Nenapraviteľný

Typická bláznivá komedie ve stylu, jaké točil Pierre Richarde či Louis de Funès. Zde si hlavní roli střihl Jean-Paul Belmondo, kterému ani takový žánr nebyl cizí. Dějství je bláznivé v takovém tempu, že stačí chvíle nepozornosti a divák ztratí veškerý přehled o tom, co se vlastně právě děje. Belmondo tu má pusu doslova jako kulomet a jeho ztřeštěnost společně s energií je snad nekonečná. Jedná se v podstatě o takovou zvukovou grotesku s cílem pobavit za každou cenu, což se po celou stopáž jistojistě daří. (16.03.2017)

Škoda tentokrát přílišné Belmondovy teatrálnosti a také v závěru režijní nerozhodnosti ve výběru mezi komedií/romancí. Kdyby Viktor balamutil až do konce, dalo se z toho dostat víc. Tímto filmem jsem také objevil Geneviève Bujold a její půvab, škoda, že toho po ní Philippe de Broca nechtěl odhalit víc, a scéna v bazénu tak zůstává spolu s jednou z filmu Monsignor asi jedinými lehtivějšími pro Geneviève před kamerou. (15.10.2012)

Pavlika natáhli klíčkem, po první klapce ho vypustili a jestli se mu neudělalo blbě, točí se dodnes. Takovou energii nedokáže vyvinout ani náhradník při oslavě gólu, kterým po půl minutě pobytu na hřišti rozhodne prodloužení finále mistrovství světa. Jestli si letos k Vánocům něco přeju, tak hlavně to, aby bylo víc takových Nenapravitelných. (24.12.2015)

Neovladatelný živel Belmondo připomíná od první do poslední minuty kulový blesk řítící se dějem a sršící bláznivými gagy. A k tomu všemu nádherná, ale opravdu nádherná, Genevieve Bujold.. co víc si člověk může přát.. Snad aby se konečně objevil někjdo, kdo by ještě dnes uměl natočit něco tak svěžího, plného energie a šarmu. (03.02.2008)

Vskutku naprosto nenapraviteľný chorobný klamár, ďalej i niekdajší veľký sukničkár, a to ani nehovoriac o protagonistovej, podvodníckej, osobnostnej stránke; a v podstate teraz je teda najmä iba akýsi prepustený trestanec, a k tomu aj budúci »impotentný zločinec«: Victor Vauthier, sa vari [od]teraz na plné obrátky zamiloval do doktorky práv: Márie-Šarloty Pontalecovej, ktorá by mala na neho dohliadať po hlavnom prepustení, čo predznamenávalo buď to, že by sa tento fantasta a vetroplach v jednom ponímaní, mohol konečne usadiť na konkrétnom mieste: postaviť dom a zasadiť strom?, a k tomu zároveň by sa mohol i polepšiť!, alebo ho rovno strčiť do akejsi polepšovne pre nenapraviteľných jedincov?!, a či povedzme dokonca, že by sa predsa napokon podarilo skĺbiť niekoľko faktorov naraz dohromady? • Úplne posledná spolupráca medzi popredným predstaviteľom francúzskej kinematografie: Jeanom-Paulom Belmondom a zručným, francúzskym rutinérom: Phillipeom de Brocom, sa podľa mňa tentoraz znovu vyznačovala akýmsi roztržitejším spracovaním, à la roztržité dialógy z pera popredného, francúzskeho scenáristu: Michela Audiarda, ktorý hlavnú postavu obohatil o množstvo špecifických vlastností, až som sa v samotnom dianí miestami trochu strácal; skrátka asi som poriadne ne[po]rozumel tomu, čo má tým básnik vlastne na mysli? • Proste sa opätovne dostavilo «classické klišé» na viacero spôsobov, čo mi akosi [za]bránilo udeliť zrovna tomuto mierne nadpriemernému titulu, o čosi priaznivejšie ohodnotenie [najskôr by si táto sympatická "belmondovka" zaslúžila známku 7/10, čo je zhruba niečo medzi tromi a štyrmi *, no ja som sa nakoniec zrejme priklonil len ku silným trom]. • Ľutovať v žiadnom prípade nemusím svoj voľný čas, strávený so zaujímavými postavami v hádam ešte zaujímavejšom prostredí, z ktorého by sa dalo vykresať i oveľa viac, ak by bol o to podstatne reálnejší záujem, čo vyšlo zhruba tak z polovice. • Ale ústredný predstaviteľ je až natoľko povestným: m o n s t r é  s a c r é, že celkom v pohode postačí len jeho priama účasť, keď o všetko ostatné sa [automaticky] postará divákova predstavivosť, ktorá má neobmedzené možnosti; ľudovo povedané: Bébela považujem za mimoriadnu, hereckú osobnosť v rámci celosvetového filmu, ktorá i hocaký [pod]priemerný počin, pozdvihne zo stojatých vôd do tečúcich riek, čo dokáže iba málokto, no podotýkam, že nie vždy to musí plne platiť. (07.01.2024)