Prepadnutie v Pacifiku

Na Přepadení v Pacifiku je nejhorší že díky němu Steve Seagal získal pocit že může být akční hvězdou a proto tu straší dalších třicet let, i když se ho všichni pokouší už dávno ignorovat stejně jako se snaží ignorovat toho smradlavého somrujícího bezďáka před hlavním nádražím. Škoda že mu už tehdy nedošlo že za hlavní kouzlo filmu může jeho režisér, schopný vytvořit hezky dynamickou akční zábavu, a hlavně luxusně přehrávající Tommy Lee Jones, který pochopil že je to prostě píčovina, a tak si chce takovou příležitost užít na maximum. 7/10 (06.05.2021)

Časy kdy Seagal natáčel podobné kousky už jsou nenávratně pryč, ale sluší se zavzpomínat. Pozdějším Seagalovým výtvorům chybí přesně to co je dáno ve filmu Přepadení v Pacifiku. Solidní akce, originální scénář, výborné herecké výkony, dokonce i Seagal hraje slušně, o fantastickém Tommy Lee Jonesovi ani nemluvě. Andrew Davis ukázal co bude za rok následovat. Seagal už stín filmu nepřekročil, ale sluší se zavzpomínat... (22.07.2005)

Tento film hodnotím podle svého prvního dojmu ze shlednutí a to mi bylo o dost míň ;-) Kdysi se mi Segal líbil, celkově se mi líbily filmy, kde bylo bojové umění obsaženo. Tento film mě svou akční zápletkou zaujal. Dnes bych už tak benevolentní nebyla, protože mě záliba v akčních hollywoodských blbostech už opustila. (05.08.2011)

Přepadení v Pacifiku je zajímavá ukázka toho, že "akční hvězdu" lze udělat skutečně z kohokoliv. Steven Seagal možná skvěle uměl aikido, měl černý pásek a vedl vlastní dojo, ale ve filmech nikdy nic z toho pořádně nepředvedl. Přesto je tohle asi jeden z jeho nejlepších filmů, protože tu tehdy 41 letý Seagal ještě není tak masivně oteklý, jako posledních cca 10 let. Film docela dává smysl a má spád, což přičítám zkušenostem režiséra. Jedná se samozřejmě o tu nejjednodušší zápletku, kdy se hrdina snažící se zapomenout na "hrůzy války" dostane nechtěně zpět do akce a pořádně zavaří teroristům. Děj je stejně jako například Die Hard striktně ohraničený na jediné místo - tentokrát bitevní loď. Z této lodě chtějí teroristé vedení Tommy Lee Jonesem ukrást jaderné zbraně a kuchtík jim v tom musí zabránit. Jedná se o námět, který by působil ohraně již v 80. letech. V roce 1992 se ale Hollywood očividně ještě nevzpamatoval ze zbrojení v době studené války. V jednom ohledu ale působí aktuálně. Nukleární hrozbu zde totiž představují Tomahawky, střely s plochou dráhou letu, které byly poprvé bojově nasazeny v Zálivu, a to pouhý rok před natočením filmu... _____ Hrdina má po svém boku ještě pomocnici Eriku Eleniak, jejíž jedinou vlastností je (slovy feministky Laury Mulveyové) to-be-look-at-ness, jelikož se jedná jak ve filmu, tak i ve skutečnosti o Playboy playmate. No a spolu zachrání svět před nukleární zkázou.. PS: Kdysi dávno jsem viděl i druhý díl, a jestli si dobře vzpomínám, tak Přepadení ve vlaku je ještě nudnější, než Přepadení na lodi. (08.10.2010)

Nejambicióznější Steven, taky jako jediný v červeném. Musím ovšem přiznat, že nebýt skvělého rozjezdu, nenašel bych tady po letech zase až tolik prostoru pro chválu. Zatímco první polovina se rozjíždí přesně podle šablony Smrtonosné pasti, druhá polovina je béčko jako kráva. Konec už vyloženě zrychlený, takže se odvolává letectvo, oslavuje Casey Kurva Ryback. A za tři roky vznikne druhý díl. Plus Přepadení v Pacifiku jednoznačně spočívá v tom že Steven se konečně oprostil z policejní role a dodal nám malinko jinačí druh hrdiny. Jinak tímto 5. filmem uzavřel své první a zároveň nejkvalitnější herecké období. 70% (06.08.2019)