Harry Potter a Polovičný princ

Love is everywhere, everywhere i look around. Dokonce i v Bradavicích. A já říkám výtečně. Přesně tak dopadl šestý filmový Potter. Celý film jsou bezuzdné extatické orgie emocí, které jsem si ohromně užil (krom chvil, kdy ta pizda za mnou vyrušovala neustálým žvaněním, a to i v klíčových scénách filmu... do kina snad nikdy víc...). Puberťácké vrkání mi krásně sedlo (jak je možné, že všechno, co by se mohlo někomu zdát tak pitomé, přijde zamilovanému sladké?, všichni herci byli v nejlepší formě (a dabéři zase ve standartním děsu. Vím, že to napsali snad všichni, ale Ginny je fakt zabitá.) a Helena Bonham Carter a Evanna Lynch ukradly každou scénu, ve které se objevily. Vztahy tady skutečně táhnou, Levandule je neuvěřitelně otravná, snad víc, než kdy v knize byla, komedie a vztahy fungují líp než s Newellem a drama líp než ve Fénixovi. Děj je osekaný a přepsaný, ale ne neúnosně jako v Poháru. Výsledkem je dost možná nejlepší filmový Potter (25.07.2009)

Zpracování Prince dvojí krve, který patří k těm nudnějším dílům knih, se Yatesovi zase povedlo. Milostné trable téměř všech hrdinů mě dost bavily a jediné co mě trochu mrzelo, byla velmi zkrácená verze dobývání jednoho viteálu. Velkým kladem pro mě osobně bylo, že jsem úplně zapomněla, kdo byl tím princem, takže jsem byla navrch ještě překvapená. (21.07.2009)

Pro mě určitě jeden z těch slabších dílů a nemůže za to tak úplně sám Yates jako obsah knihy samotné. Half-Blood Prince mě sice vyloženě nenudil a to ani přes úctyhodných 153 min, ale že bych byl ze šestého dílu této už skoro dospělé fantasy zrovna nadšen, to se říct opravdu nedá. Ono sledovat 2h romantickou komedii a pak si "vychutnat" těch posledních 30 minut nedramatického a vlastně i krátkého vyvrcholení, není žádná lahůdka. Možná tedy je, ale snad jen pro hardcore fans, kterým ke spokojenosti stačí jen pobíhající Daniel Radcliffe po chodbách Hogwarts School, ale tím já rozhodně nejsem a to i přesto, že se mi předchozí díly více méně líbily. Na jednu stranu sice chápu, že se to tak děje, na druhou stranu s tím prostě nesouhlasím a vůbec bych si nestěžoval, kdyby tento díl ani nepřišel na svět a výraznější část snímku v podobě epilogu se mohla v klidu přesunout do Deathly Hallows, kde by byl alespoň pro někoho pěkně "šokujícím" začátkem dvoudílného vyvrcholení této ságy. Potěšila mě však jedna věc, a tou je celkové již dospělejší ladění tohoto dílu, herci se už tolik nechovají jako malé děti a postavy si začínají uvědomovat svou podstatu a roli v této válce dobra se zlem. Na druhou stranu mě ale vůbec nezaujala Hooperova většinou nevýrazná hudba, v předchozích dílech jsem rozhodně slyšel lepší. Co mi v HP6 chybělo, bylo rozhodně napětí a více zajímavých scén. Když se totiž na plátně rolovaly poslední titulky, cítil jsem se kupodivu dost prázdně a to se mi při předešlých dílech ještě nikdy nestalo. Samozřejmě nemusím ani dodávat, že jsem film viděl v originálním znění za doprovodu spousty náctiletých lolitek v sále, dabovanou verzi bybych pravděpodobně nepřežil a její hodnocení by asi dopadlo ještě více negativně. (6/10) (16.07.2009)

Vynikajúco zrežírovaný, husto atmosférický dark fantasy thriller s občasným odľahčením v podobe puberťácko-romantických srandičiek. Oproti skvelému piatemu dielu film výrazne ťahá dolu jedine scenárista. Kloves je proste sráč. Neviem, či má väčšie bobky z Rowlingovej alebo z fanúšikov, ale jeho neschopnosť funkčne adaptovať tu jasne vystupuje na povrch. Minimálne 20 minút by sa dalo vysekať bez toho, aby film utrpel, práve naopak - celok by tým získal lepší ťah, kompaktnosť, zovretosť a gradáciu. Keby to celé malo 100 minút, je to prvotriedna záležitosť. Takto sme opäť skĺzli do (vysoko kvalitnej) potterovskej rutiny. (17.07.2009)

Tak jako jsem se u Fénixova řádu dočkal přesného převedení napjaté politicko-kazisvětské atmosféry, je v Princi dvojí krve nálada plná očekávání, soupeření, naschválů a poblouznění. Oblíbenost tohoto dílu se zkrátka odvíjí od oblíbenosti knižní předlohy a kdo bez její znalosti čekal stupňování zápletek z minula, musí být zákonitě zklamán. V Bradavicích totiž panuje atmosféra celoročního Valentýna, ve které se snadněji zapomíná na všechno, co tíží okolní svět. A tak jen Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A perlou toho všeho je, že jak temnota, tak trylkující romantika vedle sebe fungují tak přirozeně, až to bere dech. Yates je král. (30.07.2009)