Austrália

Baz Luhrmann je čarodějem ze země Oz, který nás s každým svým novým filmem unáší do jiných světů, kde nám vypráví příběhy po nichž naše srdce tak prahnou. Po dlouhých sedmi letech se vrací a opět s filmem o lásce, pravdě, kráse a svobodě tentokrát bez pravidel, jenž by mohla stát v cestě. Oproti Moulin Rouge se z Austrálie vytratila svěžest, která byla v předešlém případě uvozená milostnými songy vycházejícími z úst hlavních hrdinů jako obláčky plné drásavých výpovědí o nesnesitelné lehkosti lidského bytí. Ona drásavost a zběsilé tempo se v Luhrmannově novém opusu ztratily v překladu a namísto nich se prodraly dlouhé meditativní záběry soustřeďující se na působivou australskou přírodu. Tudíž může celek na slabší jedince působit jako velmi drahé omalovánky. I přesto, že forma zvítězila nad obsahem je Austrálie dobrým filmem, byť opravdu hodně dlouhým. (12.12.2008)

No tak tohle Luhrmannovi tezce nevyslo. Skoro bych rek, ze kdo si chce Australii perfektne uzit, at skoukne dokonalej trailer a od filmu da ruce pryc. Protoze tady nefunguje absolutne nic. Jednak pribeh, ten je fakt hodne slabej, v podstate tu zadnej poradnej dej neni, takze se vetsinou nic moc nedeje. Navic je to cely podany takovou utahanou formou, takze se nekonaj zadny silny momenty, zadna velka romantika, zadna osudovost nebo epicnost. S tim taky souvisi to, ze tady vlastne neni zadna gradace napeti a kdyz uz se neco potencionalne silnyho deje, tak to proste nezasahne tak, jak by melo. Co se tyce konce, ty jsou tu ctyri a vsechny tri jsou lepsi nez ten zaverecnej, kterej je jako skutecnej konec pouzitej. Navic ta valecna cast rozhodne neni tak paradni, jak bych cekal a kdyby film ukoncili po 100 minutach po dohnani stada a celou valecnou cast vypustili, vubec se nic nestalo. Dalsi problem jsou herci, Jackman je sice perfektni, ale proste to mezi nim a Kidman moc nefunguje. Za coz hlavne muze Kidman, ktera hraje takovou tu svoji naivni a pysnou kravku, presne ten typ role, v ktery ji nesnasim. No a posledni hrebicek do rakve je hudba, ta by to jeste trochu vytahla, ale to by ji tu muselo bejt vic a lepsi. Takze nakonec si z filmu budu pamatovat akorat tak hezky zabery australie, protoze film je preze vsechny vytky natocenej pekne, ale to je zatracene malo. (20.02.2009)

Austrálie měl být velkofilm. Nakonec je to ale průměrně velkolepá slátanina, kde hlavní roli mají hlavně vztahy. A to mě skutečně nebavilo. Je ale jasné, že ze začátku se to tváří velkolepě dokonale, ale po chvíli se z toho utvoří taková kravina, že mě fakt mrzelo věnovat mu dvě a půl hodiny svýho času, umíral jsem u toho a musím se přiznat, že byl problém to dokoukat. Jít na to do kina, dost možná bych skončil párkrát v bezvědomí jako se to stalo Enšpíglovi. Fakt mu to nezávidím. Bejt tam sám, uteču a už se do toho sálu v životě nevrátím. Znám ten pocit. Jako když se mozek zpomaluje a člověkovi se zdá jakoby mu sledováním toho filmu měknul a dementněl mozek. Mozkový buňky bych odboural radši tunou chlastu, než tímhle filmem. (17.09.2009)

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

Zatímco v první půli Luhrmann vypráví svůj příběh se zaujetím, vášnivě a naplno tu uplatňuje svůj smysl pro až jakýsi groteskní humor (který mám na něm tak rád a kterým byl předchozí ´Moulin Rouge´ doslova prošpikován), s příchodem do Darwinu v polovině stopáže jako když mávne kouzelným proutkem a z vyprávění plného života a magické atmosféry australské divočiny se stává zahrávání si s trpělivostí diváka, kde jakoby tvůrci zkoušeli, co za klišé a scenáristické oslí můstky jim ještě projde. Tu kýčařinu na konci by nenapsala snad ani přebornice růžových knihoven Danielle Steel. Přesto ale z celého díla cítím upřímnou Luhrmannovu snahu vzdát hold své milované rodné Austrálii a tak to nemohu úplně zatratit. (08.03.2009)