Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jejich životy naplňuje hudba. Najdou v nich ještě místo jeden pro druhého? Glenn Closeová a Niels Arestrup v příběhu plném nádherných tónů, velkých vášní, malicherných intrik a lásky na prknech divadla, které představuje svět. (oficiálny text distribútora)

Recenzie (10)

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Nazkoušet světoznámou operu, již předchází velká očekávání, dá fušku. Pokud se ale píše několik měsíců po pádu železné opony a váš mnohonárodnostní umělecký sbor je bandou nadaných ale veskrze frustrovaných lidí se stále ještě zakořeněným komplexem starosvětství, s ředitelem divadla a uměleckým šéfem libujícími si na svém písečku drženém za zásluhy, velkolepé dílo v nové rodící se Evropě je ohroženo. Glenn Close zpívající hlasem Kiri Te Kanawy, charismatický Niels Arestrup (a ano, také Marián Labuda) v hořkosladkém panoptiku Opera Europa. LFŠ 2012. ()

Cimr 

všetky recenzie používateľa

Szabó mě překvapil tím, jak umí být báječně vtipný. Vzhledem k tomu, že sám operu Tannhäuser v Paříži režíroval, překvapí tento satirický pohled na zkoušení ve fiktivní opeře Evropa svou otevřeností. Režisér si zkrátka nebere servítky: Intrikánky ve sboru si nadávají do zasraných krav, načež s úsměvy vyjdou na jeviště. Místo aby se věnovali hudbě, lidi z orchestru si neustále stěžují, jak dostávají málo zaplaceno a smolí různé petice. Režisér je na drogách a Wagnera inscenuje jako podivný nevěstinec se sexy dívkami v latexu. Egoističtí sólisté si dobírají jeden druhého a jejich hádky jsou na denním pořádku. Novináře zajímají jen bulvární novinky ve stylu kdo s kým má poměr. A hudba? Ta nejspíš nikoho nezajímá... Na tento film by se měli podívat všichni, co si myslí, že dělat divadlo je hračka. Sám se divadlu věnuji a tak vím, že Szabó ukázal prohnilé zákulisí těch nejvelkolepějších scén velice věrně. V mém hodnocení táhne film dolů jen poněkud sentimentální a nepříliš originální dějová linka kolem milostného trojúhleníku. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

István Szabó často své filmy zasazuje do hudebního a divadelního prostředí, což se stalo i tady a pokud se Schůzka s Venuší věnovala zákulisní přípravě představení opery, většinou mě toto dění zkoušek a bohaté spolupráce umělecké i organizační bavilo sledovat. Padaly zde narážky i na politickou minulost vybraných národů, což u Szabóa nepřekvapí, byť tentokrát se tak děje jen v několika dialozích. Bohužel na můj vkus z divadelní scény a umění ten film často sklouzával až k bulvární zápletce mileneckých vzplanutí a nekonečných intrik mezi herečkou, která mě zaujala spíše napůl, a divadelním režisérem, který mi byl svým místy až zfetovaným projevem těžce nesympatický. Až na pár scén jsem se jako u komedie nebavil (a docela je vidět, že to není Szabóův žánr a vedle bulvárnosti sahá možná zbytečně také až k menší vulgárnosti) a způsob podání mi nepřinesl moc příležitostí procítit drama. Jako satira snad. Zajímavý film svým prostředím a možná i celkovým sdělením, ale ne úplně pro mě, byť vybranými scénami ze zákulisí umění i Erlandem Josephsonem v jedné z rolí mě určitě potěšil. [70%] ()

Caym 

všetky recenzie používateľa

Národnosti mezi sebou mají nevyřízené účty, byrokracie a předsudky leží všude, kam se podíváš, nikomu se nechce pracovat, nikdo v hudbě nehledá to, co dirigent, pod slupkou operního souboru bují všechno možné, jen ne láska k umění - všichni něco skrývají a něco/někoho nemohou vystát, ale nakonec společně toho Wagnera přece jen odehrají. Jak byla ta pohádka o králi, třech synech a třech proutcích? Překonat historii, překonat režimy, překonat sám sebe, překonat předsudky a bude nám všem dobře? Škoda, že dirigent tak málo popisoval své ženě, co se děje, byly to nejlepší chvíle z celého filmu. ()

raduna01 

všetky recenzie používateľa

Zoltán Szantóo, neznámý maďarský dirigent, dostává příležitost dirigovat Wagnerovo mistrovské dílo Tannhäuser v Evropské opeře v Paříži. Szantóo vyžaduje od souboru to, co žádá i od sebe: úplné zasvěcení hudbě. Jenže se zdá, že hudba je to poslední, nač tady všichni myslí: management bojuje mezi sebou o místa a moc, scéna je postmodernistickou noční můrou, odbory tanečníků vstupují do stávky, zpěváci se žárlivě hašteří a sbor je přímo předurčen k vytloukání výhod ze vzniklého chaosu. A jako by tohle nestačilo, před budovou opery hlídkuje na protest akční skupina ochránců prostředí a televiyní smečka umíněně zaznamenává každodenní dramata výroby. Szantóo si začíná přát, aby už byl zpátky v Budapešti. Ale když už pěnící hladina problémů a intrik hrozí katastrofou, maestro se nečekaně ocitá v osidlech lásky, která převrátí jeho život vzhůru nohama. ()

Galéria (29)

Zaujímavosti (4)

  • Film se měl původně jmenovat Opera Evropa, ale producent filmu ho režisérovi vymluvil. Prý by do kin nepřilákal ani jednoho diváka. (Cimr)
  • Snímek vychází z režisérových osobních zkušeností. Skutečností byly inspirovány například scény, kdy Szantó (Niels Arestrup) říká pěvci, odkud má na jeviště přijít, a on ho neustále přerušuje poznámkami „Ano, tak jsme to dělali v La Scale," nebo „Moc hezké, přesně takhle jsem to dělal v Metropolitní opeře." (Cimr)
  • Režisér István Szabó si ve filmu pohrává se svým jménem, když různé postavy nesou jeho jméno v překladu do různých jazyků. Příkladem je Stefan Schneider, Steve Tailor a Etienne Tailleur. (Cimr)

Reklama

Reklama