Prejazd Kassandra

„Jste jen poslušný článek řetězu rozkazů...“ Ten bezskrupulózní plukovník v podání Burta Lancastera mi ale dovedl pít krev! Přes jednoznačně komerční styl snímku musím zde vychválit nejen samotný vynalézavý námět o rozšíření infekce i panice uvnitř vlaku, ale rovněž překvapivé rozpracování děje do zajímavě nadčasových rozměrů. Skrze postavu plukovníka, jeho personálu a roboticky poslušného týmu doktorů zde tvůrci dokonale vykreslili problém lidského konformismu ohledně až absurdně poctivého plnění rozkazů nadřízených, které mělo na svědomí tisícky lidských obětí mj. i za Hitlera. Napětí v rozjetém vlaku bez možnosti zastávky stoupá, i navzdory rozvláčnému rozjezdu jsme postupně svěkdy strhujícího thrilleru. Zatímco uvnitř vlaku se řítíme do zkázy „morové“, zvenčí se stále více blíží ještě větší zkáza v podobě nebezpečného území... polského mostu Cassandra. Škoda, že celkově silný dojem z velmi dobře rozehrané studie pestrých charakterů různých postav v hraniční situaci místy zabíjí dobové pojetí akčních scén. Cosmatos evidentně nepatřil v 70. letech k těm režisérům, kteří by uměli natočit realistickou akci, proto si mohl odpustit (na rok vzniku již opravdu směšné) pokusy plné zadních projekcí a místo zabírání osudové akce horolezce se raději v těchto chvílích ještě více zaměřit na psychologii uvnitř vlaku. 75% (09.02.2021)

Železnici mám rád, fascinuje mě. Mimo jiné to, jak člověk ve vlaku nemůže ovlivnit jízdu, ale musí se podřídit vnějším činitelům a pravidlům. Z toho důvodu působí přehazování výhybek a odklánění expresu z Ženevy do Stockholmu až démonicky, stejně tak zapečeťování vagonů v Norimberku. Filmu se dá vytknout řada věcí, z faktografického hlediska třeba to, že se vlak ocitne v Polsku podezřele rychle a úplně chybí Československo (takovou botu bych čekal spíš od Američanů, ne od Němců), ale celkově působí Přejezd Kassandra velmi sympaticky. (769., 24. XI. 2012) (11.12.2012)

Průměrný evropský koprodukční příspěvek vlně katastrofických filmů 70. let v Pontiho produkci, Cosmatosově režii a s Goldsmithovou hudbou. Sice je překvapivě komorní a nesází na efekty, jinak ale tradičně láká na hvězdné obsazení a nevynechá snad jediné myslitelné žánrové klišé. Proměna sobeckého hrdiny ve spasitele, v krizové situaci obnovený milostný vztah, zlá byrokratická armáda, policajt musející spolupracovat se zločincem, dítě, pes... I když by to mohlo být kratší, svižnější i akčnější, je to řemeslně natočeno, slušně napínavé a místy dojemné (děda, co se při cestě do izolačního tábora rozpomene na léta strávená v koncentráku) a při finální scéně pádu vlaku z mostu (vyrobeného Gustavem Eiffelem), kdy vidíme jak se sešrotuje jedno kupé s lidmi uvnitř nebo jak jedním cestujícím proletí traverza, člověku zatrne. Rozesmál mě prostřih z vlaku řítícího se od záhuby na Lancastera umývajícího si (nad ním) ruce a jakkoli jsem nikdy neměl a nemám rád Martina Sheena, tady se mi mladý a ohárovaný líbil. (25.12.2007)

Zvláštní film, ale na druhou stranu jsem rád, že skoro celý se odehrával ve vlaku a já jsem se ani minutu nenudil. Když vezmu v potaz rok výroby, tak v té době to musel být velký trhák. Je zde kladen velký důraz na napětí a tento film mě hodně ovlivnil v tom, že nechci jezdit vlakem, jelikož by se v některém kupé mohl objevit člověk nakažený virem a za pár kilometrů nebezpečný most. (20.06.2008)

Pětihvězdičkové drama plně spadající do kategorie výborných katastrofických filmů, natočených v šedesátých a sedmdesátých letech. Jeden z mála snímků, u kterých si v polovině přejete, aby ještě dlouho neskončil. Nemá tzv. hluchá místa, herecky je na vysoké úrovni, za což lze děkovat především výtečným R. Harrisovi a B. Lancasterovi. Stárnoucí Sophia Loren už sice není takovým idolem, jakým byla před patnácti lety, Přejezd Kassandra jí ale přesto sluší. Z vedlejších rolí nepochybně zaujme polský vystěhovalec a bývalý válečný zajatec Herman Kaplan v podání Lee Strasberga či drogový dealer a závislák, horolezec vydržovaný ženuškou německého zbrojaře Robby Navarro zahraný při svém mládí nepoznatelným Martinem Sheenem. Ve filmu se bojuje hned na dvou frontách, v sídle WHO v Ženevě (politické zákulisí, laboratoře pro výzkum virů) a pochopitelně v mezinárodním rychlíku Ženeva - Stockholm (měl ovšem zvláštní trasu, pokud jel přes Basilej a Paříž a dále přes Kodaň do Švédska).____V neposlední řadě lze pochválit i výtečný český dabing (CET 21 v roce 2002 = neuvěřitelný výkon) v čele s Borisem Rösnerem, Zlatou Adamovskou, Walerií Zavadskou a Aloisem Švehlíkem. A Goldsmith, samozřejmě, nám k tomu parádně hraje. Tohle bych být vámi rozhodně nevynechal. (01.11.2009)