Madeinusa

Svěží, optimistická a pohodová, myšleno samozřejmě velmi ironicky. Madeinusa nabízí právě úplně opačný pohled, který je natolik odlišný, od velké většiny filmů. Je to taková krutá realita o tom, že stále existují místa, kde se někdy, jako by úplně zastavil čas. A teď rozhodně nemyslím jen ty tři hodiny Velkého pátku. (24.07.2014)

Jiný kraj, jiný mrav - jiná pravidla pro život. Kdo ví, jak by to vypadalo v našich zeměpisných šířkách, kdyby tu platilo to, co v odlehlé peruánské vesnici, když nastane slavnost, před níž bůh zemře a než se narodí znovu, může každý provést jakoukoliv věc, co by jinak byla nepřípustná. Madeinusa je zvláštní jméno. Stačí jen na správných místech udělat mezery... ale to netuší dívka, co tohle jméno nosí, která sní o lepším životě v Limě, kam kdysi zmizela její matka. Příběh se odehrává ve velmi malém a dle měřítek naší civilizace i velmi nuzném prostoru, ale smutné je, co si hlavní hrdinka pod pojmem lepší život představuje. Skutečnost v Limě, kam se chce dostat i prostřednictvím gringa, nečekaného návštěvníka - ochotná udělat nejspíš cokoliv, aby se tak stalo - bude velmi tvrdým procitnutím. Gringa, když jde do tuhého, klidně hodí přes palubu. Film Madeinusa je celovečerním debudem režisérky a společně s jejím druhým filmem La teta asustada (2009) se lze přenést v čase i prostoru o kus dál. I když se to podle hodnocení na ČSFD nezdá, režisérka Claudia Llosa i hlavní hrdinka obou jejích filmů Magaly Solier postoupily do dalšího levelu. (04.03.2011)

MOŽNÝ SPOILER : Kdesi v jedné peruánské vesničce se zastavil čas, je to místo bez telefonu, plné vší, krys, zvláštních rituálů, pro nás nepochopitelných tradic, zkrátka úplně jiný kraj a jiný mrav. Stříhání kravat, kde si pak může žena vybrat muže na noc podle své libosti nebo festival, kde se volí ta nejčistší a nejkrásnější panna, aby jí vzápětí přišili spodní kalhotky k šatům. Ale nejdůležitější věcí pro Madeinusu jsou její náušnice, ty se neměly v žádném případě ztratit. Nechtěla bych tam bydlet ani omylem, ale vše působilo věrohodně a co oceňuji na tomhle filmu nejvíc, je asi kamera. Já nejsem žádný odborník, ale co záběr, to lahůdka pro oko. Velký pátek pro peruánce je vskutku velmi zvláštní den a Claudia Llosa na mě svým debutem rozhodně zapůsobila. (24.07.2014)

Jsou Velikonoce, je svatý čas! TIEMPO SANTO. A v tento čas, kdy křesťanský svět se modlí a postí, na peruánském zapadákově jest vše právě naopak! Tam lid prostý věří, že Ježíš Bohem je a v tento letmý okamžik, kdy mrtvý je, nemůže vidět, co děje se. A tak se hřeší ostošest. Tu se krade, tu se smilní, tu se přejídá, ženy na jednu noc vyberou si sobě svého ženicha. Do toho všeho přimotá se chudák civilizovaný "Limista", aby na vlastní kůži poznal, že i dívka s tváří anděla, dokáže být mrcha a děvka převeliká! Povedená peruánská lidová taškařice, kde konec mně vyrazil dech aby vzápětí rozpoutal hurónský smích :-)))) Ty ženský, ty ženský..........Dios mio! (07.04.2015)

Když nastane SVATÝ ČAS..... Peruánskej venkov, místo, kde se zastavil čas, kde kámen šuká cihlu, listy cocy se žvejkaj místo Orbitek a všichni žijí Velikonocemi, hlavně však rituálem, který je druhem jistého náboženského synkretismu. (Nevím, jestli jsem to dobře pochopil, ale vím, že u nás jsem se s tím zatím nesetkal.) Tohle je jako fakt? Dýchá na mě ,,atmosféra“ potomků Inků, svědí mě hlava u vybírání vší, stojí mi ....nechme toho! Film? Ano, možná lepší než koukat na dokument, protože alespoň může mít tahle (pro mě) zajímavá a netradiční cesta za poznáním jiných zvyků a koutů světa na konci pointu. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jmenuji se MadeinUnionofSovietSocialistRepublics a hledám manželku. 2.) Chci vidět Svaté panny z Manayaycunu. 3.) Chci vidět borce, který ovládá čas. 4.) Neumím číst a chtěl bych řidičák. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.03.2011)