Po svadbe

Dánský majstrštyk o morálce... Nezáleží vůbec na pravděpodobnosti událostí, jichž je divák svědkem a ten ironický dialog o náhodě to jen podtrhuje. Tady se spíše má ukázat relativnost urychlených hodnotících soudů a nabourat klid moralistům. Postavy jednají pod absolutním drobnohledem kamery (oči, gesta), režisérka Susanne Bier toho však neužívá "dogmaticky", vždy pouze pro zdůraznění nevysloveného. V takové poloze je Mads Mikkelsen skvělý, protože jeho herectví staví na charismatu a odezírání z drobných nuancí. Možná překvapí, že není až tak suverénním hlavním hrdinou. Hybatelé příběhu jsou i jinde. Na tomto aspektu je nejlepší neustálé kladení překážek, které jsou výborně provázané. Když už máme pocit, že linka je rovná a děj někam spěje, tak se znovu naruší (a pokaždé naprosto přirozeně). Silná je i rytmika, protože mnohé pasáže nejsou zrovna lehce stravitelné a režisérka je ohromně kompenzuje ironickými oslavami (dalekosáhlý odkaz Festen) plnými energie. Pro tak myšlenkově bohatý snímek jsou možná určité vedlejší postavy, co mají "ošéfovat" humor, až příliš jalové. Vlastně ani ty momentky v Indii příliš neřeknou, ač je jejich nezaujatý dokumentarismus velice přesvědčivý. To jsou ale pouhé drobné nešvary perfektního filmu, který je zábavný i téměř cynicky krutý. A že končí jen mlhavě a napůl beru za velké plus. (07.02.2011)

Toľkú presnosť a výstižnosť, s akou tu Susanne Bier v rýchlom strihu, v detailoch na tváre hercov, zobrazuje pocity postáv, som snád vo filme ešte nevidel. Neočakávaný vývoj deja, množstvo vzťahových nuancií a ich komplikovanosť by vystačila na dva samostatné, plnohodnotné filmy. Brilantné. Aj herecky. Občasné zatlačenie na divákove city sa dá odpustiť, je vyvážené sociálnou inteligenciou filmu. Famózna vzťahovka. (03.04.2014)

Nevadí mi občasný patos, neberu přílišnou melodramatičnost. Po svatbě nevydírá, Po svatbě nabízí hutné drama s nefalšovanými emocemi. A ukazuje, co tolik chybí naší kinematografii – realističnost. Dánská filmařka Susanne Bier (ještě nikdy mě po filmové stránce nezklamala) se i tentokrát hlásí k tradici severské filmové školy. Opět si osahává desatero prohlášení Dogma 95, nenechává se jím ale svázat a bere si jen to, co skutečně pomůže příběhu. Ten se dá odvyprávět v několika větách. Jacob jen těžce nachází své místo pod Sluncem, smysl života mu naplno ukazuje až sirotčinec kdesi v Indii. Jenže svůj boj o hladové krky pomalu ale jistě prohrává a aby se z jeho dětí nestaly žebráci v nebezpečných ulicích, musí z rodného Dánska získat prostředky na svůj nový projekt. Potencionálním mecenášem se stane Jørgen, který lopatou přehazuje miliony a zrovna očekává svatbu své jediné dcery. Tam podle něj Jacob nesmí chybět.. Po svatbě lehce připomene jiné dánské drama Rodinná oslava, i tam se schází velká rodina, i tam se razantně změnilo několik lidských osudů. Bier vtáhne do děje, ale odmítá naznačovat, kam se bude děj ubírat. Dle mého jí jde hra s divákem znamenitě, lepší je předem nic nečíst, protože leckteré recenze zbytečně poodkrývají až příliš. Události velmi brzy začnou dávat logiku, z které mrazí. Svatba se tak stane katalyzátorem následujících událostí, ve kterém hrají první housle lidské reakce. Režisérka nesoudí, nemoralizuje, její postavy dýchají autenticitou, herci zase pro film. V silných momentech se mnohdy nedočkáme jediného slova, postavy hrají jen prostřednictvím pohledů a mimiky. Právě herecký koncert ústřední dvojice (Mads Mikkelsen a Rolf Lassgård) je úchvatný. Mikkelsen je přesně tím typem herce, který zaujme, i když by si měnil třeba jen košili nebo čistil zuby. Po prvních desítkách minut jsem nečekal, že fláknu trochu nadhodnocených pět hvězd (s kterými nadmíru šetřím), ale nyní jsem za to rád. I za to, že celou délku diváka provází naprosto trefná hudba islandské formace Sigur Rós. Prostě tenhle šálek byl připravený v hodně kvalitním kávovaru. A to kafe zrovna moc nepiju.. 90%.. A těším se na Lepší svět (Hævnen / In a Better World).. (11.01.2011)

Musí žít člověk na druhé straně světa, aby mu někdo pomohl? Dánské "Po svatbě" je dobrý film. Tak dobrý, že přestože o něm uvažuji jako o "dobrém" a ne jako o "výborném", nevidím na něm chybu. Poctivá a málo viděná ruční kamera, přirozené světlo (dvě věci, které mě zaujaly okamžitě a až do konce jsem si je vychutnával). Zajímavý příběh, vpodstatě až do konce jsem nevěděl jistě, co se stane. Výborné herecké výkony, podpořené detailní prací s kamerou. Pravdivé pocity. Dobrý člověk může být kdokoli. A hromada nelogicky vypadajících věcí může mít smysl. Film, který se usadí v hlavě a nutí člověka, aby nad ním přemýšlel. ■ Těším se, doopravdy se těším, až to pustím zbytku rodiny. Okouzlilo mě. ■ Po druhém a třetím shlédnutí se utvrzuji v kvalitě filmu. A zdá se mi, že film byl reálně namluven při natáčení - mluvené slovo nebylo dodatečně nahráno ve studiu (odpovídá i hnutí Dogma 95). ■ Nedostatek: Dceru (12 let) film moc nezaujal. Zřejmě se jedná o dílo, které děti nedokáží až tak ocenit. ■ S odstupem několika dalších vidění označuji toto za VÝBORNÝ film. Dokonce nejlepší, jaký jsem za prvních 35 dní roku 2011 zatím viděl. (23.01.2011)

Takže nejdříve mínusy - trošku už se mi začíná přejídat ta manýra ze školy Dogmy97, nejde jen o kameru, ale taky o exaltované scénáře, které vrší devastující zlomy děje a natahují strunu až k prasknutí. Přesto mě tento film opět dostal - Mads Mikkelsen se definitivně ocitl na seznamu mých oblíbených herců, skandinávci opět ukázali, že stokrát vysosaná témata lze udělat znova a svěže, několik scén mě skutečně překvapilo, čehož si v dnešní době naprosto předvídatelných dějových linek začínám velmi vážit. Samozřejmě vřele doporučuji. (11.08.2009)