Outsider

Príjemná nezávislá sonda do života istého outsidera, ktorému vyhovuje ako žije. Občas pobaví aj istý rozhodca Dědek :) Ako protiklad k životu, ktorý baví človeka, tu konkrétne outsidera, je daný život sudcu, ktorý ma zdanlivo všetko, no nebaví ho žiť. Aj tak mi akosi ušla dejová linka prečo sa tam objavil. Režisér chcel vyjadriť svoje pocity, no do celku to neuchopil a čiernobielou si veru nepomohol, ba miestami nudil a uspával. (07.09.2012)

Kaurismäkiovský Príbeh outsidera s príťažlivým vizuálom, účinným humorom, pôsobivým zakončením (zachraňujúcim film pred rýchlym vyšumením), ale aj s priehľadnou melanchóliou, zbytočnými epizódkami a letargickým tempom, ktorým zbytočne riedi svoje silné stránky. Kári nakrútil obyčajný film o obyčajom človeku, severského brata Gersterovho Old Boya s oslabenou schopnosťou hlbšieho zásahu diváka. (29.01.2016)

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Dagur Kári (Voksne mennesker / DARK HORSE / Outsider) - Chvílemi nesmyslný film, s nerealistickým dějem, ale pokud to člověk neřeší, nastane zadostiučinění... - 27. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 85% (03.08.2010)

*SPOILERY* Klíč k tomu, proč si Kári zvolil zdánlivě odtažité a jen rámcově související příběhy soudce a "asociála", může spočívat v jednom zdánlivě nedůležitém detailu, který ale režisér "záhadně" zdůraznil. Jedná se o dvojitou scénu s kolečky papíru z děrovačky, které na sebe nejdříve zoufalý soudce sype a o něco dále, při stejné činnosti, je outsider Daniel označí za díry (načež je opraven, že se jedná o ústřižky, díry že jsou v papíru). Tahle "psychoanalytická" drobnost poměrně věrně vystihuje obě protikladné postavy: soudce má vše, přesto mu stále cosi chybí, cosi ho vykořeňuje a žene do zoufalé samoty. Daniel nemá nic a po ničem netouží, k systému (velkému druhému) se staví s naprostou pasivitou, která nemá nic společného s revoltou, mnohem více s nepochopením, že tu vůbec nějaký "symbolický řád", jemuž jsem podřízen, je. Právě Danielova indifirence k předmětu touhy a "trhlině" ve skutečnosti je nakonec to, co mu umožňuje být šťastný (jeho příběh nápadně připomíná post-hipísáckou poetiku kodaňské čtvrti Cristiania – už tu neběží o vzpouru, jen o trochu zastydlou paralelní existenci "vedle" velkého druhého, s nutností akceptovat alespoň rámcová pravidla zodpovědnosti). Naopak soudce, obhájce a zástupce řádu, je odsouzen k nespokojenosti a k samovolnému zmizení – není pro něj místio ani "v", ani "vedle" systému. Outsider tak není ani tak o revoltě, jako spíš o možnosti paralelně existovat – jeho naivní mlčenlivý konec se mi v mnohém líbí. I když dává odpoveď ano, nechává dveře pootevřené. V jádru je to další chvála prosťáčků, ale díky výborné druhé linii s mužem, který zmizel, se drží při zemi a narozdíl od svého hrdiny neztrácí kontakt s realitou. (11.01.2011)

Môžete mať takmer všetko, a budete sa hľadať. Môžete mať takmer nič, a budete sa tiež hľadať. Cieľom hľadania je ale vaša cesta. Čím skôr si to uvedomíte, tým lepšie si môžete vychutnať život. Všetko to proste plynie. Veci do seba zapadajú a retrospektíve to dáva dokonca aj zmysel. Čiernobiely svet a zrazu jeden farebný okamih. A o tom to je. Uvedomenie. // Najbližšie, keď budem v kaviarni s dievčaťom a vonku sa bude prechádzať slon, a mne to nebude divné, budem vedieť, že je tá pravá. A tá 5* za to, že som počas poslednej scény chytil gitaru a zložil pieseň. (29.03.2013)