Úsmev Mony Lízy

Varování: Tento komentář je genderově nevyvážený a může vyvolat u části populace nepříjemné pocity. Úsměv Julie Roberts není ani trochu záhadný, aby sváděl k rozličným výkladům. Již teď jsem celý žhavý na její cestu do Evropy, kde bude tato žena s velkým Ž bourat hradby, aby je nahradila (svými) myšlenkami. Na feministických filmech mě fascinuje ta logika, kdy se žádá respektovat ženu jaká chce být, zatímco jen se chlap trochu liší od ideálu, "už se odcizujeme." Stálé kvákání o respektu, aniž by samy nějaký byly schopné dát. Tragédie. "Role, pro kterou jsou ženy zrozeny." Možná jim to ještě nikdo nevysvětlil, ale my chlapi za ně opravdu rodit nebudeme. Nazdar. (22.11.2005)

Moralita s lehce předvídatelným dějem. Julia Roberts je milá, Kirsten Dunst je naprostá slepice, Julia Stiles neví, který z těchto dvou směrů následovat a Maggie Gyllenhaal to má všechno sympaticky na háku. Všechny hrají dobře, ale stejně je výsledek přinejlepším průměrný a nevím, za co bych mu mohl dát třetí hvězdičku. (11.07.2007)

Úsměv Mony Lisy je úsměvný film ukazující americké maloměšťáctví, povrchnost a snobství padesátých let. Klidné vody velmi konzervativní univerzity Wellesley nabourá milá, ale nijak zvlášť výrazná Julia Roberts, aby změnila život čttyřem studentkám, které Julii s klidem válcují. Kirsten Dunts byla jako Betty skvělá. Hrála naprosto přesvědčivě z manželství zklamanou ženu, která potřebuje pokořit někoho jiného, aby si sama nepřipadala nejhůř. Julia Stiles nedostala moc prostoru a vlastně ani neměla moc co hrát. Maggie Gyllenhaal mi byla z celé čtveřice asi nejbližší. A poslední Connie, s přehnaně malým sebevědomím, která nakonec dopadne lépe než Betty. Úsměv je poklidný, ale ne nudný. Jeden z nejlepších vánočních filmů. A Topher Grace je ve své miniroli opravdu roztomilý:) (29.07.2007)

Je tam moc kýče, kýče, který se navíc v určitých scénách vůbec nehodil. A paradoxně až na hlavní postavu mi ten film připadá co do uvěřitelnosti, psychologie a to, co o téhle "těžké" době vím, dobře zpracovaný (hlavní postava byla snad dobře napsaná, ale podle mého za tu dobu, než se dostala na plátno, něco ztratila a bavila mě méně, než by snad měla). Nejvíc bych pozvedla Maggie Gyllenhaal, bez jejíž postavy by ten film byl o čtvrtinu nudnější a práznější. A - takže pojďme to shrnout - podle mého byly některé scény, určité dobové detaily a vykreslení onoho "neviditelného ženského problému doby" (a prosím vás, zapomeňte na heslo feminismus, když ho chápete jen v souvislosti dnešních ortodoxních bláznů, kteří se v tomhle světě ztartili a neví, co se sebou). Na druhou stranu je tam toho spoustu nedotaženého, nebo naopak přeplácaného a odporujícího si. Takže tři a tři čtvrtě. (08.04.2007)

Příběh o puritánství americké společnosti vybízí ke srovnání s filmem Společnost mrtvých básníků , ale ani pohled, úsměv a snaha Julie Roberts tento příjemně koukatelný snímek nepovýší do dramatické roviny. A komediálních prvků je taky poskrovnu. Nejvíc se asi naplňuje ten romantický náboj. Škoda, celkové vyznění je polovičaté. (30.01.2009)