S & M: Metallica with Michael Kamen Conducting the San Francisco Symphony Orchestra

Naprostá pecka. Některé skladby zní v tomhle provedení ještě lépe než originály. Tracklist: The Ecstasy Of Gold, The Call of Ktulu, Master Of Puppets, Of Wolf And Man, The Thing That Should Not Be, Fuel, The Memory Remains, No Leaf Clover, Hero of the Day, Devil's Dance, Bleeding Me, Nothing Else Matters, Until It Sleeps, For Whom the Bell Tolls, Human, Wherever I May Roam, The Outlaw Torn, Sad But True, One, Enter Sandman, Battery (16.07.2007)

Matador těžkého kovu se jal obklopit se symfonií. Proč ne?! V roce vzniku ještě snad poměrně originální záležitost. Hutné molové skladby sice pasují k doprovodu orchestru výrazně lépe, než rychlé záležitosti typu Master of Puppets, kde mi přijde aranž byť skvěle složených orchestrálních backgroundů místy až rušivá. Režijně je ale koncert pěkně zvládnutý a práce se světlem a efekty je vkusně sehraná se střihem a náladou skladby. Členové kapely zvládli na jejich poměry lehce nadprůměrný herecký výkon a hudebně je po absolvování živého vystoupení a zhlédnutí dalších živých nahrávek podezřívám z podvodu (postprocesing je bohužel v dnešní době velmi silný nástroj ukrývající muzikantovy ruce za výkon procesorů a šikovnost techniků a mistrů zvuku). (30.08.2012)

Dneska už kultovní speed a thrash metalová kapela Metallica vznikla v roce 1981 kolem bubeníka Larse Ulricha a vokalisty Jamese Hetfielda. Po sedmi řadových albech z nichž dvě poslední Load (1996) a Reload (1997) byly a jsou pojímaný jako odvarové období v dějinách kapely. V roce 1999 vyšlo další tentokráte živácké album S&M a stejnojmenný obrazový záznam pro samostatné DVD. Krom několika klipů jenž byly ze záznamu pořízeny kupříkladu pro skladby No Leaf Clover nebo Nothing Else Matters (kterážto tak slavila velký comeback na naší scéně, jak radiové tak klubové). Po hudební stránce jde o průměrný počin, kterému dominuje plný a hutný zvuk. Po stránce koncertní jde spíš o komorní představení (nejen kvůli komornímu tělesu za zadkem kapely) a tudíž obvyklý náboj a nespoutaná akce rockového potažmo metalového koncertu jest minimální. Mezi 21 skladbami lze nalézt zastoupení všech vydaných alb. Objektivně bych měl vpálit 4 hvězdičky, ale pro můj vztah k tomuhle žánru jim tu nudnost a mírnou nezáživnost odpustím. Metallica rulez!!! (10.10.2004)

Jojo musí se nechat, že spojení "Metlly" a symfonického orchestru je nezvyklé, podotýkám, že ne moc originální, ale přesto plodné. Změkčení smyčci jejich hudbě vůbec neuškodilo - ba právě naopak - posunulo ji trošku do jiného (a vůbec ne špatného) rozměru. Přesto všechno si stejně radši poslechnu tvrdou řezbu v původním ostrém zvuku. A když už jsem u toho zvuku - ten na DVD mě teda hodně zklamal. Kvalita opravdu nic moc - orchestr na pozadí, kytary trošku vystupujou, ale to vše je hodně přeřvané zpěvem - James Hetfield má sice bombastický hlas (o čemž mě přesvědčil i živě ve Vídni), ale tady je ho slyšet neúměrně nahlas oproti hudbě. (26.08.2007)

Někdo, kdo na Metallice vyrůstal (jako třeba já :-) si logicky musí starší hity v této "revizi" absolutně vychutnat v doprovodu fantastického K-mena (jeho zvuk rozhodně dnešním soundtrackům chybí)... Master of Puppets, coby nejlepší song od Metallicy podle mne se rovná zážitku v kině na Transformers, když jej podkreslí rychlé smyčce a neskutečně nářezové kytary a do toho protne Hetfield tenhle nářez trademarkovým "Hell yeah!" do mikrofonu, tak se orosí i křeslo pode mnou. Navíc je fantastické, že i po deseti letech si s chutí tenhle koncert pustím. (18.05.2009)