Match Point - Hra osudu

Ako v tenise, resp. v každom športe, rozhoduje celá hra. Allen hrá vyše polovicu zápasu veľmi sústredene a s každým podaním servíruje slušne rozdané scenáristické karty a diváka strháva na svoju stranu síce nijak zvlášťnou, ale presa len krásnou formálnou hrou s gestami pravého gentlemana. Párkrát slušne kontruje už počas zapásu s loptičkou zvanou Scarlet, avšak rozhodne ten najlepší smeč - "prsteňový", si necháva až do samotného finále, v ktorom inak herne poľavil - opakuje staré známe grify-klišé a celkovo aj motivácia jeho úderov je v kritických okamžikoch málo dostačujúca. Lenže práve vďaka spomínanému smeču vychádza zo zápasu síce nie ako jednoznačný, ale stále presvedčivý víťaz. Skúsené divácke oko pri jeho poklone smerom k tlieskajúcemu publiku si nemôže definitívne nevšimnúť podobnosť jeho hry s polstoročím starým vystúpením Georga Stevensa a jeho hľadaním "Miesta na výslní" v tenisovej sieni slávy... . (09.07.2006)

Na čí straně bude míček ( štěstěna ) tentokrát? Woody Allen je mistrem vztahových fabulací z nichž vystavuje chytře promyšlené příběhové konstrukce. Co na tom, že se vývoj dalších událostí dá odtušit už z první půlhodiny. S postavami si hraje jako s figurkami na šachovnici nebo ještě lépe jako s loutkami na divadelním jevišti operního domu - do něhož je pasován Londýn coby pódium na němž se odehrává lidské drama. Dějství 1. - Stvoření dokonalého milostného čtyřúhelníku, z něhož dva aktéři nemají o existenci tohoto tělesa ani potuchy. Hlavním středo-bodem není ani láska nýbrž chtíč. Chris je upachtěnou a snaživou existencí, který rozehrává nebezpečnou hru. Je vynikajícím manipulátorem, sebestředným a chladnokrevným hráčem jdoucím si tvrdě za svým. Konfrontován s podobně laděnou Nolou. Jejich charaktery se dokonale doplňují, byť se Chris zapletl s Chloe a Nola s jejím bratrem Tomem. Sourozeneckou dvojicí, která si na nedostatek financí nemůže stěžovat a požitkářsky si užívají života. Intermezzo - Čtyřúhelník je během krátké chvilky přetransformován v klasičtější trojúhelník. Dějství 2. - Z věcí se začínají stávat jen mechanické úkony, ztrácejí a atraktivitě a je třeba vyměnit hračky a dodat životu nový impuls. Rozčarování z nudné šedi zazobaného života a ztráta atraktivnosti sexu jako chvilkového potěšení namísto něhož se vynořuje jen rutinní snaha o početí dítěte. To vše naštěstí vynahrazuje Tomovi Nola ale jen do doby než se i z ní stane jen pouhá vata vyplňující dlouhé chvíle. Tomovi neurotické stavy úzkosti a stísněnosti v práci, kdy nemůže dýchat jsou jen posledními hřebíčky do rakve. A řešení je přitom tak snadné. Match Point si pohrává s lidskými charaktery podobně jako snímek Closer, který je mi ale bližší. Jaký tedy natočil Woody Allen film? Pro někoho stvořil perfektní mozaiku lidských charakterů. Pro ty ostatní jen další nudnou báchorku umocněnou nepříjemným střihem, který nenechá doznít ani operní vsuvky. Jsem rád, že jsem v té první skupině. 8/10 (26.12.2008)

Woody Allen a jeho pocta, tentokrát Dostojevskému, ovšem trochu (zcela) jinak. Na Londýn a klasiku, vyměněnou za obvyklý New York a swing se zvykne během pár minut. Hodinu a půl se odbývá, dalo by se říci, tradiční Allenovské pitvání vztahů, svody a úskalí lásky, milostný trojúhelník a pod. V závěrečné půhodině přichází Woody se svým oblíbeným Fjodorem Michajlovičem naplno v poctu jeho "Zločinu a trestu". Neustále jsem si říkal, jak se mu to asi podaří vypointovat !? Přiznám se, že tohle jsem nečekal. Na takhle odzbrojující pointu jsem ani nepomyslel. Hodně tomu dopomohly přesvědčivé herecké výkony Jonathana Rhyse Meyerse, s jehož postavou jsem se dokázal ztotožnit a blonďaté sexy ďáblice Scarlett Johansson. "Match Point - Hra osudu" potvrzuje, že Woody Allen je vyzrálý filmař, který pořád umí. 95%. (26.12.2008)

Nedávám čtyři proto, že by Allen udělal konečně "něco jiného", protože Match Point není jiný oproti některým jeho starším filmům, nebo podobně raženým noirům. To ale nemění nic na tom, že funguje lépe než jiné jeho filmy z poslední doby. Po celé řadě studených sprch, když ho teď trochu kompletuju, je tahle skvěle zahraná i gradovaná povídka nutné osvěžení. (29.07.2012)

Woody se podobně jako ve Vicky Cristině Barceloně vypořádává s konfliktem západního konzumního stylu života a vášnivé lásky, která jako by existovala mimo tento svět a byla s ním neslučitelná. Film napřed dostatečně dlouho rozehrává poměrně klasické schéma allenovské konverzačky, aby pak za zvuků operní árie přešel do adrenalinových vod thrilleru a o chvíli později olíznul i kapku mysteriózna. Z čistě morálního pohledu lze režiséra za ten závěr nenávidět, já ho ale pro filmový zážitek musím milovat. Nehledě na to, jak kouzelně podvratným způsobem pracuje i s motivem štěstí jako takovým; ne vždy, když míček po kontaktu s páskou dopadne na naši stranu dvorce, to musí znamenat naši celkovou prohru. (21.12.2009)