Kluci z bronzu

No to byla zase jednou prvoplánová agitační telenovela, počínaje gumákama, kteří jsou odpovědní, spravedliví a vlastně pro ty své brance a cvičence v jedné osobě jako tátové, přes společné úsilí vybudovat efektivní bojovou obrněnou jednotku a zároveň nezklamat závazek společného díla spartakiádního, po těžkosti osobního života vojáka naší lidově-demagogické armády. Opravdu za to stojí jen některé vyloženě trapné hlášky jako Vidíš, tady to klape, Mohla bych si udělat nějaký fotky, tady přes ty krásný tanky nebo Sám? Mám na starosti vojáky... no a pak záběry z hromadného cvičení na spartakiádě. Tak tak, že to není odpad... (27.07.2014)

,,Co to vidím, co je? Opaluju se!“ Když se ve filmu spojí crazy komedie se socialistickou vojnou a ještě spartakiádou, vznikne z toho zajímavý, ale trochu křečovitý mišmaš. Největší komediální perly tu vznikají z potrhlosti hlavní postavy a šikanování obézního kuchaře, což není nic moc. Ale větší legraci tu obstarává to nadšení vojáků do spartakiády takovým způsobem, že chtějí nacvičovat místo basketbalu, nebo si rovnou ruší vycházky. Tohle sledovat je prostě k popukání. Na druhou stranu jsem si užíval drobnosti tehdejšího každodenního života, výbava bytu, telefony, atd. Ve filmu je také množství záznamů skutečných spartakiád, což je dechberoucí sledovat ať je averze vůči minulému režimu jakákoliv. (27.01.2019)

Prequel k seriálu Chlapci a chlapi? Odvážná parodie na ČSLA? Snaha zmírnit budoucí dopad spartakiádního maniaka? Rozhodně je to jeden z nejstupidnějších výplodů tehdejších filmů v "zeleném". Přít se o zelenkavou barvu má svůj smysl, ač se to nezdá, film je (patrně nevědomky) poměrně nahláškovaný a pochopitelně je uvědomělý. Mrkvička má u svých vojáků velký kredit, ti ho v těžkých chvílích nenechají padnout, zelené sukno působí i eroticky, nechybí scény, kdy se smyčkově opakují scény, kdy se Mrkvička probouzí vedle mladinké Jitky Smutné, která permanentně vrací nastavený budík na ranní buzení o nějakou tu hodinu zpět. Blbost, nadšenost i uvědomělost mlátí všemi přítomnými, ustál to jen Josef Langmiler, který jediný působí důstojným dojmem. Jen s vypětím všech sil se dá film vydržet až do konce. Vojíni jsou ve svém postoji jen těžko stravitelní, talent být tím nejodpornějším uvědomělým svinstvem spolu s věčně neutuchajícím optimismem jim rozhodně nechybí. Stanislav Strnad stvořil dílo, které se za své vymývání zelených mozků nestydí, ke všemu to má otřesné střihové pojetí, prokládané dokumentárními záběry ze spartakiádního vystoupení vojáků roku 1980. Strnad šel po tomhle ideologicky zhůvěřilém filmu tvůrčím způsobem dolů, jeho dalším filmům často chybělo výraznější pojetí, nic už tak úděsného ale jeho filmografii nehyzdí. Dva díly "prima bráchů" zůstanou navždy jeho televizními odrhovačkami. Čistý tvůrčí blábol a čistý odpad. 0/10 (29.10.2018)

Tohle vypadá skoro jako nějakej prequel k seriálu Chlapci a chlapi. A nutno dodat, že je to snad ještě naivnější a hloupější, než celej seriál. A to už je teda, co říct. Občas jsem měl pocit, že některý ty hlášky snad ani nejsou myšlený vážně, ale že si fakt z toho dělali prdel. Třeba jeden z těch uvědomělých vojáků tam prohlásí něco v tom smyslu, že všechno musí jít kvůli nácviku na spartakidáu stranou. Že budou trénovat v době osobního volna, místo vycházek, atd... A největšim trestem pro takovýho neposlušnýho vojáka je to, že je vyřazenej ze spartakiádního družstva a musí odevzdat bílý trenýrky. A ten se tváří, jak kdyby dostal elektrický křeslo. Jediná trochu normální postava z celýho filmu je voják, kterýho hrál Daniel Rous. Ten tu vojnu narozdíl od ostatních moc nežral. Mimochodem si vzpomínám, že Daniel Rous v nějakym pořadu řikal, že když pak byl o pár let později opravdu na vojně, tak jim tam pořád promítali tenhle film v rámci nějaký politický výchovy. No nevim, jak tohle ohodnotit. Objektivně je to zralý na odpad, ale jako nechtěná komedie to docela pobaví. (16.12.2014)

Ja si myslim,ze aj samotni herci ,co tu hrali a vedeli o co ide na vojne,museli z toho mat neskutocnu prdel a brali to jako recesiu.Popravde fakt ani neviem,komu to malo byt urcene....v dobe vzniku ti co sme boli na vojne sme predsa vedeli,ze lampasaci su boli aj budu tupe , prechlastane primitivne individua,kdezto tu su vykresleni ako klon Matky Terezy,dokazu sa vzit a vcitit do problemov podriadenych....a ti co na vojne este neboli , tak tym to bolo jedno.Ako recesia by to bolo za 5 hvezd,dam 1 , lebo teraz sa tocia vacsie sracky. (10.12.2023)