Basketbalistov denník

Představení pro školy o tom, že užívat drogy není správné. 1) Ani výborný 21letý Leonardo DiCaprio nedokázal zvěrohodnit závěr snímku. Možná je chyba ve scénáři či v hereckém nebo režijním pojetí, ale ten konec prostě tvůrcům nevěřím, jakkoli se ohánějí mantrou, že jde o příběh podle skutečnosti. Asi ta skutečnost byla jiná, než jakou jsem sledoval ve filmu. 2) Zaujali mě dále 20letý James Madio (zloděj Pedro) a 28letý Patrick McGaw (Newthon s nejhezčím tělem, který pokračoval úspěšně ve studiu i v kariéře). (27.02.2017)

''I just wanna be pure... I just wanna be pure.'' Drogy, drogy, drogy.. všude samé drogy. Pro drogovou tématiku ve filmech budu mít vždy slabost. Začíná to trávou, několika pilulkami nebo pervitinem a končí heroinem, zapíchnutým v ruce. Znám plno filmů o drogách, ve kterých se opakuje pořád ten samý životní vzorec dokola - člověk začíná brát drogy pro zábavu, když je na dně, když se nudí a nebo když chce vyzkoušet nové věci. Propadá tomu, začíná přemýšlet o tom jak sehnat peníze - krádež, prostituce. Opouští vše, na čem mu záleží a nakonec končí ve vězení, na odvykání a nebo v hrobě. Rváčův deník se ale liší v jedné věci a to v takové, že hlavní postava Jim Carroll skutečně existuje a promlouvá přímo k nám, k publiku. Začátky jsou vždycky krásné a lehké, plno scén popisuje jak všechny bolesti mizí, ať už psychické nebo fyzické, ale časem se z toho stává noční můra a my vidíme, jak se postupně z nadaného, mladého, zranitelného a zdravého člověka stává troska bez budoucnosti, která se vzdává svých snů, zabíjí samu sebe a ztrácí vše co miluje.. Mrzí mě, že jsem se o tomto filmu dozvěděla až teď, protože kdybych ho viděla před pár lety, určitě by si můj plný počet zasloužil. Ale jelikož mám plno filmů na toto téma zhlédnuto, tak byl můj zážitek o něco slabší, protože to není nijak těžký film, který by ve mně zanechal nějaké zamyšlení... to ale nemění nic na tom, že Rváčův deník řadím mezi nejlepší filmy o drogách. Herecké výkony musím také pochválit, jsou vynikající, ale hlavní hvězda je zde opravdu DiCaprio. Srdcervoucí závěrečnou scénu s jeho matkou, těžko vymažu z hlavy. Co na to říct, abych to uzavřela.. asi jen to, že každého, kdo bere drogy bych postavila před zrcadlo. (03.12.2012)

Proč nedostal DiCaprio ještě Oscara? A to jsem nikdy nebyl nikterak velký fanda božského Lea, ale prostě ten kluk umí. Zahrál už spoustu divných rolí a myslím že ve všech uspěl. Rváčův deník jen potvrzuje jeho velikost, která časem přišla. Nejedná se o moc optimistický film, ale určitě stojí za pozornost. 80% (19.10.2010)

Jim se s kámoši poflakuje v newyorských ulicích, popíjejí, občas si čichnou ředidla, občas vyvedou nějakou klukovinu, ale hlavně je baví basketbal. A potom jednou zkusí heroin „Nejdřív, to byla záležitost sobotní noci a ty se cítíš fajn, jako gangster nebo rocková hvězda. Je to jenom něco na zahnání nudy. Říká se tomu kocovina, malý zlozvyk. Je ti tak dobře, že to začneš dělat i každý úterý pak čtvrtek a jsi v pasti. Každý začátečník tvrdí, že on nepodlehne, ale podlehne.“ Předlohou byl deník básníka Jima Carolla, kam si, v době svého bouřlivého dospívání, zapisoval své zážitky a zkušenosti. „Z nosu vám teče, v břiše máte křeče, nohy ztěžknou jako po šesti utkáních odehraných za sebou. Ten hlas vám někde v koutku hlavy říká: Ještě jednou, pak přestaň.“ Místo domova, školy, místo milovaného basketu mu zbyla už jenom ta ulice. A k tomu krádeže aut, přepadání, loupeže. Rváčův deník je dostatečně odstrašujícím varováním, kam až může člověk spadnout a co všechno je schopen udělat. A to nejenom díky skvělému DiCaprio v hlavní roli. Víc takových filmů. Svět drog a narkomanů. Svět „v nádherných úryvcích nebo příšerných snech“. (28.06.2006)

DiCaprio byl tehdy snesitelnější než dnes.Točil nenápadné filmy a tento je jedním z nich. Určitě to není film, který vtiskne divákovi hlubokou myšlenku, a ačkoliv si na to hraje, není filmem, který má tak propracovanou vnitřní kostru, ale má celkem pevný obal, kterému celistvost dodává výborně hrající DiCaprio. Téma drog mě nikdy moc nezajímalo a celkem lidmi, kteří je berou pohrdám, ale rád se podívám na trosky, kteří si ten fet dopřávají, ačkoliv v tomto filmu nejde tolik o realistické podání, jako spíš o filmový, a tak trochu excesivní prožitek. 70% (06.12.2010)