Medailónek

Literární tvorba Marie Majerové (1882 - 1967) zůstává tak trochu rozkročena mezi jednotlivými údobími, v nichž se odehrávaly všechny zásadní charakterové i politické proměny této velké české ženy-spisovatelky. Medailonek je patrně jednou z nejvýraznějších ozvěn v celkovém pohledu na ženy a jejich osudy či postavení na přelomu století. Nejde přitom o výjimečné osobnosti, ale o obyčejné ženy, představující v autorčině pojetí typizované postavy své doby a také společenské třídy. Marta hledá smysl života v manželství, v muži a v dětech – a nakonec ho nenachází. Byla vychována k tomu, aby zapírala své vlastní zájmy a obětovala se ve prospěch rodiny, byla přesvědčena o tom, že v manželství najde své štěstí. Nikdo jí neřekl, co má dělat, když ztratí lásku svého manžela nebo jeho samotného. Její manžel, úspěšný advokát, má svou práci, zájmy, veřejnou činnost, možná je jen logické, že ho jeho žena hovořící o lásce a společné domácnosti jednoduše přestane zajímat. Televizní dramatizace v režii Jiřího Bělky původní literární půdorys posouvá ještě do jiných morálních struktur a v mnohém jej dokonce převyšuje. Jestliže Majerová líčí Martu jako unylou, měšťáckou paničku, truchlivou i žárlivostí kypící hysterku, Eliška Balzerová ji naopak propůjčila přirozený ženský půvab i neskrývanou důvěrnou rafinovanost, díky níž Marta vyznívá obecně respektovaněji a nadčasověji. Dokonce si myslím, že nebýt Balzerové, šel by celek minimálně o dvě třídy níž. Němec, Štěpánek, Řehoř a další hrají jen vedlejší, panoramatické postavy, takže jediným slušným protihráčem byla Marie Vášová v roli oddané staré hospodyně. Nejednoznačná osoba, doslova přetékající mateřskou péčí a starostlivostí, se stává nepostradatelnou především v okamžicích závěrečného účtování s minulostí. Velmi drsné procitnutí. A nakonec z toho všeho zbyl jen pocit absolutní prázdnoty a nekonečné samoty. (06.06.2016)

Skvělý televizní film - zajímavý příběh, který byl dobře psychologicky vystavěný, navíc s téměř detektivní zápletkou, takže jsem se ani chvíli nenudil. A realistický závěr mu naštěstí ani nedal sklouznout do pouhého romantického melodramatu. Ozdobené navíc i výbornými a přesvědčivými hereckými výkony. Rovněž mě překvapilo, že tak nosnou povídku napsala Marie Majerová, kterou má člověk kvůli minulému režimu zařazenu v poněkud jiné škatulce, zřejmě nejspíš neprávem. (04.12.2020)

O údělu a neveselých osudech manželek, milenek i dětí, o kterých se jedná většinou bez nich. To vše v nefalšované, rakousko - uherské červené knihovně, s klasicky lehkým nádechem feminismu Marie Majerové. V nadprůměru u mne vše drží precizní herectví Elišky Balzerové, které nepřekonala ani poněkud křečovitá Marie Vášová. Společně ovšem nasazují laťku skvělého dráma dosti vysoko. (19.06.2016)

Vyborna inscenace, kterou vsak srazi nektere dialogy, ve kterych pokus o dramatickou zkratku zabiji verohodnost daneho okamziku. Balzerova odehrava soukrome niterni herectvi, dalsi herci ji pouze sekunduji. Pojeti postavy hospodyne Anezky se vsak moc nevyvedlo, bylo jakesi moc okate, coz v podstate pripravilo konec o podstatnou cast emoci. 7.5/10. (23.01.2024)

Balzerová na začátku přemýšlí, proč u sebe nebožtík manžel nosil fotku cizího dítěte a já jsem zase přemýšlela, proč mám takovou zálibu v čs. kinematografii, když to kolikrát stojí za hovno. Tohle sice úplně ten případ nebyl, přesto mne (zhruba po půl hodině) věčně unylý projev výše zmíněné lehce iritoval. Zato Marie Vášová mě bavila hodně. Moudrost odžitého, síla emocí. Hezký, dojemný výkon. Ovšem vzhledem k celkové stopáži je to pro mě trochu málo. (21.06.2016)