Harry Potter a Fénixov rád

Obsahuje větší než malé množství spoilerů!!! Tzn. v podstatě hlavně pro ty, kteří viděli film, a nečetli knihu Těžko tenhle film hodnotit jako celek, protože on jako celek tak nějak nefunguje, a ani by nikdy fungovat nemohl. Osmisetstránková předloha je k prasknutí přeplněná vedlejšími motivy, které hlavní příběh obohacují nejen o spoustu humorných situací, ale taky o "kouzlo" uvěřitelnosti. Navíc i hlavní postavy (myslím kromě Harryho, tedy Hermiona a Ron) mají v knize opravdu spoustu prostoru, který je ve filmu (obzvláště u Rona, i když moje milovaná Hermiona ho taky nemá o moc víc...) po hříchu nevyužit. Co naplat, smíříl bych se s osekanou předlohou i se spřeházenou chronologií děje, kdyby to bylo uděláno vážně mistrovskou formou, ale ono není. Příběh je osekán opravdu hodně (a co si budeme povídat, stopáž 138 minut je uboze krátká, vždyť i čtyřikrát kratší první díl trval asi 150 minut, a stejně nedokázal knihu vystihnout ani zdaleka, viz můj komentář k němu), a vynechány jsou i stěžejní události a situace. Postavy jednají naprosto nelogicky (jistě že vím, proč členové BA letěli na ministerstvo na testrálech, a ne na košťatech, ale vím to, protože jsem četl KNIHU! Vážně by byla desetivteřinová scéna, kde Umbridgeová zamyká košťata do kumbálu, tak nemyslitelná???), a o nějaké psychologii tady nemůže být vůbec řeč. Zřejmě je objektem tohoto tvrzení sám Harry, se kterým si v knize jeho mysl opravdu ďábelsky pohrává, ovšem ve filmu jde jen o naprosto nesmyslné a nevysvětlené divadélko pro oko (Leelo :-) diváka. Herecké výkony všech zůstávají víceméně stejné (už se skoro stydím jí chválit, ale Emma je prostě fakt Hermiona :-), Daniel Radcliffe se ani o kapku nezlepšil, jeho výkon se mi tedy líbil asi stejně jako jeho ošmiklané vlasy (BOŽE!!! Musejí za každou cenu ku.vit předlohu???!). Krom Hermiony jsem bezvýhrad spokojený s Lunou Lovegood (pro češtinofily Lenka Láskorádová), která je fakt dokonalá (ovšem škoda, že význam její postavy ve filmu naprosto zaniknul, vzhledem k tomu, že o Jinotaji padla asi jen jedna zmínka), stejně jako charismatem sršící Helena Bonham Carter, která mojí milé (opravdu mám Belatrix rád) Belatrix vdechla zajímavou podobu (ale nejlepší Belatrixina scéna - boj na život a na smrt s jejím bratrancem Siriusem - se změnila na jediné kouzlo, které vyslala poté, co Sirius svedl souboj s Luciusem... (mimochodem výborný Jason Isaacs, a ohavný dabing Pavla Trávníčka)), a taky se mi hodně líbila Natalia Tena jako Nymfadora Tonksová, která sice vůbec nevypadala tak, jak jsem si představoval (promiň, Aneto Langerová), ale na tu roli se hodila dobře. Jako předposlední pozitivum bych viděl Imeldu Staunton, která předvedla Dolores Jane Umbridgeovou v skoro tak úžasně ohavné formě jako v knize, a kterou zkrátka musíte sympatizujícím způsobem nenávidět (tedy já to tak mám). Posledním pozitivem je pak gigantická bitka na konci, se kterou jsem (až na strašně idiotsky skrouhlou Belatrixinu bitku) hodně spokojený, a ve chvíli, kdy bitva vrcholila, a všude létaly střepy, dostavilo se příjemné mrazení v zádech, které pomohlo tomuhle docela slušnému filmu (i když knihu pomrvil gargantuovsky...) přehoupnout se přes hranici 70% na 71. (28.07.2007) (menej) (viac)

