Réžia:
Zora CejnkováScenár:
Zora CejnkováKamera:
Michal VojkůvkaHudba:
Pavel KotzianObsahy(1)
Když 17. července 1984 kontaktoval americký obchodník D. D. československý konzulát ve Vídni a nabídl československému státu částku nejméně 5 milionů šilinků jako protihodnotu za jistý předmět, začal nevšední příběh hledání ztracené unikátní památky, nemající u nás obdoby. Američan nabídl československé straně obchod. Chtěl vyzvednout a odkoupit relikviář sv. Maura, památku evropského významu a nevyčíslitelné ceny, která se měla nacházet na našem území. Háček byl v tom, že obchodník jako jediný věděl, kde je relikviář ukryt. Byla rozehrána hra mezi ním a československými úřady o to, kdo relikviář získá. Dokumentární film ostravského studia ČT se snaží zmapovat detektivně-špionážní kauzu 80. let, je ale také ukázkou pokřiveného přístupu předlistopadových ministerstev, úřadů i některých odborníků při jednání o, pro naši kulturu, tak zásadní věci. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (17)
Celkem zajímavý dokument o mega zajímavém příběhu, který má však dvě zásadní chyby. Jednak je natočen úplně příšerně a ostudně a také spíše končí tam, kde by měl začínat - důraz na vztah jednotlivých verzí příběhu, konfrontace aktérů, jasnější pátrání po čachrech režimu... Prostě taková odfláklá práce. Možná taky kvůli tomu, že se nechtělo kopat do hnízda medvědů ? ()
Neuveriteľne napínavý hraný dokument o hľadaní skutočného pokladu. Trochu to zaváňa samochválou od pánov/súdruhov kriminalistov, ale ako ich nepochváliť, keď tak úspešne podviedli amerického obchodníka Douglasa, ktorého do ČSSR vyslali pôvodní faudálni majitelia relikviára. –––– A v momentu, kdy už to bylo téměř dokončeno, to vyproštění, to jsem u toho taky byl, my jsme to takhle zvedali z toho výkopu, se venku zablesklo a zahřmělo. –––– Vy jste něco našli, protože máš zlato na botech. ()
Oficiální verzi policie nevěřte. Velmi pravděpodobně to všechno bylo poněkud jinak... Jak? Nechci si hrát na Cibulku, ale podle toho, co jsem slyšel, to ví jenom sami zúčastnění policisté (tehdy příslušníci VB) a asi ještě pár dalších lidí, pravděpodobně někdo z tehdejší StB a asi i někteří tehdejší političtí prominenti... Každopádně je dobře, že byl relikviář nalezen a restaurován, neboť je to zcela nepochybně nejvýznamnější klenotnická památka u nás. V mezinárodním kontextu mnohem významnější, než proslavené české korunovační klenoty... ()
Jako dokument super,jak to bylo všechno doopravdy se už asi nedozvíme,každopádně dle mého názoru- po odkrytí se měli kontaktovat odborníci a vyzvednutí z podlahy neměli provádět kriminalisté,kteří toho jistě hodně poničili,viz.zmínka o zlatých šupinkách co si nosili domů na botách,to byla amatérština nejhrubšího zrna,dle nich nechtěli,aby tam archeo kopali tři týdny,no a co,když jen restaurování trvalo 9 let a je to druhá nejcennější památka po korunovačních klenotech. ()
Když relikviář objevili deset km od nás, byly mi čtyři. Na veřejnost se to dostalo až později. I přes tak nízký věk si přesně pamatuju, jak jsme, coby děti, rozebírali nalezení pokladu. Bylo to fascinující. Seděli jsme na lavičkách a horlivě diskutovali, čí táta u toho byl, a kdo o tom ví víc. Jako včera vidím jednu důležitou blonďatou holčičku, jak sedí uprostřed nás a vytahuje se, že JEJÍ táta o tom ví nejvíc. Shodou okolností to pak dotáhl na pohlavára v ČSSD... Dodnes je pro mne relikviář a jeho příběh stejně dechberoucí. Nemohu jinak, než za plný počet a jsem nesmírně rád, že takovéhle dílo vzniklo. Ať už filmařské nebo zlatnické. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Reklama