7 zabitých

„Já stejně si myslim, že lidi jsou spíš príma než mrchy.“ - „To musíš bejt dost často zklamaná, ne?“ - „Ani ne. Já, jak mám pocit, že se někdo mění v mrchu, tak honem se zdejchnu.“ Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…Zvláštní, ale zajímavý film. Chytl mě především kvůli Jence, jejíž povaha a přístup k životu mě dráždily i bavily stejnou měrou. Stejně jako její specifická mluva, ostatně vůbec se dialogy opravdu povedly (a jejich prostřednictvím dojde i na něco k zamyšlení). A přestože jde spíš o film hořký, vážný jsem u něj nezůstal, bavilo mě např. Němcovo ucho s „průsšvihem“, a za komediální vrchol považuju perfektní pasáž s Bláhovým Otakarem Krátkým. Místy jsem sice Jenčino chování moc nepobíral (stejně jako kameramanovu libůstku v dlouhých záběrech na neoholené ženské nohy, ehm), ale nebylo to na úkor celkové záživnosti. Konec je pak poměrně dost mrazivý, avšak i symbolický zároveň. Za mě solidní 4*. „Proč jí to neřekneš?“ - „Ze zásady. Já buď vůbec nemůžu lhát, nebo musím pořád, jak si kdo vybere.“ (03.05.2020)

První filmová role Stanislavy Bartošové, která hraje dívku ráda prožívající různá rozptýlení a dobrodružství a lidi dělí na kamarády a mrchy. Pracuje jako zdravotní sestřička v motolské nemocnici a každý večer po dobu jednoho týdne zažívá absurdní situace a flirtuje s muži, které náhodou potkává. Top je situace, kdy si Jenka přivede do bytu staršího pána a zavede ho do ložnice ke spícím rodičům a představí jim ho jako pána, který ji chtěl doprovodit až domů, aby se jí nic špatného nestalo. Josef Bláha v roli toho muže byl geniální a když jejím rodičům v tom šoku říkal, že je z Brna a že mu to ujelo, to jsem šel do kolen :D. A tak to jde den za dnem až do sobotní noci, kdy se jí její až naivní chování málem nevyplatí....Nová vlna z tohoto snímku šplíchá na metry a originální mluva Jenky je tak zvláštní a krásně se poslouchá. Je více než divné, že si režiséři nepovšimli talentu a půvabu Stanislavy Bartošové a tento film se tak stal jedinou její hlavní rolí. A to je velká škoda! Stejně tak jako skutečnost, že režisér Pavel Kohout už potom nic nenatočil, čímž se samozřejmě zasloužili komunisté, kteří mu jakožto hlavnímu představiteli Pražského jara v roce 69 zarazili veškerou literární a uměleckou činnost a byl vyloučen i ze Svazu spisovatelů. Dalšího nenapodobitelného tvůrce odrovnali a když v 77. zakládal Chartu, tak mu potom znemožnili návrat do republiky a Pavel Kohout musel zůstat v Rakousku, kde s Pavlem Landovským a Vlastou Chramostovou natočil kultovní bytové divadelní představení Play Macbeth. (08.05.2019)

Já chci žít nonstop, ochutnávat život, poznávat nové lidi, nové zážitky, sosat všechny chutě světa, tak trochu provokovat a hrát si,hlavně se nenudit a nebýt doma (vždyť jsem tak mladá). Pozor- já si nezadám , jsem totiž zadaná. Ono to projde v pohodě (všichni jsou prima). Jindy je to o vous - raději se zdejchnu (pořád jsou lidi prima). Bacha děvče na mrchy ! (25.08.2020)

Tento Kohoutův film je dobré vidět, aby si jeden zase uvědomil, jak byli Forman a Papoušek vynikající. Je to podobné jako když čtete Vaňkova nastavovaného Švejka po Haškově originálu. Pak si lze uvědomit, že ta lehkost s jakou se četl Haškův text, lehkost tak velká, že ji jeden nevnímal, je projev génia, neboť Vaňkův text vedle toho Haškova drhne. Tak i u Formana a Papouška jsou dialogy a situace tak přirozené (často i díky účasti neherců), že vypadají až dokumentárně. A lidské slabosti jako citová otupělost, krutost, chamtivost a cynizmus se objeví jaksi „samovolně a mimochodem“, leč u Kohouta tvoří projevy těchto vad často efektní načasovaný gag – viz třeba to úvodní nezávazné a trochu okázale cynické kecání sester o randěním, které je ukončeno větou: „Jo, Evi, prosím tě, ten mrňavej dědeček z patnáctky asi dnes umře, tak mu tam dej plentu, jo?.“ - Takové efektní BUM nakonec. Kohout jde více po efektu (už ten název filmu) než k jádru věci. A předhodnotitel Exkvizitor má pravdu v tom, že to opravdu připomíná Milana Kunderu. (30.10.2013)

Snad schválně okouzlující Jenka, kolemjdoucím pomáhající či na muže magneticky působící, si je své role dobře vědoma, nicméně charakter a mentalita jejich "nápadníků" bývá různorodá. Ač má holčina výborný smysl pro humor a fantazii, život někdy dokáže připravit i situace, které naše představy a pohled na lidi kolem zásadně změní. Filmová premiéra se Stanislavě Bartošové povedla na jedničku. Film sice opravdu nedosahuje silné autenticity Formana či jeho kolegů, nicméně při pohledu na režijní filmografii P. Kohouta rád přimhouřím oko a snímek do řady novovlných s klidem zařadím. Velmi zajímavé dialogy, skvělá osobitost Jenky a hlavně vyústění děje. Oficiální text tu není, jako v jiných případech, vzhůru nohama či o něčem úplně jiném, ale naopak. Není to už ani spoiler, je to popis celého děje. Rozhodně nečíst před zhlédnutím. (18.01.2014)