Sněhový dort

Sněhový dort dělá čest svému názvu. Na pohled krásný, obsazením třpytivý, uvnitř však atmosférou chladný a ihned po prvním soustu se potvrdí očekávané. A sice, že od sněhu se žádná specifická chuť očekávat nedá. Prostě zaměnitelný snímek o odpuštění a prostém lidském porozumění jakých jsou kvanta a jen za dobu co píši tento komentář jistě nějaký další stihl vzniknout. (01.11.2009)

Kdyby mi někdo, ke komu chci vlést do auta řekl, že se teď dostal z vězení, protože někoho zabil, rozhodně bych tam nenasedla. Film o tom, že náhoda je blbec a život si s náma někdy nepěkně zahrává, tady v případě Alexe, kterému nehoda s mladou stopařkou Vivienne připomene to, co se stalo jeho vlastnímu synovi. Hlavním lákadlem pro mě byl Alan Rickmen a ten film se mi docela líbil, na jednu stranu, ta autentická matka nevypadala jako, že by si něják zvlášť uvědomovala, že jí umřela dcera, takže vlastně svým způsobem byla šťastnější než kdyby jí nic nebylo. 4* i přesto, že sníh miluju tak jíst ho mi připadá značně nechutný, ale ten Sněhový dort byl úžasnej :) (02.10.2011)

Scrabble, sníh lepší než orgasmus, bezpečné zóny, trampolína.. sláva Rain Mana je zřejmě věčná, přesto se další tvůrci k oné věrné látce opakovaně vracejí. I britský tvůrce Marc Evans se ale drží zbytečně až příliš na uzdě. Dokáže dojmout, není patetický, ale na druhou stranu jakoby se bál překopat neobjevný scénář. První velký klad filmu je přesto nasnadě: ústřední herečtí představitelé. Výtečná a lehce pozapomnělá Sigourney Weaver své autistické postavě vtiskla svéráz i šarm a představila nám „další“ stránku autistova unikátního světa. Otázkou zůstává, jestli diváctvo herečku, která se proslavila postavami sebejistými, ráznými, v roli přijme. Osamělá panička Carrie-Anne Moss, po svém se vyrovnávající s neskrývanou nevolí svých sousedů, stále disponuje slušivým sex-appealem, škoda jen její čichu na průměrné role, no, a jako vždy výborný Alan Rickman, jemuž život nastavoval spíše tu horší tvář, s přehledem dokazuje, jak velké herce na britských ostrovech mají. Všichni tak kralují netradiční zápletce v modelově vystavěném dramatu o osamělém muži, jenž nazapřenou vezme mladou stopařku, ale z následné osudové vteřiny se bude léčit ještě několik dalších „dní“ v domě dívčiny matky – autistky Lindy. Tu smrt jediné dcery zjevně nezasáhne tak, jako fakt, že netuší, kdo jí v úterý vynese odpadky. Tenhle „dort“ má naštěstí ingredience řádně ušlehané (i když rozhodně NE objevné), dere se napovrch pozvolna (mnohdy až příliš), těží z dobře navozené maloměstské nálady (se všemi klady i zápory) a i přes ponurou atmosféru občas překvapí humornou scénkou. Ve výsledku ale víceméně zkouší dojmout otřepanými metodami, aneb ozdravná lázeň vedle nemocného člověka pro dříve „chybujícího“ muže, který leccos ztratil, ale leccos může napravit. Civilní melodrama o toleranci, vině a odpuštění se vám sice nezaryje pod kůži, ale nadprůměrným, nejen podzimním společníkem se stát může. *** a kousek.. (10.08.2008)

"Snow Cake" je podľa mňa skutočne krásnou drámou s vynikajúcou hlavnou hereckou trojicou v podaní Alana Rickmana, Sigorney Weaver a Carrie-Anne Moss. Všetci tu podali pekné výkony vo veľmi uveriteľnom príbehu s veľmi uveriteĺnými situáciami, kde dokážeme nájsť veľa sympatií ku každému. Osobne najradšej mám asi keď chce Linda od Alexa aby ju rozhojdal na trampolíne... a keď sa Alex spýta Maggie, koľko jej dlhuje. :D Film vie koľko drámy a koľko komédie do toho všetkého dať, veľmi pekne je to vyvážené a sledovať túto trojicu je pre mňa radosť. Sú to veľmi talentovaní ľudia. Páči sa mi aj záver filmu... osobne si myslím, že je to jeden z tých menších filmov, ktorý je ale radosť sledovať a má v sebe veľa príjemných, vtipných a ľudských momentov. Hodnotenie: A+ (10.08.2015)

Pokud si potrpíte na vizuálně podmanivá, herecky hřejivá a strukturou nekomplikovaná dramata, potěší vás Sněhový dort stejně jako mě. Marc Evans se zcela vzdálil konceptům i žánrům svých předchozích filmů a hraje na dojemnější strunu divákova srdce. Sněhový dort přitom prochází několika-žánrovou změnou, což častokrát mělo v jiných případech na svědomí klinickou smrt filmu. Evans však v každém motivu tolik netlačí na pilu a zbytečně jí nezaplácává drahocenný čas. Proto jen s lehkým úsměvem na tváři můžeme sledovat počáteční konfrontaci rozverné stopařky a britsky suchého, bývalého kriminálníka, jež probíhá v rámci žánru road-movie. Sám o sobě by potenciál obou charakterů vystačil na samostatný film, ale kdeže. Evans má jiné plány, a tak je tato line doslova (nikoliv obrazně) přetnuta tragickou událostí, jež je natočena s takovou pomíjivostí a nádechem reality, že vyrazí dech. Dál už pak příběh probíhá v prolínající se melancholické náladě dramatu a komedie, která neopustí zdi domu stopařčiny matky, pokud ovšem Alex nezaskočí k atraktivní sousedce. Příběh nechává Evans plynout s jemností a neosudovou civilností, kdy se postupně projevují a následně redefinují vlastnosti a povahy jednotlivých postav, obzvláště Alexe. Postava autismem stižené Lindy Freemové není důležitým středem pozornosti. Stejně jako ona pozoruje okolní svět, ale jde vlastně úplně mimo, tak Evans ji sleduje, ale nikterak její situaci neřeší. Tvoří pouze protipól Alexově postavě, který jí pomáhá proto, že ve smrti Lindiny dcery vidí podobnost se svým životem a ve spojitosti s její bezbranností a otevřeností je uchvácen její povahou. Ta ho mění. Ta pookřeje jeho ledovou duši jako teplé sluneční paprsky sněhový dort. Spolu s kameramanem Stevem Cosensem pak mají cit pro kompozici záběrů, kterým neobyčejný feeling dodává využití digitální kamery, díky níž nejsou některé záběry sentimentálně běloskvoucí, ale začmouzeně nepřívětivé. Navíc nepamatuji se, kdy byl padající noční sníh zachycen tak magicky tajemně. (18.10.2007)