Děti z Leningradské
Dzieci z Leningradzkiego
The Children of Leningradsky
Obsahy(1)
Dokument uvozuje informace, že po rozpadu SSSR se zemí potulují na čtyři miliony dětí bez domova a že během natáčení se jen v Moskvě pohybovalo takových dětí na třicet tisíc. Filmová výpověď je založena na interview s dětmi nejrůznějšího věku a záznamu jejich otřesných existenčních podmínek. Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (121)
Kri-Kri, ty idiote hloupej, jelito vypatlaný, Poláci nenávidí Rusy jako nikoho, to není o lezení do zadnice Američanům.Oni mají k tý nenávisti kurevskej důvod, pokud nevíš proč, tak si to zkus někde najít.Když jsi tupej, jak sto let stará žiletka, tak nic nepiš a bude to pro všechny lepší, ty protiruská propagando.Ten dokument jen ukazuje, jak to v tom zavšiveném Rusku vypadá.A jak je absurdní, že tahle svoloč by chtěla ovládat celý svět a neumí si udělat pořádek ani doma. ()
Na jednej strane prepych, vystatovanie sa, na druhej bieda, opustenosť. Takéto dokumenty by sa mali točiť, aby si svet uvedomil realitu a nežil v ilúzii. Boh má najradšej deti a preto je do neba volajúce, ak musia trpieť, človek po vzhliadnutí tohto má veľkú núdzu pomáhať, mali by to vidieť ľudia, malo by dôjsť k náprave, ale čo ak komunizmus a kapitalizmus sú rovnaké režimy, čo ak ľudia sú stále rovnako neľútostní a zlí, nezáleží, že je 21. storočie, problémy sa nakopujú India, Brazília, Rusko a iné a stále viac. Bože pomôž ich dušiam a ľudia vy ich životom! ()
Dokument o dětech, jenž nechala vlastní rodina na pospas v jedné ruské stanici nebo se o ně nedokázala postarat. Silný příběh malých dětí, které nedosáhli ani patnácti let, letmo načrtnutý v 30 minutách a vyprávěný prostřednictvím jejich rozhovorů a bez cenzurovaných záznamů. Dozvídáme životní osud chlapců a dívek, zjišťujeme, že tráví volné dny na stanici, kouřením cigaret, čicháním lepidla v sáčku, pitím vodky, bitkami mezi kolemjdoucími a krádežemi. Tvůrci dokumentu, kteří se inspirovali podobným příběhem (My děti ze stanice ZOO), stvořili krátký záznam, jenž si i v necitlivém srdci našel skulinku a zajistil smutné a litující pocity i uvědomění nad tím, co špatného na světě je. ()
Nic horšího jsem po lidské a duševní stránce snad nikdy neviděl. Děti, které žebrají, čichají čikulík nebo mlátí bezdomce, kterými se po pár letech života v kanálech (ano, kanálech) vlastně sami stávají. Zatím co si my hráli např. s Pokémony a láteřili na Horalkou se jiní musí vypořádavat v deseti letech s rozpatlaným lepidlem po obličeji od policisty. Fuu, je mi špatně a tehle dokument je neskutečným důvodem k zamyšlení nad současným systémem i světem. ()
Hodně silný dokument o situaci vyvržených dětí, které už od ranného věku musí přežívat v ulicích Mosky bez dozoru rodičů, či dospělých. Alkohol a čichání lepidla tu je na denním pořádku. Film je zdrcující, mrazivý a člověk si v tuto chvíli uvědomí, že své problémy nejsou nic oproti těm, jaké mají děti v Rusku. 85% ()
Galéria (5)
Fotka © Forte Andrzej Celinski Hanna Polak
Zaujímavosti (1)
- V roku 2005 bol film bol nominovaný na Oscara za najlepší dokument s krátkou témou, vyhral cenu za najlepší dokument na MFF Cinemanila v meste Manila na Filipínach a cenu IDA za krátky dokument od International Documentary Association. V roku 2006 bol nominovaný na cenu Emmy v dvoch kategóriách. (Marek1991)
Reklama