Království potoků

Hudební doprovod chvilkami působil jako by si ho tvůrci vypůjčili z nějakého historického velkofilmu a nebo se jím přinejmenším nechali volně inspirovat. Pohádkový příběh svou přítomností osvěžují tři postavy. Dvě jsou nadpřirozené a ta třetí je šašek Rolnička. Jinak jde o poměrně nudnou a spíše průměrnou pohádku. Škoda, že se Jana Krausová neobjevuje častěji na obrazovce. Patří k neokoukaným herečkám. Tady vypadala tak, že by s ledovým klidem mohla zahrát i zlou královnu ze Sněhurky. Vždycky na mě působila takovým zvláštním dojmem a stále vlastně i působí. Je pro mě taková neprůstřelná. Já prostě nevím jak na ni. Rotvajler je lovecký pes? (03.01.2013)

Nepovedená pohádka. Příčinou neúspěchu je scénář. Scenárista Ludva (nevím, proč si tento člověk říká "spisovatel", k tomu má hodně daleko) se v osobě královny pokouší o jakýsi psychologičtější přístup a vtiskuje jí určitou nejednoznačnost. Královna je tu postavou v zásadě kladnou, či spíše – jak by řekli filmoví kritici 50. let – kolísající. Je to žena zahořklá, zhrzená, ale v postatě charakterní, schopná odpuštění a velkorysých gest, která se nakonec dá znovu dohromady s králem, jenž ji kdysi odmítl. To je ovšem problém: pokud je královna v zásadě sympatickou a kladnou postavou (a tak je od počátku líčena), pak nám v pohádce zcela chybí Zlo, s nímž by se princ Václav musel utkat o princeznu Annu. Plnění úkolů se ukazuje být spíše formalitou a z pohádky se vytrácí napětí, Václav nemá v podstatě žádného protivníka a nic nebezpečného mu nehrozí. Lepší by bylo, kdyby královna byla vyloženě zápornou figurou. Václav by musel vynaložit velké úsilí, aby ji přemohl, a až by se tak stalo, musel by královnu jako zosobněné Zlo stihnout zasloužený trest, tedy třeba i smrt. Zkrátka: pokusy o psychologizování nemají v pohádce co dělat ! Tam má být vše jednoznačné: tady je Zlo, tady je Dobro. Tyhle pokusy o originalitu jsou slepou uličkou, to by si měl pan „spisovatel“ uvědomit. Úkoly samotné jsou dost špatně vymyšlené. Zatímco při plnění prvních dvou musí Václav použít i svůj rozum, ve třetím jde vlastně o pouhý závod, tedy o fyzickou zdatnost. První a třetí úkol skýtá pro diváka možnost akce, druhý nikoliv. A to navíc pomlčme o skutečnosti, že první akční scéna, při níž princ odláká smečku psů od hejna kachen pomocí dvou pečených stehýnek, je nepřesvědčivá a podivná, pokud rovnou neřeknu nesmyslná. A druhý úkol je ještě podivnější. Hledat medailon v jezeře pomocí zrcadla a lampy ? V noci ? A co má znamenat to, že princ se nakonec na prohledávání jezera vykašle a předá královně svůj medailonek ? I když se pak přizná, tohle hlavní hrdina pohádky prostě nedělá ! Co se týká Potoka a Potůčka, myslím, že nadpřirozené bytosti, které jsou navíc patrony království, by měly mít povědomost o všem, co se kde děje, a tudíž by se nemusely složitě přesvědčovat, zda je královna ještě svobodná. A když už jsou patrony Království potoků, tak by mohli umět plavat. Nelze pominout také některé další výhrady: dialogy jsou nudné, jalové a někdy vyloženě pitomé a diletantské, občasné pokusy o humor dopadají tristně a navíc autor používá ve scénáři řadu klišé (princův výcvik, taneční hodiny apod.), které známe z celé řady podobných filmových i televizních pohádek. Je tu také spousta zbytečných scén (rokování dvou vyslanců apod.), zbytečně dlouhý je také úvod. Takže verdikt zní: Spíše diletantsky napsaná pohádka, kterou zachraňuje jen pečlivá režie a dobře vybraní herci. (28.12.2005)

Bylo jednou jedno království a díky Bohu nikdo neví kde přesně. To království se tak nějak plácalo od ničeho k ničemu, figurovala v tom královna, která snad umřela či co a král, který by býval udělal lépe, kdyby umřel taky. Potoky a říčky mají své patrony, kteří, jestli jsem to dobře pochopila, se objevují a mizí když tahají za kravské struky. Taky tam princ někam jede na koni, ale kam a proč, to by snad chtělo mezitiulek jako v groteskách. (31.10.2010)

Když už vznikne televizní pohádka, která po technické stránce vypadá alespoň trošku k světu, tak jí pohřbí naprostá nepřítomnost jakéhokoli děje. Jasné uvození do příběhu zde není a tam kde jinde stačí tři věty (takové to "Bylo nebylo zlé a dobré království...") na samém začátku, tak zde to samé zabere dobře třetinu stopáže. Průšvih je, že ani poté se neděje vůbec nic a celý scénář působí jako zaručený lék na nespavost. (25.12.2005)

Netradiční zaměření (princ získá princeznu "podvodem", i když se k němu přizná). Bohužel i Jakub Prachař i Kristýna Janáčková jsou ve svých rolích nevýrazní, a tak na sebe strhne pozornost zlá královna v dobrém podání Jany Krausové, pohádkovou čest zachraňují ještě nadpřirození Potok a Potůček. Na tři hvězdy to však nestačí, u pohádky podprůměr mrzí možná ještě víc. (03.01.2013)