Medveď

Dojemný příběh osiřelého medvíděte a jeho adoptivního ochránce - jako přecitlivělé kinder jsem si u toho pobrečela, zasmála se, rozněžnila a chvilkama nedýchala napětím, byla jsem okouzlena krásnou přírodou a znechucena lidmi. Dospělost sebou přináší cynismus a tak se sledování tohoto Annaudova snímku už tucet let úspěšně vyhýbám, abych film nedegradovala sarkastickými průpovídkami... Některé věci je lepší ponechat sladkým vzpomínkám, neničit si dětské dojmy a moct udělit těžce nostalgických 5 hvězdiček. (02.09.2010)

Napínavý souboj dvou medvědů s jejich lovci, na kterém jsou nejvíc udivující medvědí herecké výkony (nehledě na počet medvědů a jejich trenérů). Inu, Francouzi vždycky uměli "zvířecí" dokumenty. Je člověk sám součástí přírody, anebo s ní nikdy nemůže koexistovat? A jaký je rozdíl mezi člověkem zabíjejícím medvěda a medvědem zabíjejícím třeba koně? Kdo to dělá pro přežití, kdo pro zábavu a kdo ze zlosti? Máme důvod litovat roztomilého medvíděte rozsápaného hladovou kočkovitou šelmou? Nebo je správné brát to jako přirozenou součást potravinového řetězce? Těžko hledat jasné odpovědi, nicméně podobně nadějný závěr jako má Medvěd přináší život jen velmi zřídka. 80% Zajímavé komentáře: berg.12, genetique, Decker, Jordan (01.11.2005)

O dekádu před tím, než Lars von Trier valchoval diváky svou vrcholnou trilogií Zlatého srdce, ukazoval Annaud všem emocionálně devastační sílu filmového média. Jen nešel cestou gimmicku co největší čistoty a bezprostřednosti s ručními kamerami a minimem postprodukce, ale naopak pracoval s plným arzenálem dobově dostupných výrazových prostředků. Při tom díky premise příběhu o medvědech a ambici ji realizovat s minimem dialogů a v hlavních rolích s reálnými zvířaty, a tedy i s maximem prostoru ve vyprávění pro ně, není jeho film v principu o nic méně konceptuální než Trierovy okázale provokativní experimenty. Pro mnohé z mé generace byli právě "Medvědi" nezapomenutelným, až iniciačním zážitkem ve smyslu prvního setkání s precizním citovým vyděračstvím, které lze stejnou měrou nesnášet i obdivovat. Annaud mistrovsky balancuje sentimentalitu a syrovost, hyperrealitu a naturalismus. Současně v naplnění svého konceptu prokazuje, že film nepotřebuje (skoro) žádná slova, aby diváky protáhl celým spektrem emocí. Přičemž stejně jako později u Triera, už zde vidíme nelítostnou podstatu režisérského diktátu, když své postavy situuje do vyhrocených situací a nechá je v nich co nejdéle topit, aby diváky totálně vyždímal, ale při tom se nedostal za hranu kýženého účinku. I po letech, a to navíc dokonce jen v segmentech, stále stejně působivé a s poučeným pohledem ještě více úchvatné. Znovu se zase odvážím až za další řádku let, nejen proto, že "Medvědi" jsou jedním z filmů, které se opravdu nesmazatelně zapíší do paměti. (12.11.2022)

Toto je prvý film, aký som v živote videl - môj tato ma naň vzal keď som mal asi tri roky a je to zároveň prvý film, aký som videl v kine, ale aj všobecne úplne prvý snímok v mojom živote, takže má pre mňa špeciálny význam - nehľadiac na to, že so si ho pozrel samozrejme aj neskôr a je to nádherný, dojímavý a dobrodružný SKVELÝ film (03.01.2006)

Skúsený francúzsky režisér Jean-Jacques Annaud sa dva roky potom, čo natočil perfektnú, dychberúcu filmovú adaptáciu románu Umberta Eca "Meno ruže" (Le Nom de la rose), rozhodol, že si zapláva v úplne iných vodách. V roku 1988 sa pustil do projektu s názvom "Medveď" (L´Ours). Tento dobrodružný dramatický snímok sa odohráva v roku 1885 v Britskej Columbii a v hlavných úlohách sú medvede. Fakt, naozaj, hlavné úlohy si zahrali dvaja medvedi (Bart a Youk). Človek by tomu ani neveril, ale boli omnoho lepší herci ako mnohí ich ľudskí kolegovia. Je to niečo vskutku netradičné, no podarilo sa to natočiť naozaj bravúrne. Keď sa zaujímavého, kvalitného scenára chopí talentovaný režisér, tak aj z medveďov dokáže urobiť herecké hviezdy. **** (11.08.2023)