Uvnitř tančím

Roztomilý, osobitý modrooký sympaťák James McAvoy v roli na první pohled drsného, drzého, ukecaného a neomaleného rebela s piercingem v nosu a mikinou Cradle Of Filth. To si nechám líbit:) Steven Robertson zase skvěle ztvárnil poněkud klidnější a naivnější povahu a vzájemně se tak s Jamesem doplňovali. A když se seznámí s Romolou Garai, začne se hezky vykreslovat trojúhelník jejich vztahů. Krásný, smutný, dojemný i veselý příběh o tom, že když prostě máte chuť tančit, nemusíte vždy stát uprostřed parketu... "Můžete mi podat ruku, nebo políbit prdel, ale nečekejte, že Vám to oplatím", "Svahilština mi moc nejde, neumíš jiný jazyk?" - "Vezmi si znakovou tabulku." - "Trvá to dlouho?" - "Celej den, kurva", "Jako vozíčkář se sebevražednými sklony musím protestovat proti špatným technickým podmínkám." :) (01.03.2011)

Člověk se na to musí koukat s otevřeným srdcem dokořán, pak si to náramně užije. Uvnitř tančím je příběh trochu uzavřeným a zvláštním, a právě proto je tak úspěšný, nebo tedy mé srdce si získal absolutně a dokonale. Pět hvězdiček je totiž na tento film i tak málo, a to řikám málokdy. Hudba do něj zasazená naprosto výborně vyniká a ukazuje, jak člověk dokáže nevídané věci vnímat trochu jinak a hlavně s nonšalancí a galancí. Uvnitř tančím je příjemný příběh, který není zlý, nemá v sobě zlé stránky dramatických příběhů, je jen otázkou síly osobnosti a vzdorování sama sebe. Příběh tedy po celý film plyne a rozhodně nijak špatně neztroskotá, jen tak plynně uplyne a člověk vlastně pozná, že koukal na docela milý příběh, který skončí na jednu stranu hezky, ale na druhou smutně. Počáteční deprese vymizí a divák pochopí, že ne všecko může skončit tak špatně, jak se na první pohled zdá. Moc příjemný film. (12.09.2008)

Dost pohodový film z prostředí těžce handicapovaných lidí. Rory O' Shea se rázem vyhoupl mezi nejcharismatičtější postavy filmové historie. Zpočátku mi film lehounce připomínal prostředím ústavu Přelet nad Kukaččím hnízdem. Také zde máme nového příchozího, který zde co nevidět nastolí nové pořádky. Ve filmu se mísí smutek s rozverností. Kdo by si pomyslel že pro pacienta trpícím Duchennovou svalovou degenerací život nekončí. (12.04.2010)

Rory Gerald O’Shea, tady ho máme. Dá vám křídla a následně je přistřihne. Pro vaše vlastní dobro, abyste nespadli z příliš velké výšky. Jeho příjezd na scénu, s tím extravagantním účesem a zásobou břitkých hlášek, je famózní. S každou další minutou mi byla vzdálenější představa, že ho, člověka, připoutaného na vozík, přesto zatvrzele ignorujícího jakékoliv bariéry, budu muset opustit. Ale jak prozíravě pravil Michael, ukazuje na levou horní část své hrudi, „Rory O’Shea je tady“. Rory O’Shea je věčný, jeho podoby různorodé a já jsem neskonale rád, že mi tahle verze příběhu o obrovském lidském odhodlání připomněla jeho existenci. Apendix: Scéna, jež dala celému filmu jméno, tanec duše, má (abstinenčně věřím) stejné účinky jako pár pilulek extáze. 85% (15.04.2008)

Zííííííív... Ach jo, tady zas někdo vytáhl šablonu a natočil film, který bych vám mohla s velkou přesností převyprávět i před tím, než jsem ho viděla. Jasně, není zrovna med žít, když vám fungují dva prsty a vše od krku nahoru - hlavně jedovatá vyřídilka je v permanenci. Je třeba vykřičet do světa, ať s vámi počítá, že ještě nejste pod drnem, ikdyž bez pomoci tak maximálně rozpohybujete svůj elektrický vozík. Já chápu, co se mi "Uvnitř tančím" snažilo sdělit, ale bylo to nošení briket do uhelného dolu. Přivádí mě k úžasu, jak mohl film bez špetky inovace, bez záblesku překvapení, posbírat tolik cen. Možná je to tím, že mé kamenné srdce je zamčené v nedobytné truhle, ta leží v nedobytné pevnosti a tu střeží nepřekonatelná armáda žen v klimakteriu, leč Rory O'Shea není týpek, co by ve mně vzbudil přílišné sympatie nebo dojetí a totéž v bledězeleném platí pro vytlemence Michaela. Frikulíni mě neberou, ať mají dvě nohy nebo čtyři kolečka. 51% (01.03.2011)