Bleach

Bleach je anime shounen typu, v ktorom sa kladie veľký dôraz na súboje a bojové schopnosti postáv. Bleach má kvalitné fillery, kvalitnú hudbu (Number one je jedna z mojich najviac obľúbených pesničiek, dodáva mi silu a bojovného ducha), super postavy a gradáciu súbojov na vysokej priam gigantickej úrovni. Príbeh síce je taký no dajme tomu, že predvídateľný, ale určité súčasti sa predvídať nedajú. Určite odporúčam tým, ktorý majú podobné žánre anime prípadne filmov radi. Najobľúbenejšia postava : Nelliel Tu Oderschvank. Vrchol Bleachu je samozrejme jeden jediný súboj a potom stratí anime trocha dych pretože po vrchole ťažko príde ešte niečo lepšie. (14.12.2010)

Skvelé prešpekulované fantasy o posmrtnom živote (najlepšie stvárnenie shinigami zo zatiaľ zhliadnutých anime), ktoré sa každou epizódou posúva o ďalšiu úroveň. Ten typický Bielidlovský humor ma nezačal nudiť ani na malú chvíľu (tak zábavné, tak originálne, neskôr mierne predvídateľné ale vcelku neprekonateľne neočakávané) Za rovnako zbytočné, ako väčšina píše, pokladám fillery, kde dej nevedie nikam a len zbytočne naťahujú načatú zápletku. Pri sledovaní Kasumi Ooji fillery a bakkotou mi väčšmi pokazilo chuť k jedlu než Bounty. Najlepšie sú časti z prostredia Hueco Mundo a boje s Arrancar čoby Espada, a zo starších (taktiež) zachránenie Rukie. Nutnosť poznamenať - majstrovské OST ! (23.12.2009)

Prvé časti boli také "rozkukávacie". Potom začalo byť perfektné a ani som sa nevedela od tohto seriálu odtrhnúť... ale teraz (som na 71. časti) to začína byť také nijakovské... Som trocha sklamaná... Fakt tá záchrana Rukie bola perfektná (aj keď aj tam občas zbytočne rozťahaná). Hodnotenie pôjde možno ešte dole. Zatiaľ 4*. Hihi, prišla som na to, ako z toho spraviť perfektný seriál... treba vynechávať všetky zbytočné časti a hneď to naberie na dynamike. :D (16.02.2009)

I přestože jsem Ichigovi fandil, přetrpěl jsem všechny fillery, kterých bylo neskutečných 152 (což je přes 40% dílů anime), tak jsem stále doufal, že se Bleach v dobré obrátí a když už to vypadalo ke konci, že se tak i stane, přišlo posledních 30 dílů, které mi naprosto odpudivým způsobem zkazily celkový dojem z tohoto anime, které mohlo mít o hodně větší potenciál. S velkou nadějí mě nezbývá než doufat, že Ichigův anime příběh nekončí 366 dílem a kreslíři ještě naposledy usednou za desky svých stolů a připravý nám ukončení hodné Ichigových sil. Prozatím hodnoceno jako průměrný shounen. (12.03.2013)

Pokusím se tu vyjádřit své dojmy ze tří sáhodlouhých seriálů (sice jsem ani jeden neviděla celý, ale shlédnuté díly můžu počítat v desítkách) – Inu Yashi, Naruta a Bleach – každý z nich je dobrý a každý v něčem jiném. Inu Yasha pro mě vyniká svým pestrým prostředím čerpajícím z pohádek a mýtů, je tam spousta nápadů (odkázané meče), skvěle nadesignovaných příšerek a výrazných postav. Arky jsou krátké, přítomno je hodně fillerů, ale tady to nějak neberu jako nevýhodu, seriálu to dodává na odpočinkovosti (můžete klidně zařadit sledovací pauzu) a stravitelnosti. A navíc tu není přetechnikováno, jako v následujících dvou seriálech. Nejlepších je cca prvních padesát dílů, v nichž jsou představeny hlavní charaktery a zápletky, a pak už je to slabší – základní témata jsou vyvářena a vyvářena bez nějakého pořádného výsledku, ale to už jste na seriál zvyklí a díváte se dál. Naruto má zase souvislý, kvalitně vystavěný příběh, avšak jeho vůbec největší devízou jsou sympatické postavy, které mají hodně propracovanou minulost, což v kombinaci se spletitými dějovými kotrmelci plnými osobních konfliktů a skrytých schopností dává dohromady labyrint, ve kterém se dá pohybovat téměř do nekonečna – někomu to možná může připadat unavující, někdo tuto úctyhodnou promakanost zase oceňuje. Bleach je sice propracovaný také, ale tak nějak kontraproduktivně - ne že by ty všelijaké techniky byly nezajímavé, ale jsou podávány jak z rychlíku (v Narutovi je jejich vysvětlování o dost přirozenější, byť ne vždy), a hlavně je jich strašně moc, protože i postav je nadbytečné množství. Kdyby bylo jednotek stráží třeba jen pět, značně by to zlepšilo přehlednost děje a postavy by nebyly tak schématické. Ovšem Bleach má jednu nezanedbatelnou výhodu – výborný drajv. Úvodní část seriálu do dílu 62 se ze začátku zaměřuje jen na pár charakterů, seznamování se s příběhem a prostředím je dobře zvládnuté, u soubojů napjatě čekáte, jak dopadnou – zkrátka tento ark je tak skvěle vygradován, až to bere dech. Ovšem už od cca 50. dílu je znát, jak Bleachi začíná ubližovat množství kapitánů - člověk čeká, jak dopadne hlavní zápletka, ale místo toho autoři v jednom kuse zařazují všelijaké podružné souboje, jen abychom se obeznámili se schopnostmi aktérů. Pozdější díly jsou mnohem slabší, ale i nadále sledovatelné. A ještě hudba – ta je vynikající ve všech třech seriálech. (04.05.2009)