Beaufort

Hudba pochází od Ishaia Adara. I ona samotná by stačila k tomu, abych byl nadšen. Doporučuji zvláště těm, které zaujalo Fliegaufovo Lůno nebo Iordachescova Cesta za horizont. Byť se tematicky i žánrově jedná o odlišný snímek, pro všechny tyto tři filmy je typické jisté snové, rozmlžené hledisko dané z nemalé části právě výraznou ambientním hudbou, ke které jejich režiséři mají blízko. Beaufort tak působí jak z jiného světa a není náhodou, že divákovi vytane na mysli sci-fi. Válka je zde podána odosobněně, do nitra postav proniká nikoli jako jejich vnitřní rozhodnutí, ale spíše jako povinnost nebo absurdní existenciální nutnost. (08.01.2012)

Neuvěřitelný zážitek. Beaufort je malilinko zdlouhavé psychologické drama (ne, není to válečný film, a co?) z prostředí tak reálného, až připomíná nějakou podivnou military sci-fi (chodby v pevnosti, zvláštní uniformy, izolace od světa). Nenuceně působivý náhled do duše mladíka ze země, kde je terorismus všudypřítomnou realitou a tříletá vojenská služba nutností k přežití. Příběh-nepříběh pomalu plynoucí mezi raketami přilétajícími odnikud, kluky umírajícími na místě, které má Israel za pár dní nadobro opustit, neodbytnými pochybnostmi a tichými konflikty. Naprosto mizivé množství patosu + pěkní a dobří herci... dokonalost. --- 90% --- (30.07.2010)

Výborný film zachycující psychiku armádní jednotky bránící kopec na Libanonském území. Věrně vystihuje každodenní realitu. Nenásilně a bez klišé poukazuje na nejasnou smysluplnost akcí, při kterých umírají lidé a při tom již o nic nejde, z kopce se má jednotka beztak za pár dní ztáhnout... Vzpomínal jsem na tenhle film při Tobruku, který se mi zdál oproti Beaufortu jako taková dětská představa plná klišé, omšelých drsných scén a citlivého "chlapáctví". Zatímco Marhoul o válce romanticky sní, scénárista Beafortu popisuje vlastní příběh a je to znát. (23.01.2009)

Izraelský snímek Beaufort spadá do ranku „neválečných“ vojenských filmů, jakým je například Mariňák Sama Mendese, kde američtí vojáci na blízkovýchodní misi marně čekají, až budou moci zasáhnout proti nepříteli. Režisér Joseph Cedar se ale zaměřuje na nedávné dějiny vlastní země a navíc čerpá z osobních zkušeností, které při svém nasazení zažíval. Příběh izraelských vojáků, služebně připoutaných k libanonské pevnosti Beaufort, Cedar líčí takřka meditativně, prostřednictvím existenciálních dialogů vojáků na pozadí ambientních ploch hudebníka Ishaie Adara. Do tichého dusna ale film nechává pravidelně zaznívat výbuchy střel dopadajících na pevnost, aniž by ovšem přímo ukázal kohokoli ze znepřáteleného Hizballáhu. Snímek tak dosahuje zdání jakési uzavřené alternativní reality, kterou lze vnímat jako svého druhu science fiction i na základě podobnosti interiérů Beaufortu s kulisami kultovních sci-fi filmů (srovnej tento a tento obrázek s tímto plakátem k Beaufortu). Ze zaujatého sledování ale bohužel vytrhávají některé zbytečně schématické momenty (opakovaně se stane, že jeden z vojáků mluví o svém soukromí a krátce na to umírá nebo je vážně raněn), které jako by spíš vypadly z konvenčního hurá-army bijáku. (20.01.2014)

Válka z jiného pohledu, aneb Izrael to umí po svém. Vynikající atmosféra, psychika postav, skvělí herci. Toto vše a ještě mnohem víc vás na první pohled zaujme ve filmu, ve kterém střelba a akce není hlavní naplní, ale pouze vedlejším dodatkem, aby ten chleba nebyl "nasucho". Více prostředí by určitě neuškodilo, ale od pánů z blízkého východu nemůže chtít vše. (15.04.2010)