Medveď

"Medvědi nevědí, že túúristi nemaj zbraně.." jenže Tchéky Karyo není turista. A tohle není veselý film pro děti plný slintajících dobrmanů, žádný sto plus jeden dalmatin, žádný tlustoprasekocour Garfield. Tohle je film o přírodě v zorném úhlu jejích vlastních pravidel, krutá i nežná, krásná i zrádná, silnější přežije. Ne našich komerčních pravidel. Zápas o svůj holý život, po němž jde nůž lidské chamtivosti. Jako malý jsem měl z tohoto filmu traumata. Annaud se snaží řídit heslem, co film, to jiný přístup. A tohle je po čertech neuvěřitelně dojemný film, výborně natočený, s minimen dialogů, ale o to působivější. O silný zážitek se hlavně starají zvířecí "herci", kteří zvládli role na jedničku. Nádhera! Závěrečné poselství si zapamatujme všichni! "Největším vzrušením není zabíjet, ale nechat žít." (19.09.2006)

Hezky se nato kouká, zvlášť na roztomilé medvídě a nechce se mi ani věřit, že tohle byl "umělý" film, jak moc byli ti medvědi přirození. Ale přestože jde o kus kvalitní filmařiny, na tu krátkou stopáž se při sledování několikrát dostavila nuda, počínání lovců se mi nezdálo moc uvěřitelné a konec je na mě příliš happy-endový. Proto jen ty 4*. (24.12.2010)

Toto je prvý film, aký som v živote videl - môj tato ma naň vzal keď som mal asi tri roky a je to zároveň prvý film, aký som videl v kine, ale aj všobecne úplne prvý snímok v mojom živote, takže má pre mňa špeciálny význam - nehľadiac na to, že so si ho pozrel samozrejme aj neskôr a je to nádherný, dojímavý a dobrodružný SKVELÝ film (03.01.2006)

Filmy o zvieratách majú vačšinou za účel tváriť sa milo a sympatický, aby tomu diváci podľahli. A presne tak je tomu aj tu. Akurát tu to na mňa zapôsobilo veľmi prirodzene. Ten malý medveď je proste génius. Za to by som mu dal oscara. Je tak roztomilý a sympatický, že od neho nemôžte odtrhnúť oči. Čo na to povedať, je to proste skvelo zrežírované. Jednoznačne jeden s najlepších filmov o zvieratách. 89% - 4* (01.06.2011)

O dekádu před tím, než Lars von Trier valchoval diváky svou vrcholnou trilogií Zlatého srdce, ukazoval Annaud všem emocionálně devastační sílu filmového média. Jen nešel cestou gimmicku co největší čistoty a bezprostřednosti s ručními kamerami a minimem postprodukce, ale naopak pracoval s plným arzenálem dobově dostupných výrazových prostředků. Při tom díky premise příběhu o medvědech a ambici ji realizovat s minimem dialogů a v hlavních rolích s reálnými zvířaty, a tedy i s maximem prostoru ve vyprávění pro ně, není jeho film v principu o nic méně konceptuální než Trierovy okázale provokativní experimenty. Pro mnohé z mé generace byli právě "Medvědi" nezapomenutelným, až iniciačním zážitkem ve smyslu prvního setkání s precizním citovým vyděračstvím, které lze stejnou měrou nesnášet i obdivovat. Annaud mistrovsky balancuje sentimentalitu a syrovost, hyperrealitu a naturalismus. Současně v naplnění svého konceptu prokazuje, že film nepotřebuje (skoro) žádná slova, aby diváky protáhl celým spektrem emocí. Přičemž stejně jako později u Triera, už zde vidíme nelítostnou podstatu režisérského diktátu, když své postavy situuje do vyhrocených situací a nechá je v nich co nejdéle topit, aby diváky totálně vyždímal, ale při tom se nedostal za hranu kýženého účinku. I po letech, a to navíc dokonce jen v segmentech, stále stejně působivé a s poučeným pohledem ještě více úchvatné. Znovu se zase odvážím až za další řádku let, nejen proto, že "Medvědi" jsou jedním z filmů, které se opravdu nesmazatelně zapíší do paměti. (12.11.2022)