Osudové zlyhanie

Verdikt: Náboženské moralizování nesnáším. A pokud ho zabalíte v opravdu velkém množství do 'Podle skutečné události' špionážního příběhu, kde se tím špionáž dostává na vedlejší kolej, tak ho nesnáším ještě víc. O tom údajném největším zrádci USA jsem se nedozvěděl téměř nic a o údajných škodách, jež způsobil a které se raději nepodařilo vyčíslit, pomlčím, protože je mi jasné, že to co udělal za těch 25let oficiální služby pro americké služby, organizace, úřady a inteligence má nesčetněkrát větší hodnotu, což už nikdo neřekne, hlavně, že je zameteno a jede se dál. (16.10.2007)

Ani jedno označení žánru typu Krimi, Thriller, či snad Drama, neodpovídá filmu, Na kriminálku moc nudný, na Thriller moc unavný a drama... drama to bylo tak v posledních 10 minutách, kdy se konečně odehrála trochu napínavá scéna. Mělo to i svý klady, ale vypisovat se tu s nima nebudu, moc jich není a bylo by to zbytečné ťukání do klávesnice. Dávám tomu celýmu 2 a půl hvezdy. Víc si nezaslouží. (15.12.2007)

Psychologicky líčené profesní dospívání mladého čekatele na hodnost agenta CIA. Zpočátku dost nudný příběh drží na hladině výborný herecký výkon Chris Coopera (Hanssen) a přitažlivý Ryan Phillippe. Ovšem s předvídatelným, naivním až hloupým scénářem si tvůrci neporadili. Zejména v postavě nepřítele vlasti bych očekával kvalitnější portrét a ne jenom novinářskou karikaturu hodnou úvodníku Rudého práva. Námět byl využit tak na 50%. (22.11.2009)

Osudové setkání nenápaditě, leč svědomitě kopíruje dobře známou šablonu „infiltračního“ thrilleru o hře na důvěru, při které hlavní hrdina mnoho důvěry ztratí a navíc začne pochybovat o vlastních životních hodnotách. Pointu známé od prvních vteřin, takže o překvapení JE nouze a situaci nezachraňuje ani pár scén z kategorie „čas se krátí, podezřelý blíží“, ve kterých nikdy nejde o život, tudíž jde… však víte oč. Teprve druhému režisérskému počinu Billyho Raye nelze po stránce režisérské mnoho vytknout, inteligentní dialogy dokáže s mírou prokládat dobře zinscenovanými sekvencemi pulzujícími napětím, ale dech mi sebrat nedokázal. Vše je jaksi televizně uhlazené a jak už jsem napsal – předvídatelné. Primárním důvodem, proč Breach zhlédnout jsou, krom spousty informací o médii nepříliš proklamovaném případu, výtečné herecké výkony. V hlavní roli (a poprvé na zaslouženém prostoru) exceluje Chris Cooper jako záporná postava, která to vlastně myslí dobře a jejíž trestná činnost je pouze logickým důsledkem chorobné oddanosti své vlasti. Navzdory častým návštěvám kostela, je to právě duševně síla, co mu schází k učinění radikálnějších kroků nezbytných pro uniknutí z ubíjející rutiny každodenního života. Vlastně ani není moc patrné, proč chce FBI tohoto na pohled neškodného chlápka dostat za katr, což se závěrečným titulkem o doživotním vězení s nejpřísnějším režimem vyznívá až ironicky. Zajímavě se začíná profilovat Ryan Philippe, který předvedl, že jeho schopnosti nejsou limitovány rolemi upravených hezounů v jednoduchých teenagerských romancích typu Velmi nebezpečných známostí. Ústřední herecký trojlístek pak kompletuje Laura Linney, která si dokázala mé sympatie získat i navzdory zákeřnější povaze své postavy. S rozumnými očekáváními vám Breach dokáže nabídnou rozumnou zábavu a dle vlastního přesvědčení vás svým balancováním na hraně obou stran utvrdí v buď pozitivním či negativním názoru na ty velké spojené státy kdesi za vodou. 75% (08.06.2007)

Formálně vytříbené dílko, s kvalitním scénářem, výraznými hereckými výkony, vyvedené v utlumených syrových barvách. Hanssen je bigotní katolík, který na sebe klade přemrštěné morální nároky a pod jejich tlakem se nakonec ocitá přesně na druhé straně, než měl v úmyslu. Komorní záležitost pro fajnšmekry. (25.12.2008)