Román pre ženy

Byli jsme na tomto filmu se školou v kině, který slouží jako atomový kryt. Jak působivé. Nejradši bych na tvůrce takových kravin něco shodil, v klidu se na ten film v tom krytu podíval, a pak vyšel ven abych zjistil, jestli to mělo nějaký účinek. Michal Viewegh je možná momentálně nejúspěšnějším českým autorem, ale jeho příběhy jsou v rámci filmového zpracování v současné době vysoký podprůměr. Tak nějak je to s Románem pro ženy. Platím, abych přispěl na podporu české kinematografie. Jestli budou točit filmy, podobného typu, začnu stagnovat a věřím, že nebudu sám, nebo spíš doufám v to. Příběh o ničem, humor nijaký a celý film zachraňuje Miroslav Donutil, který se ve filmu nakonec objeví snad jenom dvakrát, třikrát na pár vteřin. Ani mě to moc netrápí. Dalo se to čekat. Do čeho se opře svým sponzoringem Nova, většinou stojí za to. --- Nazdar, Lauro. Musím bohužel konstatovat, že ani dnes nevypadáš vyrovnaně. - Polib si prdel, Huberte! (21.11.2007)

Člověk aby se dneska radoval už z takového mála, jako jsou kvalitní herecké výkony a dovedný řemeslný přebal Filipa Renče. Ono toho totiž na Románu pro ženy o mnoho víc není... Vieweghův scénář je hodně plytká záležitost, která střídá vydařené momenty záměrné plytkosti s plytkostí zjevně nezáměrnou, která naprosto vraždí jakékoli emoce i smysl snímku a činí z něj dosti lacinou podívanou s rádoby-vychytralými hláškami. Ale to je prostě Viewegh s jeho stylem, laciný jako pětník a lepkavý jako lízátko z pouti. Proto tak táhne. Víceméně jsem tedy radoval ze jmen jako Vašut, Zázvorková či Donutil, oceňoval ženské vnady Zuzany Kanóczové a pár dobře trefených situací ze života. Na závěr patří jméno Filip Renč jakožto dobrý příklad režiséra, který ví, jak udělat atraktivní podívanou. Slabé tři, ale ono u těch nových českých komedií opravdu aby člověk pohledal... (09.07.2006)

Jsem značně překvapen. Ze začátku jsem byl poměrně zhnusen očividným přehráváním a celkovou nevěrohodností. Za chvíli jsem si ale zvykl a výborně jsem se bavil. Zhruba po hodině však přichází hluché místo a snímku, zdá se mi, se z toho už nepodaří vybruslit a končí tak nějak - všelijak, jenom ne zajímavě nebo snad dokonce působivě. (02.04.2006)

Uznávám že nejsem cílová kategorie takže na film nebudu moc zlý: Je to hloupá, nudná a velmi povrchní blbost. Všechny postavy jsou mi vrcholně nesympatické, scénář je jednoduchý a přitom plný nesmyslů a to že film by měl být vtipný jsem zjistil až z popisku který jsem si přečetl až po shlédnutí filmu. (22.09.2006)

Renčův film o nevyrovnané redaktorce Vyrovnané ženy a mužích, co to nemají srovnané, je opravdu vhodný snad jen na vyplnění čekací doby u kadeřnice při dělání melírku.. Bylo by chybou brát tuto lacinou sondu do partnerských vztahů bez nadsázky a přitom si rozhořčeně masírovat dotčené mužské či ženské ego. Hlavním problémem je pramálo skutečně nepodbízivé vtipnosti a na tom Román pro ženy shořel jako papír. Vašut hrál jako by byl v Ruské ruletě s Kaiserem a Lábusem, Stašová přehrávala a Něrgešová herectví neúspěšně předstírala, takže nakonec nejvíce zaujala figurína Humphreyho Bogarta před bistrem Casablanca, která ví, že mlčeti je někdy zlato (viz. úsporná role Donutila). (01.06.2009)