Keurosing

Vynikající a ojedinělá jihokorejská sonda do života severokorejských uprchlíků. Velmi smutný, ale pravdivý film. Koho toto téma zajímá víc, doporučuju knihu Pchjongjangská akvária, která právě vyšla v dotisku. Nějaké info k filmu: Ze strachu ze zásahu Severní Koreje se natáčelo na utajených místech v Jižní Koreji, Číně a Mongolsku a herci nesměli o filmu mluvit, dokud nebyl dotočen. Do kin se dostal až čtyři po dokončení. Příběh je založen na skutečném příběhu severokorejského uprchlíka Yoo Sang-juna, který se pokusil v roce 2002 dostat v Pekingu na španělskou ambasádu a v Severní Koreji po sobě zanechal hladovějící ženu a syna. Crossing je první jihokorejský film, který je o životech Severokorejských uprchlíků. Před samotným natáčením proběhli asi roční přípravy, během kterých štáb zpovídal kolem sta severokorejských uprchlíků (v Jižní Koreji jich je celkem asi deset tisíc), aby byl příběh co nejautentičtější. Uprchlíci filmu pomáhali mnoha způsoby, poskytli spoustu cenných informací o životě v Severní Koreji i řadu fotografií a byli přítomni celému natáčení. Představitel hlavní role Cha In-pyo nejdříve odmítl ve filmu hrát, protože očekával propadák. Když ale uviděl fotografie hladovějících severokorejských dětí, tak se podle vlastních slov rozplakal. Cha, který je v Číně dobře známý díky svým seriálovým rolím, je nyní bezplatným velvyslancem kampaně proti zneužívání dětí a sponzoruje na dálku třicet dětí z celého světa. Některé výrazné scény se štáb rozhodl z filmu vystřihnout, protože je považovali za natolik šokující, že by jim v Jižní Koreji nikdo nevěřil. Před dvěmi měsíci byl film jako součást Severokorejského týdne svobody promítán v Kongresové knihovně ve Washingtonu. Na projekci bylo kolem sto lidí, včetně několika kongresmanů. Přítomen byl například Peter Beck, výkonný ředitel Americké komise pro lidská práva v Severní Koreji, Kim Sung-min, bývalý uprchlík a nyní vedoucí radia Svobodná Severní Korea nebo zástupci japonského velvyslanectví. Z jihokorejského velvyslanectví nebyl přítomen nikdo. Všichni přítomní několikrát během filmu propadli v pláč a po skončení filmu zůstala řada z nich zaraženě sedět v křeslech. Peter Beck o filmu řekl, že je to nejlepší natočený film na toto téma a doufá, že ho uvidí co nejvíce lidí, aby pochopili situaci v komunistické zemi. An In-ok, severokorejský uprchlík, jehož životní příběh je téměř totožný s tím filmovým, proplakal téměř celý film. Uvedení doprovázel benefiční koncert a bude nahráno album „Cry with us“ (Plač s námi), jehož výtěžek půjde na pomoc dětem v Severní Koreji. Čtyři dny po premiéře filmu byl film zpracován do formátu dětské knížky. S ohledem na závažnost tématu a konkurenci letních blockbusterů se dá říct, že zaznamenal i divácký úspěch. Navíc byl zakoupen i do japonské distribuce. (01.05.2009)

Neviem, ale tento film na mňa emocionálne vôbec nezapôsobil a to sa tvorcovia naozaj snažili. To fňukanie otca ani syna ma ale vôbec nepresvedčilo, dokonca ani scény z tábora, aj keď tam zomierali deti. Proste niečo tomu chýbalo, čo by mi ponúklo pravé emócie, všetko boli len namodelované situácie, ktoré by na papieri mali zabrať, ale chýbala im uveriteľnosť. Ako keby chceli Južní Kórejci za každú cenu urobiť zo Severnej to najväčšie peklo, aké môže byť, aj keď verím, že horšie to je už len v niektorých afrických štátoch. Keby tam naozaj všetci obyvatelia treli takú biedu, tak neverím, že by bola rodinka Kimovcov ešte stále pri moci. Jediným momentom, keď to mnou aspoň na chvíľku pohlo, bol chudák Bělouš. (28.11.2015)

Myslím si, že Severní Korea nabízí život v té nejšedivější šedi, jakou si jen můžeme představit. Na světě je více nesvobodných zemí, ale Severní Korea je jednoznačně tou, které nejvíce přeji demokracii. Korejci jsou milí a strašně zajímaví lidé a zaslouží si důstojný život. Tenhle film je docela silným příběhem o rodinné lásce a beznaději. Zaslouží si býti viděn na celém světě. Všude, kde si lidé myslí, že se mají špatně. Všude, kde lékaři protestují, že nechtějí 40 ale 80 tisíc měsíčně. Všude, kde se vyhazují zbytky jídla do koše a lidem to nevadí. za tenhle film velmi děkuji. Při jeho sledování jsem snídal párky, ale cítil jsem se strašlivě provinile. A to je asi účelem tohoto snímku. (11.02.2011)

No tak toto byla teda řádná dávka deprese... v Severní Koreji by asi opravdu chtěl žít každý... Pořád jsem tak nějak v skrytu duše naivně doufala, že by to mohlo dobře dopadnout. No nic, život je holt krutej, tak buďme rádi, že máme ty svoje malý středoevropský starosti a naše děti tohleto snad nikdy zažívat nebudou. (19.05.2010)

Fúha veľmi silný film s veľmi silnou tématikou a je to v podstate rodinná dráma. Musím povedať, že najviac ma prekvapil koniec (nehovorím či sa to skončilo šťastne či nešťastne), ten bol pre mňa maximálne prekvapujúci. Film sleduje osud otca, ktorý musel prejsť cez hranice, aby mohol pomôcť svojej rodine a hlavne svojej žene. Ak to tam naozaj takto vyzerá v tej Severnej Kóreii (a to asi vyzerá) tak je jasné, že zverstiev ako v koncentračnom tábore, sme sa ako ľudstvo stále nezbavili a zrejme ani tak skoro nezbavíme. Herecké výkony veľmi pekné, asi najlepší herecký výkon pre mňa podal chlapec a hral ho Myeong-cheol Shin (meno vo filme Kim Joon). Film má niekoľko zlomových momentov keď čakáme čo sa vlastne bude diať ďalej a vždy zostaneme prekvapený. Je pravda, že ten film je v podstate hra na city, ale jednoznačne podarená a v každom človeku to nejaké pocity vyvolá. Niekto nechuť potom z filmu, že sa mu nepáčilo čo sa vo svete deje môže nepriamo preniesť aj do hodnotenia filmu a tak je jasné, že každý hodnotí inak. Mám rád filmy, ktoré dokážu niekomu otvoriť oči aj keď je mi jasné, že svet sa mení inak, ale nech to každý vie a neuzatvára sa do krabice. (11.12.2015)