Bojovník

Možná právě po tomhle filmu se dalších několik hereckých es začalo rozhodovat, zda taky nezkusit osedlat režisérskou židli. Režisérský debut Johnnyho Deppa ve mě zanechal zvláštní kouzlo příběhu o lidských hodnotách, smyslu rodiny a beznaději, který rozhodně neměl daleko k depresi. Do toho úžasně pasuje melancholicky, místy i lechce psychedelicky laděný, převážně kytarový, doprovod Iggyho Popa. Ačkoliv je vcelku dobře čitelné, jakým směrem se bude příběh vyvíjet, stejně se mi nepodařilo ubránit dojetí při jednom z nejsilnějších a nejsmutnějších filmových závěrů jaký jsem měl tu čest doposud zhlédnout. Nebyl jsem daleko od toho, abych tenhle Deppův vstup mezi režiséry ohodnotil pětihvězdičkově. (27.09.2007)

„Ale toto nie je láska, Rafael. Toto je skôr očistec.“ Priznajme si to, aspoň teda tí, ktorí na to máme: Johnny Depp nikdy nebol normálny. Zároveň bol ale super-hviezdou, ktorá si od polovice 80. rokov 20. storočia na svoje konto pripísala také žánre, ako sú slasher (NOČNÁ MORA NA ELM STREET), vojnový epos (ČATA), satira (NOŽNICOVORUKÝ EDWARD), melodráma o dvestokilovej mame (ČO ŽERIE GILBERTA GRAPEA), western (MŔTVY MUŽ) či gangsterku (KRYCIE MENO DONNIE BRASCO). Pil, kradol, fetoval, River Phoenix sa na smrť predrogoval pred jeho barom, demoloval hotelové izby, chodil s polovicou ženského osadenstva Hollywoodu, nenávidel Systém a miloval výzvy. Že bol miláčikom dámskeho a pánskeho publika, tak to bol vlastne len taký omyl, ktorý z duše nenávidel. Až príchodom DEVIATEJ BRÁNY, keď vďaka nakrúcaniu vo Francúzsku spoznal svoju životnú partnerku, skvelú francúzsku speváčku Vanessu Paradisovú, „našiel sám seba“, kúpil si tropický ostrov, stal sa majiteľom francúzskej reštaurácie, zabýval sa vo francúzskej dedinke, zmieril sa so svojou minulosťou... sám so sebou. V polovici 90. rokov to však ešte bolo ťažké – a jeho režijný snuff debut BOJOVNÍK je presne taký, aký by ste na mieste „vtedajšieho“ Johnnyho Deppa nakrútili aj vy. (01.09.2007)

Nevím jak je to možné,asi jsem úplně mimo,ale když jsem tenhle film viděla,asi po půlce jsem usnula.Vzbudila jsem se až když přestalo to "věčné ticho"tam a strhla se nějaká bitka.Pak mne zase přemohl spánek.. bohužel,pro mě šíleně nudné vleklé tempo,které už nikdy nechci absolvovat znovu.Promiň Johnny.. (27.11.2011)

Johnny Depp si pro nás připravil dost hutné drama, jehož konzistence houstne s blížícím se závěrem, který je velmi sugestivní a emotivní tečkou za uplynulými minutami. Začátek snímku má atmosféru, místa, do nichž nás kamera zavádí, evokují nejrůznější pocity a setkání s Marlonem Brandem působí poněkud tajemně. Po uzavření dohody mezi ním a Johnnym Deppem v roli Rafaela se film dostává do rozvleklého a velmi pomalého tempa, jež mě dost nudilo, avšak které je zároveň ideální pro vykreslení vztahů v rodině hlavního hrdiny a pro ukázku toho, jak moc je má rád a jak mu na nich záleží. Posledních několik minut je pak bravurně natočených a jde o opravdu velmi silný závěr, který s přibývajícím časem od zhlédnutí mění i můj pohled na hluché scény, které pak dostávají jinou hloubku. Před závěrečnou částí filmu (do návštěvy kostela) bych dal 2,5* a během konce se pak hodnocení vyšplhalo až na pomezí 3 a 4 hvězdiček. (23.01.2012)

Velmi slušnej kousek, zvlášt, když vezmu v úvahu, že JD i režíroval. Vyzdvihnout musim Iggyho - music je velmi dobrá a pro film, kde jsou často delší pasáže beze slova, je to hodně důležitý. Bylo by zajímavý, kdyby se JD chopil zas někdy režie... Třeba Penn nebo Eastwood dokazujou, že se obě profese dají velmi dobře skloubit. (31.07.2008)