Vojna sa skončila

Lze vyjádřit omyl omylem? Politickou zaslepenost politickým uměním? Mezi názory tu probleskuje několik vtipných faktů: nechoďte studovat filmovou vědu, pokud vás baví především film a la Hitch. Ve válce co skončila je fakt velmi krásná, decentní (evropská) estetika všeho (včetně fontu titulků), a miluji Viernyho (závěr s nadějiplnou Ingrid kráčící vstříc kameře) a miluji Fusca (elektrická kytara, harfa, marimba - sakrra!)! A vidět bezvýhradně zamilovanou Ingrid jak navážno říká: "věřím, že se generální stávka uskuteční" mi za to celé stálo. Mj. jsem lehce naprázdno polykal z množství Montandových cigaret. A pokud v tomhle někomu milostné scény dostatečně nezpřítomňují fajn živočišný américký sex, mně pach cigaret z všudypřítomných tvídových sak a krepsilonových propocených košilí evokuje ztuhlost těch časů dosti. Doba se změnila. Totéž vyčpění se stane s filmy typu The Social Network. Jenže tady ještě nešlo jen o prachy. (24.04.2014)

Nudné. Inteligentní. Ale nudné. Filmoví teoretici si ucvrnkávají do kalhot, a ano, je pravda, že tento film má velmi chytrou stavbu, chytré filmové prostředky, chytré všechno. Ale když je to nuda k uzoufání, tak nebudu dávat dobré hodnocení z povinosti. Nenávidím ten film. A z povinosti dávám 2*. :) (03.11.2008)

Yves Montand, Ingrid Thulin, Michel Piccoli, Alain Resnais a sterilní prázdné černobílé obrazy. Formální stránka jen nepříliš často dokáže upozornit na své vycizelované řešení a probrat tak příjemce z letargie, když už samotné vyprávění je tak ploché. Anebo ze šoku, že toliko přítomné erotické scény jsou všechny naprosto asexuální. (03.12.2011)

Predstavte si nasledujúcu situáciu: začnete pozerať film, sledujete ho štyri hodiny, potom film skončí a vy si uvedomíte, že ubehlo len 121 minút. Čo z toho vyplýva? Ak sa vám zdá, že všetko sedí, tak to, že máte vážny problém s elementárnou matikou; v opačnom prípade z toho vyplýva buď to, že mám v komentári preklep alebo to, že La Guerre est finie je otrasne nudným filmom. P.S.: V komentári žiadny preklep nemám. (23.09.2008)

Je vskutku velmi zábavné a obohacující sledovat dvě hodiny svůdného padesátiletého francouzského revolucionáře, který se vpravdě minul profesí, neboť se zdá, že byl stvořen spíše pro lásku než pro válku. O tom svědčí úctyhodný počet o třicet let mladších zajíčků, jež mu se skutečně bojechtivým zápalem skáčou kolem krku ještě než je stačí pozdravit. Nicméně o problému otec/dcera alá Sigmund Freud si promluvíme raději jindy. Nyní se spíše zaměřím na druhou nejvýraznější složku filmu, tedy kromě milostných dobrodružství. Samozřejmě, jak už název napovídá (a vzhledem k prozrazené revolucionářské profesi), je jednou z nejdůležitějších náplní filmu... hm, mluvení?! Cože?! Ale ano, slyšeli jste dobře. Žádná akce, žádné napětí, ale pouhé monology stárnoucího Don Juana, který chtěl být kdysi dávno spisovatelem. No, alespoň že toho jsme zůstali ušetřeni... (30.09.2016)