Zkoušky z dospělosti

Přinejmenším rozsahem vkusný seriál, jehož děj je realitě blíž než cokoliv z prvorepublikových cukráren nebo z dnešních ulic, zahrad a ordinací. Chrudim, Štorkánova a Bednářova scénáristická práce, sociální aspekt ( v socialistické společnosti - sic !), škála typů (chybí už jen Váleček) a převážně živé herecké výkony. K tomu trochu Adamcovy režijní chtěnosti a ♫ porce Štaidlova falzetového oslizla ... Ale je pravda, že méně elitní gymnaziální třídy v té době ve skutečnosti řešily spíše výhody steroidů při tělesném vývoji. Věčné pedagogické dilema: -"To přece nejde: žít s nima a myslet si, že jsou to hajlzové!" (02.02.2013)

Nijak zajímavé, nijak vtipné, ale spíše takové unylé příběhy studentů, kteří se chovají jako z ideologické příručky. Kromě úvodní písničky příběhově o ničem, vztah Bartošové a Navrátila poněkud neuvěřitelný, stejně jako vztah syna a otce (Navrátil a Menšík). ale díky scénám s Menšíkem alespoň něco nadprůměrného. (17.08.2014)

"Příběh" tohohle seriálu by se dal sestříhat do průměrně nudného 1,5 hodinového filmu. Zbytek jsou: titulky (celkem 6x7 minut, tedy 42 minut, tedy celkem délka téměř jednoho celého dílu) a hlavně kilometry vaty, kdy třeba rejža řekne Čenskýmu, hele dělej něco, aby bylo vidět jako že si sportsmen, no a on v kuchyni 5 minut za naprostýho ticha onanuje před kamerou, staví se na hlavu, hraje si s nějakou tenisovou pálkou a protahuje se způsobem, ze kterého je jasné, že o sportu slyšel naposledy na základce na hodině TV. Další zápor díla: nebyl jsem schopen se rozhodnout, jestli Jindra Bartošová, která hraje jednu z hlavních postav, je pěkná nebo děsně ošklivá. Takovýhle záhady nemám rád. (15.02.2014)

"Všimněte si studenti, že když člověk lže, je to vidět na jeho fyziognomii." Madurídu již mám nějaké to desetiletí za sebou, hudba Ládi Štaidla mě nikdy nepřiváděla do extáze a kalhotky mé první školní lásky již dávno ztratily původní barvu, ale trocha nostalgie ve mně přesto je. Zejména ve chvílích, kdy ve třídě bylo hrobové ticho, protože nikdo nechtěl rozčílit doběla svého nejlepšího přítele - soudruha kantora. Na tohle mohou současní učitelé vzpomínat jen se slzou v oku. A abych nezapomněl, tak ten seriál je celkem o ničem. (22.06.2018)

Díky za připomenutí, jak to tady za normalizace vypadalo, kdo patřil ke společenské elitě (automechanik, řezník, primář), jaká funkce stačila do posudku na vysokou školu a jak nepokrytě bujel materialismus i v rozvinuté socialistické společnosti. A díky i za řadu podnětných mouder: "Hezký holky nemusí studovat, to je pro ty zajímavý." nebo "Holka, dyť ty nic nevíš o životě. No, copak ňákýho chlapa bude zajímat, žes byla předsedkyně?". (11.01.2020)