Portrét šialenstva

Edmond Burke (William H. Macy) se jednoho dne po cestě z práce zastaví v obchůdku z číslem 115 - u kartářky, která mu sdělí, že asi není na svém pravém místě. Edmond o tom začne přemýšlet, a při tom nastoupí na dráhu, které z výšin normálního života vede až do policejní cely 115 - přes návštěvy pánských klubů, podříznutí starého fěťáka až po vraždu mladé sympatické servírky (Julia Stiles)... Jen málokdo ví (snad jen Michael Douglas ve filmu Volný pád), jak strmý může být pád mezi spodinu společnosti. Ze strany Williama H. Macyho sice brilantně sehrané, ale samotný scénář nebyl nikterak zajímavý ani zábavný (a opět ve srovnání s výše zmíněným). Člověk se jen ptá - proč? Jakej smysl tento film měl? Pobavit? To se moc nepovedlo. Poučit ? Možná ano, děti, nezabíjejme servírky, jinak nás ve vězení ojede velkej černoch.. Ještě že to celé zachraňuje délka (spíš krátkost) filmu - těch necelých 80 minut to lze vydržet a Macy byl fakt dobrej... (16.07.2008)

Po skončení tohoto filmu možná dostanete chuť zajít si někam za kurvama a pak jít do baru a přemejšlet tam nad nesmrtelností chrousta. Pro mě to byla taková nenáročná podívaná, na který mě občas překvapilo obsazení některejch vedlejších rolí (např. Mena Suvari a Denise Richards jako kurvičky). Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že film byl až neuvěřitelně odfláknutej. Problém je v tom, že film je hrozně krátkej a v těch cca 70 minutách neni moc prostoru na nějaký vysvětlování. Třeba proměna hlavní postavy je tak náhlá, že je až neuvěřitelná. Podle mě by film moh mít klidně 2 hodiny. (15.09.2008)

Miško od Douglasov vo svojom Voľnom páde sa jednoducho naštartoval a potom išiel ako píla až do neuveriteľných otáčok celým filmom a celým mestom. Vilko Há Macy(k) nám tu vychladol po dvoch tretinách a ľahol ako taška. Strata tempa je citeľná a tak nielen chudobný, ale aj predvídateľný záver nezachráni ani Vilkovo skvelé herectvo, ani filozofické bla-bla-bla. Tento portrét nie je až taký výstavný kus. Sevntyfájv. (28.05.2009)

Pozoruhodný film jak z psychologického (Edmondovy difúzní exhaltované monology), tak i z filozofického hlediska (finální rozhovor v base se spoluvězněm). Pro klasického konzumenta je nepříliš srozumitelný, jelikož postrádá běžná klišé jako zřetelný vnější děj, etický apel, tzv. inteligence (nevím jak u vás, ale u mě se pojmy šílenství a inteligentní jednání spíše vylučují), šťastný nebo smutný konec. Těmito nedostatky se však snímek a hlavně ústřední postava stávají realističtějšími co do proklamovaného portrétu, protože ten není ani černý ani bílý, nýbrž veskrze prozaický a pro standardně trénovaného diváka nejasný a tudíž nudný. To je taky důvodem jeho nedoceněnosti. Může zarazit kratší stopáž, ale ta je opět jen důsledkem absence dalšího klišé, a to zbytečné vaty mezi jednotlivými akty. Osobně vnímám Edmonda jako průkopnický počin, jehož obsahová hloubka i formální kvalita mnohým bohužel uniká. A přes všechno opomíjení i křivdu ve zdejším hodnocení se na ČT již dočkal nejedné reprízy v původním znění. 92% (26.04.2011)

Edmond Burke je.... Odchází od ženy a po rozhovoru s jiným bílým límečkem v baru, který mu zadarmo poskytne moudra, jenž by se dala shrnout slovy, už si ho nehoň sám, se vrhá do víru velkoměsta, aby konečně ulevil tomu hučení. Těžko se však zbavuje svých (zřejmě civilizačních) návyků a jeho finanční sadomasochismus (pro korunu vrtáme svá kolena) mu brání ten přetlak uvolnit. A tak se v tom plácá a plácá a volným pádem (nebo Volným pádem?) směřuje k nezvratnému osudu. Výstřiku toho pravého šílenství se pak kupodivu dočkáme až po výstřiku řekněme uvolňujícím a v této chvíli jsem Edmondovi přestal definitivně rozumět. A tak mě dnes trezorový závěr s černým ptákem v bílé kleci vlastně docela potěšil. Edmond Burke je totiž debil. Hodně užvaněný a taky hodně prázdný film, trochu tuším, že o té prázdnotě měl i být, ale i příběh debila se dá vyprávět s jistou nonšalancí. Snad tu autobiografii tedy někdy dopíšu, zbývají mi poslední dvě kapitoly. (07.05.2021)