Borat: Nakúkanie do ameryckej kultúry na objednávku slavnoj kazašskoj národa

Tak tahkle jsem se v kině nenasmál už hodně dlouho (a nebyl jsem sám,smálo se skoro celé kino). Cohen tu prostě předvádí něco, co se nedá jen tak popsat. Z každé situace umí vytřískat co nejvíc a během 80 minut filmu stačí urazit skoro všechny (ostře to schytávají hlavně židé, i přesto že on sám židem je). Film plyne velmi rychle a ani chvilku jsem se nenudil. Přemýšlím mezi 4* a 5*, nakonec dám ale známku vyšší, protože věřím, že mě tento film ani napodruhé nezklame a budu se bavit možná ještě víc. (08.11.2006)

Kontroverze se ve formálně uhlazeném hávu tradičního lineárního vyprávění mění v divácky atraktivní komedii trapnosti, kde provokativnost slouží nikoli ke konfrontaci, ale k povýšenému a oduševnělému výsměchu. Na film totiž už z jeho podstaty nepůjdou konzervativní diváci, ale naopak liberální publikum, které od něho dostane přesně to, co chce: drzou karikaturu stupidity měšťáctví a americké radikální upjatosti. "Borat" funguje jako klasický dramatický film a to díky důmyslné dramaturgii (úvodní představení postavy a následné stanovení cíle, k jehož naplnění vše směřuje, přičemž jednotlivé pasáže stupňují napětí vůči závěru - dílčí setkání Borata s nic netušícími lidmi skvěle znásobují očekávání jestli a jak dojde k jeho konfrontaci s Pamelou). Projekt je pozoruhodný tím, jak tvůrci mistrně dokázali profesionalitu maskovat jako nevázanou zhovadilost. (05.08.2009)

BORAT je zcela právem nazýván komedií roku a pro mě je zatím i nejlepší komedií nového tisíciletí. Bohužel není geniální jako celek, ale po skvělém rozjezdu (úvod v Kazachstánu s židobraním, autoškola a autobazar v New Yorku) začal v mých očích rychle ztrácet dech. Vlastně už v tom New Yorku leccos zadrhlo, třeba ty nevtipné líbačky na ulici nebo posezení s feministkami. Tato scéna měla vzhledem k Boratovu zázemí v mých očích mimořádný potenciál, kdy jsem čekal, že Borat bude feministkám popisovat, jak se v Kazachstánu zachází se ženami a feministky budou úpět a jedna po druhé odpadávat, ale místo toho Borat jen konstatoval, že ženy mají menší mozek než muži a jelo se dál. Stejně tak z toho manažerského meetingu vyvedli oba naháče příliš brzy, i když jejich předchozí souboj byl vskutku impozantní a velmi slibná scénka s přespáním u židů byla už úplně zabitá (snad až na ty šváby :). V několika případech jsem se také zdráhal uvěřit tomu, že ta či ona situace skutečně není nahraná. Čím víc spěl film do finále, tím více se kupila hluchá místa a moc to nenapravilo ani závěrečné setkání s Pamelou. (25.11.2006)

"Pamela, vydáš sa za mňa." - "Och, nie, ďakujem." - "Nemusíš súhlasiť.“ Na toto sme s Rižom zašli v roku 2006 do kina a chechtali sme sa ako debili celých 84 minút. Resp. ja 74, pretože 10 minút ma pri "istých" scénach napínalo na vracanie. Scenár je zameraný proti všetkým (viď. Beh pred Židom, či hláška „Je vedecky dokázané, že ženy majú menší mozog, ako muži.“, ale schytajú to aj homosexuáli, heterosexuály, medvede, Američania, Daniel Myrick s Eduardom Sánchezom a mnohí ďalší), nastavil Amerike rovnako dobré zrkadlo, ako Michael Moore vo svojich (pseudo)dokumentoch. Nech už si o tom myslíte čokoľvek, takýto film (áno, je to film) sa vidí raz za X rokov. Kino Považan NMnV 2006 (10.02.2007)

Je pravda, že místa, kde úsměv doslova mrzne na tváři, se ve filmu střídají s těmi, ve kterých mrzne z úplně opačných důvodů. Jenže tenhle, za normálních okolností pro mě zapovězený humor, je díky interakci s (alespoň pokud budeme věřit prvnímu dojmu a Františku Fukovi v Cinemě) vesměs nic netušícím okolím, postaven na úplně jinou úroveň (na rozdíl třeba od "Indahaus"). Sice si Cohen ve filmu trochu recykluje své předchozí Boratovské nápady, ale v kombinaci s "reálným" příběhem o cestě za vytouženou láskou vzniká celkem unikátní směs, ve které jsem se sice smál na stejných místech jako parta výrostků s popcornem za mnou, ale často pravděpodobně z úplně jiného důvodu. Škoda, že už asi patříme do těch civilizovanějších končin, vidět něco takového o nás... (14.12.2006)