Across the Universe

Očekával jsem podstatně nápaditější jízdu!! Jeden sekne v Anglii s prací v docích, druhý zase se studiem, další se vrhne do politických otázek, všichni a mnoho jiných se ale v bouřlivých letech šedesátých ocitají v New Yorku, v městě, které nabídlo Julii Taymor rozmanitou půdu pro její klíčový tah – a to jest použít legendární songy nesmrtelných Beatles (zazní jich na tři desítky). Muzikál je jedním z mých TOP žánrů, režisérka s ním pracuje precizně, mění aranžmá, střídá zpěváky, takže se uprostřed muzikálových čísel vystřídají prakticky všichni, co mají k ději co říct. Je to spontánní, je to chytlavé, ale PROSTĚ to není ono!! Taymor neumí všechny na první pohled skvostné nápady náležitě prodat, mnohdy jí hapruje dynamika (vzpomeňte na Moulin Rouge), až to místy vyznívá JEN jako pouhá rekapitulace éry jedné zbožňované kapely. (15.05.2008)

Jaký tento film mohl být klenot je jasně vidět hned na začátku při I wanna hold your hand. V tu chvíli jsem měl husí kůži a na krajíčku a hned si nádherně zremakovanou skladbu několikrát zopakoval. Bohužel to byl úplný vrchol, většina ostatních beatlesáckých písní nemá takové grády a i když jsou mnohdy skvěle (na rozdíl od IWHYH, které je naopak zcela mimo) vpasovány do děje, nechávaly mě většinou chladným (haha). Bylo by to na 3, ale I wanna hold your hand!! (28.02.2010)

Across the Universe není jako Moulin Rouge, Across the Universe je jako Hair, kde jsou na drogách nejen postavy, ale i divák. A není podobný jen tématem rebelie mládí a (proti)válečného běsnění (byť nahlíženým okem dekadentně soudobým a nikoli "hippie" dobovým) a větším důrazem na náladu z filmu, než na děj, ale i faktem že na rozdíl od Moulin Rouge to není tak úplně bezchybný muzikál. I přesto že má, stejně jako Vlasy, naprosto úchvatný závěr. Ač je ústřední milostný příběh dvou lidí těžce zkoušených během historických událostí velice silný a navíc chytře zdramatizovaný kulturním střetem vyplývajícím z rozdílného původu a tedy i mentality obou postav, a i množství vedlejší postav a jejich příběhů jsem uvítal jako rozšíření záběru filmu a fungující ukotvení hlavní dějové linky do skutečného světa, pořád jsem měl s filmem jeden dost zásadní problém. Je totiž příšerně zkratkovitý - možná je to částečně způsobeno nucenou "videoklipovitostí" filmu vyplývající z vyprávění pomocí 40 let starých písní, každopádně mi v něm na rozdíl od ostatních pár minut ne přebývalo, ale naopak chybělo, protože jinak proti jeho tempu a dynamice nic nemám. Hlavně na dotažení některých potenciálně emocionálně velmi silných scén, které jsou nedostatečně využité. Nebýt zkratkovitost, při filmu bych snad ani nedýchal, ale takto mě vyloženě dostal až samotný konec, který mě nejen donutil trochu zvednout hodnocení, ale taky zařadil Brouky a jejich Hey Jude a All You Need Is Love na můj hudební jídelníček na několik budoucích týdnů :) 8/10 (27.02.2008)

10/10. Někdo žere Stouny, já mlaskám nad Beatlesáky. Jsem nadšena, ohromena, rozněžněna a stoprocentně spokojena. Taymorka je zárukou originálně uchvacujícího vizuálu a všichni herci nejen dobře hrají, ale i skvěle zpívají. Jim Sturgess má rozkošně sexy britský akcent a hlas, za kterým bych na kraj světa šla. Mohl by to klíďo rozjet v nějakým british indie rocku a já bych ho s radostí poslouchala, hulákala s ním do rytmu a doma si vylepila jeho plakát. Tohle si musím zopáknout, hned teď. A pak v kině! -------------------- Jo a Evan Rachel Wood má nádherné vlasy. Pokud jsou teda její. (23.08.2008)

Muzikál, který vám nasadí do hlavy Brouky ...Julie Taymor roztáčí lásku za časů vietnamské cholery do spirály barev, rentgenových koláží, cirkusových výstupů a vizuálních jisker v rytmu Beatles. Jude a Lucy jsou dokonale zahrané figurky pragmatického hlasu a pacifistických ideálů, evoluce a revoluce. Stejně jako Across the Universe, který rozrušuje pravidla muzikálového žánru, vyprávěcí postup připomíná rozsypaný pytel blech a celé hraní si na povrchnost má v sobě jakýsi zlomyslný antihollywoodský duch. Kontrast strnulé zmraženosti křoví a živelně zpívajích hrdinů, každodenních pohybů namísto tradiční taneční choreografie, používání klišé a subverzivních momentů na ploše jednoho videoklipového střihu může tenhle snímek komerčně pohřbít, protože trailery lákaly na něco mainstreamovějšího. Ve mně ale tenhle rozporuplný snímek probudil melancholii, touhu podupávat a tančit a obdiv k nápaditým, ale surreálným vizuálům, které jsou stejně šílené, jako geniální. Love it or leave it. 80% :-) (12.10.2007)