Chuť melounů
Tian bian yi duo yun
La Saveur de la pastèque
The Wayward Cloud
Obsahy(1)
V zatím posledním filmu režiséra Tsai Ming-Lianga je řada prvků, jež se objevily i v jeho snímku z roku 2001 Kolik je tam hodin? (byl uveden na MFF Karlovy Vary v sekci Horizonty oceněné filmy). Dívka jménem Shiang-Chyi se vrací z Francie domů a v Tchajpeji zjišťuje, že celé město trpí nedostatkem vody. Náhodou se setkává s prodavačem hodinek Hsiao-Kangem, jehož zná z dřívějška, a něžná romance pokračuje v jejím bytě. Dívka ovšem netuší, že Hsiao-Kang nyní točí pornografické videofilmy a že přímo v sousedství se dějí podivné věci a setkávají se tam podivní lidé. Co se stane, když jim Shiang-Chyi zkříží cestu? Útržkovité filmové vyprávění je protkáno živými a imaginativními hudebními sekvencemi, které diváky vzdalují od tajemných věcí, odehrávajících se v dívčině bytě. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (130)
Oceňuji originalitu, která čiší téměř z každého záběru. Prvních deset minut je špičkových. Meloun je moje nejoblíbenější zelenina, za letošní rok jsem ho snědl několik desítek kil, mohl bych se jej ujíst. A kombinace melounu s erotikou je ta nejlepší kombinace. Hudební a taneční sekvence úchvatné, netušil jsem, že by se mi mohli líbit pohupkavájící a zpívající Číňané. Závěr byl trošku už přehnaný, přesto ještě jednou zdůrazňuji, že originalitou pan režisér překypuje. ()
Asijské knematografii začínám fakt přicházet na chuť a to v mnoha žánrech (horory, akční, sci-fi....). Už obal DVD mě nutil pustit si ten film co nejdříve a dobře jsem udělal. V podstatě pomalu a unyle vyprávěný lovestory příběh, zasazený do šedivého města s nedostatkem vody, je střídán třeskutě barevnými, rozjásanými kabaretními hudebními vložkami a syrově pornografickými scénami. Obal a doprovodný text slibuje opravdu hodně, dostanete ale mnohem, mnohem víc. ()
Tak jsme si říkali, že to bude jen nějaké japonské porno, a ono prakticky bylo. A potom se objevily první zpěvy. Naprosto nesouvislé, v těch nejbizarnějších kostýmech. Poprvé se smát, poté chvíli rozdýchávat a později už jen nevěřícně hledět. Stačí si jen, už při první scéně s drážděním melounu, říct "Aha, tak to bude jeden z těcho filmů" a potom se můžete jen vést na nepředvídatelné vlně a čekat co pro vás režisér ve svém chorém mozku ještě sestrojil. Je to - bez debaty - zábavnější než takový Matthew Barney. ()
Umelecko-erotický hybrid, ktorý nie je ani umením, ani erotikou. Pre mňa bizarnosť a "ujetosť" na dobré hodnotenie nestačí. Navyše je to príšerne dlhé a príšerne pomalé. Väčšinu filmu som pozerala pri dvojnásobnej rýchlosti a vôbec som nemala pocit, že je obraz zrýchlený. 1/2* za niektoré hudobné vsuvky. Apropos, nebyť textu distribútora, nemala by som ani šajn, o čom to je. ()
Zářný příklad toho, kdy se naprostá neschopnost, lenost, nevzdělanost a pubertální potřeba šokovat může a umí jevit jako umění -- ostatně je to jeden ze znaků současného výtvarného a video-performačního artu.... Že to prošlo "tvůrcům", budiž, ale že na to skočili lidé v porotách filmových festivalů, je pro mě dokladem toho, v jaké melounové srágoře se nachází současný film. Až jsem si chvílemi říkal, jestli to ve skutečnosti nanetočil nějaký mladý a nonkonformní čerstvý absolvent FAMU... ()
Galéria (19)
Fotka © Homegreen Films
Zaujímavosti (3)
- Spousta diváků při promítání na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu opustila sál při finální scéně. (HappySmile)
- Dávno předtím, než Ming-liang Tsai natočil právě Chuť melounů, tak často v žertu pronášel, že pokud se jeho filmy budou i nadále potýkat s finančními problémy, tak bude nucen přejít do pornografického průmyslu. (DaViD´82)
- Režisér Tsai Ming-liang chtěl původně film zaměřit na příběh babičky, která zjistí, že její vnuk pracuje v porno průmyslu, ale když jeho kamarádka a spolu-režisérka Ann Hui nemohla hrát roli babičky, Tsai se rozhodl změnit tuto roli na mladou dívku a Chen Shiang-chyi si díky tomu zopakovala roli své postavy z Tsaiovy staršího filmu Kolik je tam hodin?. (HappySmile)
Reklama