Flandry

Po výtečném Humanité jsem byl na další Dumontův film natěšený. Nadšení ovšem opadlo hned záhy, po vstupu zbytečné, špatné, nepovedené a klišovité příběhové linie ve válce. Část odehrávající se na vesnici si mi ještě docela líbila, ovšem ve válečné části jsem se mlátil do hlavy nad naivitou režiséra, který se pouští do něčeho, co neumí. Nemá přeci zapotřebí opakovat tisíckrát viděné scény ze slavných válečných filmů, které navíc díky stylu natočení vyznívají naprosto neumětelsky. Dumonte, drž se svého kopyta! (14.04.2011)

Počáteční fascinace obyčejností a prostotou filmu (s pěknými obrázky) plynule přešla v lehké znechucení/pobavení nad hloupoučkými dialogy a naivitou tvůrců. Nedlouho poté přišla poslední fáze aka těžké znechucení rádoby intelektuální kritikou válek z pera pětiletého dítěte a vrhání tázavých pohledů ke dveřím kinosálu. Jeho neopuštění zůstane navždy záhadou, protože se u toho rozčilením nedalo ani spát. Herecké výkony jako pomyslná trnová koruna na největším utrpení MFF KV 2006. (01.07.2006)

Typicky festivalový film v tom nejhorším slova smyslu - do sebe zahleděný, přehnaně ambiciózní, nekomunikující s divákem, řemeslně nezvládnutý (kromě slušné kamery). Jsem vděčný osudu, že lístky na promítání Flander na Febiofestu byly vyprodány, a to utrpení jsem snášel jen v teple domova. Od Bruna Dumonta ruce pryč! (24.03.2007)

Dalsi ze snimku spadajicich do soucasneho francouzskeho trendu nezahrnovat do zvukove stopy nediegetickou hudbu (Utajeny, Dite atd.). Ma to sve kouzlo, vse pusobi naturalisticteji a mj. se prokazuje, ze diegeticka zvukova slozka samotna dokaze v divakovi vyvolat pocit napeti a strhnout ho minimalne stejne (ne-li lepe), nez s asistenci nediegetickeho materialu. Narativni slozka je rekneme nekomplikovana a primocara, neobsahuje zadne vedlejsi linie, z casoveho hlediska plyne kontinualne s realnym casem, neobsahuje odkazy na explicitne neprezentovane udalosti (minule, soucasne ani budouci), divak vidi vse, co se v pribehu podstatnem pro film odehrava. O to vice moznosti maji autori ji optimalizovat - kde je treba, tam pritlacit, kde neni treba, tam nechat dej volne plynout a dat prostor postavam a jejich jednanim. Vysledek je zdarily, sceny z valky jsou traumatizujici (kam se hrabe strojenost Spielberga a jemu podobnych), pri scenach z vesnice se naopak divak chyta za hlavu nad neschopnosti postav (kterou jim autor zamerne dal) jakkoliv jednat, i kdyz moznosti a prostoru k tomu maji spoustu. Jedna se o kvalitni a po teoreticke strance dobre vystaveny film a cena na festivalu v Cannes (skutecnost, ktera potencialniho divaka v anotacich prirozene nejvice zaujme) byla SNAD zaslouzena, az na vyjimky bohuzel neznam konkurenci. I kdyz z kazdeho rocniku tohoto festivalu musi samozrejme vyjit ocenen minimalne jeden francouzsky film, to je znama vec. Letos byly oceneny dokonce tri - Utajeny (bez debat zaslouzene), Dite a prave Flandry (u tech dvou prave plati to SNAD). Snimek rozhodne stoji za zhlednuti a je docela mozne, ze se casem zaradi pro svou stylovou cistotu a verne dodrzovani teoretickych postupu do filmovych ucebnic. (15.07.2006)

Další výborná a šokující Dumontova věc. Na širokém formátu s vypilovanu kompozicí a odstíny barev rozvíjí dál svůj námět, porovnávající sex a násilí (jejich vlastnosti, formy), jako nejzažší, krajní situace lidství. Obojí (si) způsobuje člověk a obojí je tak "nebiblické", úděl krutého života se mění jen částečně, když srovnáme protiklady žití na svobodě, na venkově ve Flandrách, a nesmyslné fatální vojenské služby (v severní Africe). Dumontovi neherci vytváří opravdovou, reálnou situaci, díky geniálnímu střihu se okamžitě stírá prostorová hranice dějišť, odkud kluci - a jejich dívky - (ne)vylezou s tragickými důsledky a dopady. Napůl angažovaný a napůl umělecky čistý úvahový film, což spolu ostatně i souvisí. (11.02.2010)