8 žien

Krásný dům plný půvabných a elegantních žen, jeden nebožtík s kudlou v zádech, přestřihnutá telefonní šňůra, venku sněhová vánice a nepojízdné auto.. Tvůrci to rozehráli úchvatným způsobem, francouzská detektivka ve zcela nečekaném kabátku, s tancem, zpěvem a postupným odkrýváním jednotlivých tajemství.. Celé je to nesmírně hravé, zábavné a hlavně originální propojení žánrů, u mě filmová spokojenost.. (12.05.2022)

Tento film je takovou mojí srdeční záležitostí. Chodím na dramaťák a už dlouho jsme chtěli hrát něco celovečerního. Tak jsem pro soubor našel divadelní hru Roberta Thomase 8 žen (bylo tam právě osm holek + já, mně se speciálně na tělo připsala role Marcela, který ožívá ve vzpomínkách žen). Samozřejmě jsme museli příběh nějak uchopit, a tak jsme si pro inspiraci pustili stejnojmenný film. A nejdřív se mi to moc nelíbilo. Bylo to moc ukecané, místy až nudné, dlouhé... Pak jsme začali zkoušet a já se rozhodl pustit si to ještě jednou. A bylo to mnohem lepší! Ty písničky, úchylky hnané ad absurdum... A nedávno jsme měli premiéru a já si tento film krátce před ní pustil znovu. A byl jsem naprosto okouzlen! KRÁSNÉ francouzské šansony, ze kterých běhá mráz po zádech, ÚŽASNÉ herecké výkony největších hvězd francouzského filmu, které byly připravené plazit se po sobě a dělat další odvážné věci, ty úchylky, BEZCHYBNÁ atmosféra, konečná pointa. Všechno to do sebe zaklaplo! Kdybych měl říci, jaký film nejlépe zobrazuje ženství jako takové, řekl bych 8 žen! Jistěže si nemyslím, že všechny ženy jsou lakomé, závistivé, nevěrné lesby, ale něco do sebe to zkrátka má. Intenzivně jsem strávil s tímhle filmem téměř rok a při soudtracku mi běhá mráz po zádech... (04.12.2006)

Film řekl bych primárně určený ženám, který mi kdysi vychvalovala jedna kamarádka, a který mě zaujal pouze hudbou (některými písničkami) a tím, že tam hrají mé oblíbené francouzské herečky Catherine Deneuve, Isabelle Huppert a Emmanuelle Béart. Jinak mě popravdě vůbec nebavil a vůbec nevím, co jiného bych o něm napsal. Zkrátka vizuálně líbivá a nazdobená statická NUDA. (10.04.2013)

Tak to je něco extra... Je to detektivka? Komedie? Muzikál? Od každého kousek. Ovšem posledních dvacet minut děj sklouzává do nepříjemně otevřeného psychologického dramatu, kdy všechny zlosti a špatnosti vyplouvají masivně napovrch. Ozon dokázal právě tímto dusným a originálním závěrem dodat předchozím minutám, zabředlých ve vodách muzikálové komedie, hlubší a drsnější rozměr. O ona vizuální stylizace - křiklavě barevné dekorace, okna, za kterými sněží - idealistický motiv opakující se ve filmu tolikrát - podtrhuje tíhu sdělovaného. A herecké výkony?! Ne nadarmo byla oceněna skvadra hereček Stříbrným medvědem za rok 2002 dohromady. I když třeba Isabelle Huppert mi v jistým okamžicích připadala příliš přeexponovaná, ale ono se to k té divadelní stylizaci celého příběhu vlastně hodilo (a ta hudební čísla to vlastně také dokazují). (15.01.2006)

Zajímavá podívaná, které by sice více seděla prkna divadelní, ale film své kvality má také. Dějově jde o prachobyčejnou detektivku, ve které není detektiv jeden, ale hned osm, a všichni ženského pohlaví a všichni jsou zároveň podezřelí (respektive podezřelé). Osm žen a jedna mrtvola, v podání Francoise Ozona, je hereckým galakoncert francouzských hvězd dvou generací a nebýt těch muzikálových vsuvek, které rozbíjejí jinak výborně stupňované napětí, tak bych jej chválil ještě víc. Škoda. Stejně tak i závěr po rozřešení mi přijde naprosto nelogickým vyvrcholením a postavením celého příběhu na hlavu. Takže musím jít dolů na tři. [leden 2006] (12.01.2006)