Land of the Blind
Réžia:
Robert EdwardsScenár:
Robert EdwardsKamera:
Emmanuel KadoshHudba:
Guy FarleyHrajú:
Ralph Fiennes, Donald Sutherland, Tom Hollander, Lara Flynn Boyle, Marc Warren, Ron Cook, Laura Fraser, Jonathan Hyde, Camilla Rutherford, Cory McAbee (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Země slepých je velmi černou politickou satirou, založenou na několika incidentech v celé historii, v níž byli tyranští vládci svrhnuti novými vůdci, kteří se ukázali být stejně špatní, ne-li horší. Název je převzat z citátu D. Erasma: "V zemi slepého, je jednooký králem." Ve fiktivní zemi vládne krutý a sadistický vládce Maxmilián II. (Tom Hollander). Sice se v televizi mluví o demokracii a svobodě, ale je vidět, že realita má k tomu velmi daleko. Maxmiliána vládnutí nezajímá, raději si užívá zábavy. Jeho žena je herečka (Lara Flynn Boyle), a tak se věnuje státnímu filmovému průmyslu a režíruje jeden akční brak za druhým. Za této zoufale neutěšené situace vzniká strana odboje, která se po čase stane teroristickou anti-vládní organizací. Joe (Ralph Fiennes) pracuje jako vězeňský dozorce ve věznici, kde je uvězněný jeden z vůdců odboje, původně dramatik jménem Thorne (Donald Sutherland). Thorne žije jako zvíře. Neustálé výprasky se střídají s jeho psaním revolučních hesel po zdech cely, pomocí jeho vlastních exkrementů. Joe je k němu přidělen a postupně se s ním začíná sbližovat. Jak hnutí odporu sílí, dostává se vládce Maxmilián II. do pasti. Čím dál více obyvatelstva sympatizuje se stranou odboje a volá po propuštění Thorna. Maxmilián ho propustí na radu jednoho z poradců, čehož za chvíli velmi lituje a v záchvatu vzteku poradce zabije. Tuto brutální vraždu zpovzdálí spatří Joe a je rozhodnut zastavit sadistického Maxmiliána jednou provždy. Umožní Thornovi vstup do paláce a tím následnou likvidaci panovníka. Thorne se stane novým vládcem země, avšak řídí ji s ještě tvrdší rukou, než jeho předchůdce. Joe je za svou pomoc při atentátu vyhlášen národním hrdinou. Nicméně, jak jde čas, i on si uvědomí, že jeho bývalý přítel, je stejně špatný, ne-li horší, než jeho předchůdce. V zemi se najednou podporuje oddělování dětí od rodičů, školy jsou zavřené, děti donášejí na své rodiče, medicína je zakázaná, vyděšeným ženám nezbývá nic jiného, než povinně nosit burky. Joe odmítne pokračovat jako spojenec režimu a je za to svým bývalým přítelem poslán do tábora na převýchovu... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (34)
Slušně udělaný propagandistický snímek bez větších ambicí. Ten film neklade otázky, jen předhazuje odpovědi. Do Orwella má vskutku na míle daleko. Ty návodné aluze na skutečné reálie ve mně vyvolávaly útrpný úšklebek - ano, ještě průhledněji mi povězte, jak mám o kom a o čem smlýšlet! Nicméně z komentářů usuzuji, že leckdo tvůrcům na ten špek skočil. Co se ten film vlastně sakra snaží sdělit? Že se z bludného kruhu střídání diktátorů občané nemohou sami vymanit a... co? Že je třeba na ně shodit z bombardérů nějakou tu nefalšovanou západní demokracii? Jinak oceňuji kvalitní herecké výkony, několik dobrých nápadů a pěknou hudbu, což bych ocenil u propagandistického snímku jakékoli provenience. ()
Jak se jednoduše stát z hrdiny odboje nepotřebným... Film je sice o smyšlené (fiktivní) zemi, ale tak jak to tu vylíčili tvůrci tak si nějak představuji život v komunismu, který jsem v dětství téměř nevnímal... Člověk s něčím nesouhlasí a takto dopadne... Film mě dostal a Ralph a Donald byli jedním slovem prostě ÚŽASNÍ - 30. 11. 2010 - 80% ()
Film, který by si mohl dělat nárok na postmoderní encyklopedii zvláštností, zvyklostí, bizarností, životních scén a postmortálního života nějakého globálního diktátora, skládajícího se ze všech byvších diktátorských fenoménů. Aluze na jednotlivé diktátorské figurky jsou rozptýleny v celém filmu, takže může být docela zábavné je nacházet, a prokazovat tím svoji kongeniální inteligenci. Nicméně však tento film postrádá tah na branku, režijně je nedotažený, a Ralph Fiennes a Donald Sutherland tu příliš figurkovatí. ()
