Šťastné a veselé

„Strávíme silvestr s Němci, budeme zpívat písničky, které nás naučili Skoti a budeme pít na zdraví všech těch sviní, které si sedí doma v teple a posílají nás sem chcípnout.“ „Dnes musím bojovat ve válce, kde fotbal předčí pušku. Válce, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat, až bude po všem. A ještě ta kočka, kterou jsme našli s papírkem od Němců: „Hodně štěstí, kamarádi!“ Bylo mi přikázáno zatknout tu kočku pro vlastizradu. Dokud nebudou vědět, co s ní...“ Tyhle dvě citace asi nejlépe odhalí celé pozadí filmu na základě skutečné události. Během jedné vánoční noci během první světové války se vojáci dvou znepřátelených stran (Francouzi, Skotové a Němci) svévolně rozhodnout na vánoční čas uzavřít příměří, vystoupí ze svých zákopů, potřesou si rukama, zazpívají si vánoční písně, ukážou si fotky manželek, bouchnou několik šampaňských a společně odslouží půlnoční mši. Druhý den pochovají své mrtvé a zahrajou si fotbálek a karty. Na závěr si navzájem zachrání životy před bombardováním vlastních stran. Ve skutečnosti se to zcela určitě neodehrálo tak jako ve filmu, ale základ je jasný a je hodně silným odkazem celého filmu, který se jím vine jako nepřetrhnutelná červená nit – ve válkách zpravidla nikdy neumírají ti, kdo je vyvolávají a burcují pro ně, ale obyčejní lidé, které s nepřáteli na opačné straně zákopu mnohdy více spojuje než rozděluje. I proto bych první citát, který jsem použil, neváhal označit za výborný a nejtrefnější epitaf válečnému a národnostnímu pokrytectví. A taky, film parádně ukazuje, jak je církev ve svém učení pokrytecká, když se přimyká k národním zájmům a taky , jak je biblické citáty jednoduché využít pro cokoliv, zde pro štvavé řeči proti nepříteli. Film (nebo spíše podtext toho, co se v něm zrovna děje) často nechtěne vyznívá až komediálně či humorně – např. ve scéně, kdy si skotský kněz prohlíží německý vojenský opasek, na němž je napsáno „Gott mit uns“ (tedy Bůh s námi), nebo když se vojáci baví o tom, kolik smí vystřelit za jeden den nábojů. Film možná působí dost idealisticky a „utopicky“, přesto je ale dost silný a výborný. Závěrečná půlhodinka filmu je tak emotivní, že ve mně vyburcovala vztek až na samou mez únosnosti. Doufám a pevně věřím, že nikdy nebudu muset prožít to, co vojáci v tomto filmu, po těch dvou dnech by mi totiž zbylo jen jediné – prohnat si hlavou kulku (a vzít pár těch pokryteckých sviní s sebou)! (28.06.2009)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Kvalitných snímok z obdobia 1.svetovej vojny je fakt málo,no Francúzom to zatiať ide.Po veľmi dobrých Príliš dlhých zásnubách prichádzajú s ďalším skvelým kúskom.Režisér Ch.Carion naďabil v odbornej literatúre na historicky doloženú,ale zabudnutú udalosť podľa ktorej napísal scenár.Vznikol veľmi kvalitný,a hlavne vierohodný,koprodukčný film,ktorého jedinou slabosťou je absencia bojových scén.To ale neznamená,že nebude zaujímavý.Výborný príbeh a slušné dialógy vám to vynahradia("O 10 min.vaša strana začne delostreleckú paľbu.Poďte sa k nám schovať!").Rozhodne odporúčam originálnu zvukovú stopu, pretože sa striedavo hovorí francúzsky, nemecky a anglicky(škótsky). Vydanie DVD bez akéhokoľvek bonusu je veľmi zlou vizitkou pre SPI, zvlášť pre film, ktorý bol nominovaný na oscara a získal viacero prestížnych ocenení.Dohodnuté prímerie počas vianočných sviatkov bolo príležitosťou na podanie si rúk s nepriateľom. A od tejto chvíle už pred sebou nevidia nepriateľa, ale človeka. Zabiť ho už bude oveľa ťažšie, pre niekoho už nemožné. Odporúčam! (08.02.2009)

Nemohu si pomoct, ale pro mě je to trochu zklamání. Z velkého počátečního potenciálu se dalo určitě vytěžit daleko víc a na válečné drama je tam poněkud málo emotivních momentů (tím ale neříkám, že tam nebyly). Taky jsem trochu postrádal hudební doprovod, jenž by vyplnil některá hluchá místa. I kvůli roztahanosti tak celý film působí dost nevyrovnaně. Co je zde ale opravdu dobře vidět, tak to je nesmyslnost války. Překonávání předsudků a nepřátelství na frontě v době Vánoc - to se povedlo. Ale jako příznivec válečných snímků prostě nemůžu dát 4*. Velká škoda. (24.06.2007)

Jako svěží alternativa Vánočních evergreenů v podobě hladivých pohádek či neméně hladivých romantických filmů skvělé, jako ambiciózní vyprávění o kuriózní historické události prodchnuté humanistickým poselstvím ale přeci jenom trochu plaché a nedopečené. Vše co se (IMHO neprávem) obecně vytýkalo Wajdově Katyni jsem zpozoroval zde - schématicky načrtnuté postavy, obavu zaujmout k událostem vlastní postoj (neplést se snahou o objektivitu) a nulovou snahu o proniknutí pod dojímavý povrch. Co tento film šlechtí, je vkusnost s jakou je podán a která jej činí divácky snadno akceptovatelným a uvěřitelným. K sentimentem provoněné štědrovečerní pohodě a ke slabším čtyřem hvězdičkám to stačí bohatě. (29.12.2008)