Vražedné čísla

Chyba lávky, odstřelit to po prvních dílech. Sic mi stále nejde z hlavy fakt, že to co týpek jakoby „spočítá“ by dokázal vyřešit i selským rozumem, ale na druhou stranu je to docela dobrá oslava lidského rozumu a teoretického myšlení. Případy začínají být zajímavé, leč scénáristy vykonstruované tak, aby nahrály na smeč matematice. A byť jsou ty rodinné etudy stále v rovině sladké telenovely, musím zkonstatovat, že bratři Scottové by mohli Jerrymu Bruckheimerovy časem solidně konkurovat. (09.06.2008)

Prvních pár sérií super, pak už dosti otrava. Především Charlieho přirovnání mě od čtvrté série začaly lézt krkem a když se do nich začaly dostávat i další z postav, bylo to už opravdu na hlavu. Naštěstí vše vyrovnal skvělý Judd Hirch a především Peter MacNicol, který pro mě osobně byl nejlepší postava celého seriálu. Ve výsledku se tedy jedná o několik hodin matematiky na pozadí obyčejné kriminálky. Prostě průměr. (06.09.2016)

Poměrně zajímavý koncept "matematika ve službách kriminalistiky" mě nejen vzhledem k tomu, co studuju lákal. Bohužel výsledek moc nevybočuje z průměru, po několika dílech se mi stále nepovedlo si oblíbit jedinou postavu, zápletky jsou většinou hodně vykonstruované a u většiny rozuzlení mi tak nějak chybělo nějaké zadostiučinění, potěšení nebo cokoliv jiného. Schéma "matematika něco napadne - zkusí se s tím pracovat - matematikovi dojde, že udělal chybu - vymyslí nový postup - zločinec je dopaden nebo případ uzavřen" je pořád stejné a přívlastkem "napínavý" bych se zatím odvážila označit jeden jediný díl, což je u krimi thrilleru docela zásadní problém. (17.08.2008)

Totální kravina a jedna z nejhorších kriminálek všech dob - takto bych klidně mohl označit tento seriál. Už jenom myšlenka, že by se případy měly řešit pomocí matematických vzorců namísto logické dedukce je naprostá ujetost. A i kdyby dal nějaký blázen dohromady soupis všech tabulek a vzorců, díky kterým by se mohla vypočítat nejpravděpodobnější možnost řešení případu, stále by to byla jen nejpravděpodobnější možnost (nepříklad 30% jistota, že někdo něco spáchal), kterou se pachatelé v reálném světě prostě neřídí. Navíc vše, co dotyčný matematik počítá celé vyšetřování, by dokázal pomocí selského rozumu vykoumat za pár okamžiků (pokuď by v té hlavě samozřejmě něco měl :-) ). Tady bych rád reagoval na názory, že je tento krimi-seriál oslavou inteligence a myšlení. Opak je pravdou. Hrdinové zde nemyslí, jen slepě využívají vzorce, do kterých dosazují čísla vytažená z klobouku. Namísto oslavy intelektu se jedná o vzívání bezmyšlenkovitého využívání zaběhnutých norem, chybného zjednodušování a konzumního zírání do bedny na něco, co je barevné, hýbe se to a je to na pokračování. A jelikož by samotné počítání příkladů zabralo cca 5 minut, musela se přidat omáčka v podobě "efektních" efektů a nějaké to koření v podobě naprosto plochého soukromého živote hlavních představitelů, s kterým se bohužel většina konzumentů dokáže velmi snadno ztotožnit. Dávám odpad (5%). (05.08.2008)

Za vlasy přitažená forma vyšetřování (spíše odhadování a výpočtů pravděpodobnosti), která sice může fungovat na určité spektrum lidí, ale rozhodně se nedá uplatnit v celé kriminalistice jako výchozí fakt. Občas se ale objevily i zajímavé díly, které logicky uvažujícího člověka nemusely nutně urazit. 30% (18.10.2013)