Vandrák

Otřesný propadák, u kterého lituji, že jsem si ho vůbec pustil. Od začátku do konce nesmyslná, hloupá a trapná komedie. U Gérarda Depardieu u mě čím dál víc sílí dojem, že kráčí od role k roli, bere každou nabídku, která mu přijde a ani se nerozmýšlí, jestli mu stojí za to (vzhledem k jeho dlouholeté kariéře a pevnému místu ve francouzské kinematografii), kazit si své renomé účastí v tak stupidních filmech jako Pobuda. Totéž by se dalo říci o Géardu Jugnotovi, který si zaslouží ještě větší kritiku, protože Pobudu natočil. (12.05.2009)

Naprosto netuším jak bych měl tento film hodnotit. Zanechal ve mě tak rozporuplné pocity, že volím průměr. Chování téměř všech postav se naprosto rozchází s mým myšlením (kupodivu kromě G. Depardieu). Ke konci, když vše vyjde najevo, mi přijde chování všech herců naprosto nelogické a nepřirozené. Úplný konec je pak naprosto nepochopitelný, ale chápu ho (vím, odporuju si, ale nevím jak jinak to vyjádřit)... Prostě to pro mě byl nelogický a umělý film, ale mám pochopení pro zamýšlenou pointu :D 50%. (19.06.2013)

Tak to pardon! Tohle nemá se zlatou érou richardovských a funésovských bláznivých komedií ze "staré dobré Francie" nic společného. Směsice fekálních a "tělesných" vtipů, které často vyšumí bez pointy do ztracena, na podkladě zcela neuvěřitelného a za všechny vlasy tahajícího příběhu je pro mně v případě Depardieuho pád do hlubin herecké trapnosti. Proč do toho filmu, proboha, vůbec lezl?! Ne, ne a ještě jednou ne! (09.06.2008)

"Něco tu smrdí !! Jako by tu byla nějaká zdechlina.." ;) Že by zdechlina francouzské komedie, která kdysi platila spolu s krimi žánrem za výkladní skříň kinematografie země galského kohouta ?? Dnes jí schází lehkost, ambice i hlubší myšlenka.. Gérard Jugnot, který tradičně jako nadržený impotent hraje i režíruje, navíc dle vlastního upoceného scénáře, rozehrává svůj typicky roztříštěný film na základě toho Renoirova Boudua z vody vytaženého, dále se ovšem pouští vlastní cestou do slepé uličky plné farrellyovského buranského humoru bez point, a tak Pobudu vyloženě drží na nohou jako vždy rozkošný Gérard Depardieu, který si svoji roli vyžraného hrubého bezdomovce vyloženě užívá.. To z něj však ještě dobrý film skutečně nedělá.. (05.10.2015)

Bohužel, nemohu srovnávat tento film s jeho dědečkem od Jeana Renoira. Tvůrcům se výstižně podařilo převést příběh do současnosti. Se současnými aspekty života, zvýšenou agresivitou, cynismem i rozdováděnou škodolibostí. Neschovává se, občas vulgárně zakleje, ale především elegantně popichuje a rozdmýchává skryté tužby. Je to jízlivé, ale i laskavé, rebelující i uklidňující. Léčba šokem je někdy tím nejlepším receptem ve všednosti manželského života. Jen mezní až absurdní situace cynismu nám mohou navrátit pestré barvy, rozverná dobrodružství i tolik potřebnou naději do života. Hlavní postavou příběhu je majitel malé galerie Christian (dobrý Gérard Jugnot), nešťastný v manželství a bláhově doufající v mladou lásku. To, co se z počátku zdá jako slibná příležitost, se přemění v noční můru beznaděje. Život je cynický a občas i zvrácený, ale ukazuje i svou laskavější tvář příležitosti a hmatatelnějších hodnot. Hvězdou filmu je bezdomovec Boudu (velmi dobrý Gérard Depardieu), hrubián s přirozeným osobním kouzlem pábení. Nenasytně, vulgárně a aristokraticky přijímá a bere, rozsévá vichr a bouři, vynáší do nebes a dodává neopakovatelné pocity velikosti. On je zmatek a zkáza, ale i víra, naděje a život. Hlavní ženskou postavou je Christianova neurotická manželka Yseult (velmi zajímavá Catherine Frot) ve svém náhlém obživnutí v hořké náruči osudu. Pulsující míza tryská v probuzené touze po ochutnávání všech krás a rozkoší. Čtvrtou důležitou postavou je Christianova asistentka Coralie (zajímavá Constance Dollé) s elegantním odrážením všech útoků nadrženého šéfa. Zde život odhalil svou nejcyničtější podobu s výsměšným plivancem. Z dalších rolí: na mzdu netrpělivě čekající malíř pokojů Perez (Bonnafet Tarbouriech), zaskočený Christianův kamarád a Yseultin psychiatr Bob (sympatický Hubert Saint-Macary), vzpouzející se extravagantní dvorní malíř Hubert (zajímavý Jean-Paul Rouve), či zahořklý bezdomovec a zapřisáhlý Bouduův nepřítel Géronimo (Serge Riaboukine). Je to dílo, které nastavuje satirické zrcadlo společenskému i partnerskému životu, který se bez snahy vzdává i sobecky zneužívá. Je to kousavé, trefné, svěží, laskavé a radostné. Vtipné a lehké. (28.10.2016)