všeprostupující zdevastovanost, pokřivenost, ubohost, špína, bída, beznaděj... zkrátka předperestrojkový Černěnkovův Sovětský svaz. A jestli u amerických filmů za happyendy automaticky hvězdu ubírám, tak tady ji naopak přidám, protože tenhle film bez jakéhos takéhos happyendu by mohl být pro slabší jedince se sebevražednými sklony životu nebezpečný. No... ale když nad tím teď tak přemýšlím, tak on tenhle film vlastně ani žádný happyend nemá, takže nechám "jen" silné čtyři, Tarkovskij ani Zvjagincev to holt není. (15.12.2015)

Nepochopiteľné ideológie, motor auta vzadu, vodka naliata do dvojdecových pohárov, aj čistý lieh; psychopati, neuveriteľná krutosť, žiadny nárok na spravodlivosť a právo, psychické a fyzické týranie, žena ako poskok... No otras. Na hlavu padnutí komančovia! Tuším že film dosť dobre vystihol dobu. Je mi ľúto, že je natočený podľa skutočných udalostí. A určite nie je vhodný na dobrú noc. (20.05.2009)

Pred spustením filmu som o ňom vedel iba to, že jednými dverami vykladajú z lietadla truhly s nebožtíkmi z Afganistanu a druhými dverami nastupujú adepti do mlynčeka na mäso. Po prvých minútach som si uvedomil, že je to film rovnakej krvnej skupiny, akými boli Michalkovovi Unavení slnkom a Zvjagincevov Leviatan. Teda filmy, v ktorých zobrazenie Rusov a Ruska konvenuje s mojimi skúsenosťami. Film som si užíval bez zbytočných pochybností, nakoľko je pravdivý a zbytočných výhrad, či nie je nadmieru krutý. Je pravda, že film nešetrí diváka, ale činí tak iba preto, aby jeho posolstvo bolo jednoznačné a neobkecateľné. Pri tomto filme sa musím špeciálne brzdiť, aby som nenapísal litánie, ako napr. píše Flimfanouch. (15.06.2023)

Tak na takovou bizarnost jsem cekal hooodne dlouho a ani me moc neprekvapuje, ze prisla prave z ruske produkce. Neskutecne realne syrove vykresleni 'rudeho' prostredi osmdesatych let, spina a sed, mentalita a chovani lidi, zavareninove sklenice plne lihu protekajici hrdly ve me vyvolaly ty nejsilnejsi pocity odporu a nechuti. Patou * vybojovala nechutna flegmaticka matka krale perverzaku kapitana Zhurova... Otevreny konec bez obavaneho happyendu jsem jen uvital... Musim ale priznat, ze me par okamziku temer rozesmalo a to hlavne diky nehoraznemu soundtracku, ktery pusobi v nekolika scenach opravdu komicky... kazdopadne Balabanov umi. Se SSSR na vecne casy a nikdy jinak!!!! (26.01.2009)

Ačkoli mám k ruské mentalitě blízko, nacházím se po shlédnutí tohoto snímku v lehce schizofrenním stavu. Gruz 200 mi tu ležel více jak půl roku, než jsem se k němu konečně s plnou parádou odhodlal. Bohužel navzdory očekávání jsem byl ze začátku dosti zklamán. Postupem času jsem ale zjistil, že se nejedná pouze o samoúčelnou fresku zobrazující dobové Rusko osmdesátých let bez hlavy a paty. Gruz 200 je sice studený a odměřený jako ukrajinská přistěhovalkyně, ale tak jako ona i tento film skrývá jistý půvab, ve své syrovosti, emoční prázdnotě, ale v jistém smyslu i lidskosti. Možná se mýlím, když tvrdím, že většině západní společnosti nemusí přes svoji mentalitu nic říct, ale je třeba zajít pod povrch, pod tu chladnou slupku, za kterou se maskuje - tam se skrývají citlivé lidské příběhy. (29.01.2009)