Kult Harryho Pottera mě vždy zcela míjel, nezajímal mě, protože jsem měla pocit, že se jedná jen o další velkolepou Hollywoodskou ságu, která je cíleně vytvořena pro mladé, řadové publikum. Vizuálně ohromující, ale jinak však jen další komerční sága, u níž se vždy zapáleně mluví o tom, kolik jednotlivý díl vydělal. Takže, když pak jednou na Nově měli odvysílat téměř všechny díly, rozhodla jsem se na ně, čistě z povinnosti, "že už bych toho Pottera měla vidět," podívat. Až do Fénixova řádu šlo vše podle plánu, podívala jsem se a hotovo. Jenže pak jsem tento díl zhlédla a zjistila jsem, že mě to začíná jaksi hodně zajímat. Již ve Vězni z Azkabanu mě v jedné scéně pohled na Daniela Radcliffa skoro dojal (jedná se o moment, kdy mu Remus Lupin vypráví o jeho matce) a jeho výkon ve scéně v tomto díle, kdy Helena Bonham Carter alias Bellatrix zabije Vy-víte-koho mě zkrátka dostal. Úplně jsem cítila tu bolest a beznaděj, která s ním v tu chvíli zmítala, kdy se snažil Remusovi vytrhnout ze sevření. Ten moment, kdy jsem Harrymu Potterovi zcela propadla, začal nejspíš ve chvíli, kdy mě upoutalo jeho silné pouto se Siriusem Blackem a parádní chemie mezi Danielem a Garym. Jejich druhé společné objetí mě vždy dojme k slzám a považuji jej za jeden z nejkrásnějších filmových momentů vůbec. Zvláště, když víte, co je čeká a jak silný vztah je spojuje. Tím se dostávám ke Garymu Oldmanovi. Když jsem s ním viděla nějaký film, vždy jsem věděla, že je to skvělý herec, ale až touto postavou si mě totálně získal a má obliba k němu prorostla až do citových sfér:) Začala jsem si zjišťovat vše o celém příběhu, postavách, vztazích, kouzlech a nakonec jsem celý týden strávila naprosto "Potterována." Zjistila jsem, že Harry je úplně jiný, než jsem si myslela. Fenomenální, zcela kompletní britské herecké obsazení, s geniálním castingem, díky němuž jsem měla pocit, že sleduji čistě anglický film, který nemá s Hollywoodem nic společného. Postavy skvělé, od těch hlavních, až po ty vedlejší. Ústřední trojka, Severus Snape se svým úchvatným "slowly... speaking... voice," Sirius Black, Voldemort, Remus Lupin, Rubeus Hagrid, Draco Malfoy, Neville, Lenka Láskorádová, úžasná "The Weasley Twins," šílená čůza Bellatrix Lestrange (zřejmě jediný film, kde jsem Helenu Bonham skutečně nesnášela:) a spousta dalších. Skvělý scénář, inteligentní humor a luxusní hlášky. Věci, které jsem až v takové míře (jestli vůbec) v Harrym rozhodně nečekala. Očekávala jsem, že se jedná o hloupou a jednoduchou zábavu pro mladé, kde se nějaká větší míra chytrého humoru očekávat nedá. Také musím vyzdvihnout skvělý český dabing. A Danielu Radcliffovi tleskám, jeho vývoj od toho malého, herecky nezkušeného klučíka, až po dospělého "čaroděje," kde jeho postupné dospívání a nabyté herecké zkušenosti skvěle kompenzují s rostoucí důležitostí, nebezpečím a temnotou každého dílu. Zkrátka, Harry mě kompletně dostal. Vůbec první, čemu jsem takto propadla, byl Sherlock BBC. A v tomto ohledu rozhodně nepomáhá Youtube a třeba Tumblr. Když Vás něco začne silně "dostávat," tak to nejhorší, co můžete udělat, je dívat se na videa a zcela propadnout "Fandomu." Nemáte šanci, abyste několik následujících dnů/týdnů/měsíců měli prostor na myšlení o něčem jiném:) (29.10.2012) (menej) (viac)