Mláďatá

Sem se vzhledem k vývoji děje hodí dokonale slova klasika Járy Cimrmana: „Nejhorší jsou trpaslíci, ty potvory vám vlezou všude. A strašně rychle se množí.“ Na „dwarf killers“ v dětských kombinézách a kladivem v ruce Cronenberg postavil veškerou hrůzu, bohužel ale značně samoúčelnou a nepříliš děsivou. Mrazivou, bezútěšnou atmosféru tomu upřít nelze, ale když jádro veškerého zla nemůžete brát vážně, těžko vás může vyděsit, či vzbudit nějaké nepříjemné emoce. (01.07.2008)

V případě tohoto hororu se opravdu vyplatí počkat si na finále. Nejen, že je to bezpochyby nejlepší scéna (jeden moment mi dokonce svou šokující zrůdností sevřel žaludek tak, jak se to zatím povedlo jen těm nejvydařenějším žánrovým dílům), ale Cronenbergovi se navíc daří diváka regulérně napínat samotnou zápletkou, která je poměrně chytře rozvíjena a zpracována. Většina filmu sama o sobě příliš strašidelná není (to až ten závěr je výstavní), ale napětí a nepříjemné, znepokojivé pocity se při sledování dostavují takřka nepřetržitě. Velkou zásluhu na tom má mimo jiné i skvěle padnoucí hudba Howarda Shora. 70 - 80 % (25.01.2010)

Cronenberg opět nezklamal. Pomalu doháním resty v jeho starejch flácích a teď přišel na řádu The Brood. A podle mě je to hodně dobrej kousek. Hudba a zvukovej doprovod na výbornou, kamera špičková a herci zahráli excelentně. The Brood mě okamžitě vtáhl do děje. Takhle by měl vypadat pořádnej horor. Atmosferickej, nápínavej, zvrácenej, šokující, krvavej. Nejenže je snímek krvavej a pro slabší povahy i nechutnej, k tomu navíc má propracovanou psychologii postav, což vnímám jako hodně velký plus. V roce 1979 to musel být slušnej nářez. 95% Spokojenost. Tenhle kousek za sebe můžu jen doporučit. (04.07.2016)

Třetí hvězda je hlavně za konec, ten byl totiž konečně správně zvrácený, onen způsob množení, čuchání matky k právě se prezentujícímu výsledku svého tělesného snažení, spousta roztomilých zlých trpaslíků, kteří velmi krásně přijímají kulky...do té doby to ale byla víceméně vata čas od času oživená nějakou tou vraždící akcí, které měly sami o sobě zajímavou atmosféru (řekl bych asi hlavně kvůli červené bundě), ale vtipnější by bylo, kdyby ony používané tupé vražedné nástroje měly více křupavý efekt a divák by pak měl šanci osvěžit si znalosti lidské nervové soustavy. I když na mě film jako celek působí průměrně, jsem rád, že je cítit, jak se David po malých krůčcích zlepšoval po té řemeslné stránce, jeho starším filmům Shivers a Rabid jsem nedokázal uvěřit, vůbec je přijmout, nikoliv po obsahové stránce, tady už to ale celkem šlo. (03.03.2009)

Nářez. Přestože moje první setkání s Davidem Cronenbergem pár měsíců nazpátek nedopadlo vůbec dobře, zkusil jsem to s ním ještě jednou, dalším filmem, a tentokrát mě dostal. Jeho Mláďata jsou bizarním a šokujícím mysteriózním hororem, odhalujícím zákoutí nevídaného zla vrahů malého vzrůstu, současně však hodně staví na psychologii. V rámci samotné zápletky Cronenberg originálně spojil lidské tělo spolu s lidskou myslí, jako dva elementy, které (jak se ukáže) můžou být až nebezpečně propojeny proti své vůli? Po celý čas mě držela osobitá dramatická atmosféra, děj se rozvíjí pozvolna, umocňuje jistý neklid a velmi opatrně začíná přecházet za hranici přijatelného, kdy ona mysl i ono tělo se dostávají do nepříjemného bodu a musí čelit extrémnímu morálnímu dilematu. Přestože jde o hororový a fantastický žánr, samotný příběh byl dostatečně propracován a rozehrán natolik civilně a realisticky, že jsem mu během sledování vůbec neměl problém uvěřit a v okamžiku vrcholního nebezpečí a obětavého boje zůstal naplno zasažen. Jo, tady mám pocit, že jsem v rámci kombinace oněch žánrů viděl skutečně silný, působivý a také originální majstrštyk, tento film a několik scén z něj asi jen tak nevytěsním z paměti. [95%] (28.05.2022)