land of the blind je ozaj kuriozne, tazko zatrieditelne a tym padom v podstate unikatne dielko s vybornym hereckym obsadenim (bravo najma tomovi hollanderovi za mimoriadne presvedcive stvarnenie svojej role). nie je to alternativa, z ktorej bolia oci, na druhej strane to urcite nie je ziaden kasovy trhak urceny platnam kin pre siroke masy, aj ked poskytuje celu radu nenutene zabavnych momentov. z hladiska samotnej filmarskej zrucnosti posobi sice mierne amatersky az studentsky, na druhej strane ma mimoriadnu vypovednu silu (a tym padom aj hodnotu) svojim kontextom. v casoch politickej korektnosti a pochybnej europskej kajucnosti voci roznym formam despotizmu po celom svete (alibizovanej respektovanim inych kulturnych mentalit a zvykov) vznikne prave v europe dielo, ktore paroduje a bez servitky si berie na musku diktatorov a ich rezimy zo vsetkych koncin planety. medzi riadkami tak uvidite narazky na juana perona, mao tse tunga a najma mohammeda rezu pahlaviho a jeho vystriedanie ayatollahom chomeinim. posolstvo filmu je velmi jasne a priehladne: revolucia poziera svoje deti. casto neznamena ziadnu zmenu k lepsiemu, ba prave naopak. jedneho diktatorskeho psychopata vystrieda este totalitarnejsi rezim. prave iran nam je toho krasnym prikladom... ()
"Marná teze snaha!" - Zdánlivě jednoduchý orwellovský recept ztroskotal na tezovitém, postmoderně koncipovaném paradoxu. Paradoxu právě kvůli tomu, že postmoderní metoda (vycházející z tvrzení, že "dějiny skončily") je zde použita jako didaktická ilustrace toho, že dějiny nikdy nekončí, nýbrž se nietzscheovsky motají stále v jednom kruhu (nikoli po spirále). Snímek je neúnosně přesycen odkazy na konkrétní historické diktátorské režimy (jak si všiml jiný komentující - doplňuji ještě např. Mussoliniho a zálibu jeho rodiny ve filmovém průmyslu). Signifikantní je, že mi zde chybí třeba nějaká pěkná aluze Guantánama, inu, každá kritika má své meze, že ano. Tyto historické odkazy však fungují (opět paradox!) mnohem lépe u toho, kdo si je nedokáže identifikovat s reálnými fakty, než u toho, komu hned cinknou "alarm" v mozku: v tomto případě to zvonilo neustále, až hlava brněla. Protože čím více z historie divák zná a čím vyhraněnější světonázor zastává, tím zmatenější quasiposelství mu pak film přináší. Jevy sice jsou podstatné, nejsou však podstatami. Vuglarizace jevové stránky diktatur, revolucí a kontrarevolucí a paušální ztotožnění zdánlivě stejných jevů s jejich odlišnými podstatami působí přesně opačně, než asi tvůrci zamýšleli. Nebo to právě takhle zamýšleli? Šlo o varování, nebo šlo o rezignované konstatování? To je, oč tu běží! A ještě další problém: promíchání historických odkazů s odkazem fiktivním, navíc až plagioátorsky zneužitým, tj. s Orwellovým románem 1984. Autoři snímku nepochybně toužili dosáhnout vysoké mety - podat symbolickou výpověď o zákonitostech společenských zvratů všeho druhu, avšak právě tato teze zavedla Zemi slepých do slepé uličky. Vznikl slepenec všeho, co už divák mnohokrát viděl v masmédiích i v uměleckých filmech daného žánru a co v mnohém geniálně vystihl právě Orwell (a Zamjatin a Huxley a před nimi Marx s Engelsem a... a... a...). Takže se zase ukázalo, že nejlepším autorem je život, v tomto případě sama historie. Realistické zachycení reálných dějinných událostí a reálných osob obvykle nepostrádá symbolický rozměr a symbolickou výpověď. Teze však mají k symbolu stejně daleko jako semeno ke stromu. Dvě hvězdičky tedy za snahu a za Ralpha Fiennese, pro kterého mám vždycky neomluvitelnou slabost. ()
Galéria (28)
Fotka © Bauer Martinez Studios
Reklama